Bydlíme na Kanárech. Odjeli jsme před 18 lety a nikdy jsme nelitovali

Na ostrov Gran Canaria jsem přijela společně s manželem a malým synem v roce 1997. V Praze jsem pracovala pro firmu, která měla na Kanárských ostrovech hotel. Tehdy jsem netušila, že už v cizině zůstaneme, píše Markéta ve svém příspěvku do seriálu Češi v zahraničí.

Na Gran Canarii jsem pro svého zaměstnavatele měla otevřít hotel. Úkol jsem splnila. Jenže jsme s mužem zjistili, že se nám zpátky do Čech už nechce. Rozhodli jsme se zůstat.

Oba jsme uměli španělsky, v tom problém nebyl. Museli jsme si ale vyřídit pracovní povolení a povolení k pobytu. Nakonec jsme uspěli. Začala jsem pracovat v místní realitní kanceláři a manžel Vítek v turistickém ruchu. Výsledek naší snahy se nám vrátil po pár letech, kdy jsme si na ostrově otevřeli vlastní restauraci.

Najít správný byt byla fuška

Tehdy jsme bydleli na jihu ostrova. Extrémně turistická lokalita nám ale příliš nevyhovovala, hlavně kvůli dětem, kterým je nyní 14 a 25 let. Začali jsme hledat něco blíž naší restaurace.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Našli jsme krásný prostorný byt s velkými okny a výhledem na moře. Usadili jsme se přesně v takovém bytě, po kterém touží všichni cizinci, co ostrov přijedou navštívit. Každý chce mít výhled na moře nebo hory.

Místní chtějí ale něco úplně jiného. Upřednostňují domy se zavřenými okenicemi, aby měli alespoň trochu chladu. Domy na Kanárských ostrovech jsou většinou obrovské. Trochu mi připomínají labyrinty se spoustou pokojů a salonů. Člověk se v nich může lehce ztratit. 

Posledních osm let už žijeme ve svém. Koupili jsme si moderní patrový řadový dům ve vesnici na východě ostrova. Bydlíme téměř na pláži a jsme spokojení.

Ve spodní části domu je salonek s kuchyní a v patře pak máme čtyři ložnice. Je zde i tolik žádaný otevřený prostor a zeleň. Domek má dvě terasy. Jedna je hned u vstupu a druhá za domem, kde máme malou zahrádku. Náš banánovník rodí dvakrát do roka.

Navštívil nás Václav Havel

Jedním z významných okamžiků, na který rádi vzpomínáme, byla návštěva Václava Havla v naší restauraci v roce 2002, kdy byl ještě prezidentem. Dal si rybu, ale zákusek, který mu jeho manželka Dagmar nutila, nechtěl. A to ani kousek.

Domek má dvě terasy. Jedna je hned u vstupu a druhá za domem, kde máme malou zahrádku.

Otevření restaurace byl nakonec pořádný oříšek. Prostory jsme totiž museli zlegalizovat. Veškerá byrokracie nám zabrala dva roky.

Když si k prezidentskému páru přisedl kuchař s nefiltrovaným pivem, Havlovi se rozsvítili oči a řekl: “Tohle si dám jako zákusek a pak nám vyprávěl, jak pracoval v pivovaru u posledního procesu filtrovaní a jak tehdy zjistil, že se pivo tím filtrováním kazí.

Byly jsme tehdy rádi, že mu u nás chutnalo a určitě nám to dodalo sílu k dalšímu zlepšování. A protože je můj muž vyučený řezník, v menu nechybí tradiční kanárská jídla jako je kozí maso, pečené černé kanárské prase nebo tradiční osmažené plátky jelita plněné rýží a cibulí.

Výzva do ciziny

Zkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: [e-mail] pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme.

Aby se lidé nemuseli rozhodovat, co si z těch všech specialit dát, nabízíme přes portál Travelove speciální degustační menu, díky kterému mohou vyzkoušet všechny kanárské speciality.

Hospodu jsme přestěhovali

První hospodu jsme po pár letech zavřeli a přesunuli ji na nové místo. Bylo v tom i trochu štěstí. Při mé práci jsem zcela náhodou narazila na zavřenou hospodu na kopci v překrásném údolí Guayadeque. Ani chvíli jsem neváhala.

Otevření restaurace byl nakonec pořádný oříšek. Prostory jsme totiž museli zlegalizovat. Veškerá byrokracie nás stála dva roky tvrdého boje. Otevřeli jsme v prosinci 2014 a daří se nám, a to i přesto, že v celém údolí není absolutně žádný mobilní signál.