Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bydlela jsem v Estonsku. V kuchyni jsem musela bojovat o dvouplotýnku

  1:00aktualizováno  1:00
Podzimní semestr 2015 jsem strávila v pobaltské zemi s jedním milionem obyvatel. Ubytování na kolejích v Estonsku bylo standardní, jen vaření občas trochu zapeklité a faktury za ubytování často překvapivé, píše Barbora do seriálu o bydlení na koleji.

Kuchyň byla občas oříškem. Chyběl sporák i mikrovlnka. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce. | foto: Archiv autorky

Tartu je druhé největší město Estonska a žije v něm 98 tisíc obyvatel. Je to studentské město, na Tartuskou univerzitu (Tartu Ülikool) je ze všech kolejí blízko.

Ubytování jsem získala na kolejích Narva 25, kde byl počet zahraničních a místních studentů půl na půl. Bydlela jsem v devítipatrové budově se dvěma výtahy, kde každé patro má jinou barvu a vlastní přístup.

Pobývala jsem v sedmém patře a díky tomu měla jedinečný výhled z okna, který se každý den měnil. Pozorovala jsem most, který měnil barvy, horkovzdušný balon nad kostelem, běžce v parku nebo pravidelné sobotní ohňostroje.

Fotogalerie

Na bytě jsme byly čtyři dívky ve dvou pokojích a společně sdílely kuchyň a koupelnu spojenou s toaletou. Když se spolubydlící půlhodiny sprchovala a někdo z nás potřeboval na záchod, měl smůlu.

Já měla pokoj s Němkou, v druhé místnosti byly dvě Estonky. Byt stál 120 eur měsíčně, v přepočtu 3 240 korun na osobu (včetně wi-fi připojení) a mně velmi vyhovoval. Pouze kuchyň se ukázala jako problém. Neměla sporák ani mikrovlnku. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce.

V době oběda či večeře jsme se musely vždy nějak prostřídat. V maličké místnosti se dvě kuchařky skutečně mačkaly. Zato jsem nemusela dokupovat žádné nádobí, předchozí obyvatelé tam vše potřebné zanechali.

S čipovou kartou se dostanete pouze na své patro, pokud chcete navštívit kamaráda odjinud, musí vám dveře na chodbu osobně otevřít . Čipovku nesmíte nikomu předávat, což jsem zjistila v momentě, kdy jsem ji půjčila kamarádovi, a když na vrátnici viděli, že přichází muž s kartou na ženské jméno, tak mi ji zablokovali.

Jinak návštěvy na pokojích problémem nebyly, pokud to nevadilo spolubydlící. Kamarádi z Česka mohli přespat i týden. Na pokoji se nedalo pořádně vyvětrat. Okna se totiž nesměla otevírat dokořán. Zákaz platil zřejmě kvůli bezpečnosti, ale možná i proto, že po otevření nešla vůbec zavřít. Stejně tak nebylo povoleno manipulovat s nábytkem nebo přidávat něco na zeď.

Na každém patře byl kuřácký balkon. V přízemí mělo 750 studentů k dispozici čtyři pračky a čtyři sušičky (pračka fungovala na žeton, kdy jeden stál 2 eura), také velký prostor na kola, která jsou v Tartu oblíbeným dopravním prostředkem.

Výzva studentům

Bydlení na kolejích celého světa

Vyfoťte svůj kolejní pokoj kdekoliv na světě, uveďte, na které koleji byly fotografie pořízeny, a popište, jak se vám na koleji bydlí, jak je pokoj zařízený, co jste na něm vylepšili, kolik má metrů čtverečních a po čem se vám bude stýskat. Zasílat můžete samozřejmě i studentské koleje v České republice.

Text + fotografie zašlete na e-mail: bydleni@idnes.cz.

Přímo na kolejích je kadeřnické a masérské studio pro veřejnost, hned vedle zase obchod. Běžci to měli z kolejí půl minuty do parku, cesta na náměstí trvala tři minuty a do školy pět. K obchodnímu centru jsme chodili kolem řeky sedm minut.

Vše jsem měla dostupné pěšky, případně na kole, ale městskou dopravu jsem já sama využila jen párkrát. Koleje stojí u hlavní silnice, takže občas rušil hluk aut a autobusů, které měly pod budovou zastávku.

Každý měsíc dostávají studenti do schránky fakturu za ubytování, která je mnohdy až úsměvná. Jednou nám byl účtován jeden cent za neplechu, kterou někdo napáchal o tři patra níž (cleaning up vomit, úklid zvratků). Ale jinak si bydlení na kolejích v Tartu nemohu vynachválit.

Na vedlejší ulici Raatuse žilo na kolejích 98 procent Erasmus studentů a bydlení tam bylo více živé (časté party, byty po šesti), takže kdo si chtěl užít pořádný studentský život a více zábavných faktur, stěhoval se z Narvy právě tam.

Autoři:




Nejčtenější

V dobře fungující kuchyni je třeba mít vše příhodně po ruce, bez dlouhého...
Kuchyňské spotřebiče s vychytávkami, které majitelům usnadňují práci

Zatímco řadu let se výrobci kuchyňských spotřebičů snažili zejména snížit jejich spotřebu energie či vody, dnes už řeší například i vychytávky s ergonomií a...  celý článek

Z vily je výhled na Jaderské moře a centrum Splitu.
Středomořská kamenná vila z 30. let v centru Splitu je na prodej

Vilu Mediterraneo si v roce 1935 v centru Splitu postavil zámožný obchodník s vínem z italského Terstu. Tradiční dalmáckou kamennou stavbu nyní vlastní...  celý článek

Malý pařížský byt proměnila Carla Lopezová a Margaux Meza z pařížského...
Proměna za milion korun. Z nemožné špeluňky je bydlení k nakousnutí

Mladý pár si v Paříži koupil byt velký 36 metrů čtverečních, do kterého dvacet let nikdo neinvestoval. Zanedbanou špeluňku si vzaly do parády dvě...  celý článek

Koupelna po rekonstrukci: sprchový kout s odtokem do stěny, velké umyvadlo s...
Když si majitel sám zrekonstruuje koupelnu, dohlédne si na kvalitu

Kámen patří k nejstarším přírodním materiálům spojeným s koupelí, v interiéru působí luxusně. Tmavě šedý keramický obklad s kamenným designem, k nerozeznání od...  celý článek

Další z rubriky

Strohou podobu moderního prostoru oživuje kaskádová zahrada.
Jak se zbavit stresu na pracovišti: pomáhají kaskádové zahrady i vůně

Stres z práce, únava, pocit vyhoření i agresivita. S tím vším se dnes lidé pracující v kancelářích setkávají stále častěji. Moudrý zaměstnavatel může tyto...  celý článek

Pohovku pořídila Kateřina za tři sta korun. Ovšem doprava ji stála šest set.
Bydlí ve staré sýpce, která sloužila už jen jako sklad. Je tu šťastná

Tomu, že v opuštěné barokní sýpce straší, se výtvarnice Kateřina Němcová jen pousmála. Třípodlažní stavba ji na první pohled okouzlila. Její rekonstrukcí...  celý článek

1
Zabijačka v bytovém domě je pro nás utrpení. Vše je však legální

Moje maminka bydlí v bytovce na okraji menšího města. Nedávno mi volala celá ubrečená, že tam zase zabíjejí prase. Pamatuji si na to živě z doby, kdy jsem s ní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.