První a v podstatě nejjednodušší možností je podzemní vodu pomocí drenáží od objektu odvést. "Je však nutné hledat možnost odvodu vody samospádem, neboť vzhledem k nákladům na energii není výhodné vodu trvale odčerpávat," říká Jan Mandelík ze společnosti Nekap, která se izolacemi zabývá.
"V takovém případě je třeba řešit problém pomocí dodatečných izolací," dodává. Odstranění vlhkosti betonové konstrukce je poměrně snadné. K tomuto účelu slouží krystalické izolace. "Jsou to hmoty, které, pokud jsou naneseny na čistý a mokrý povrch betonu, začnou vytvářet tenké a dlouhé krystaly. Ty vrůstají do pórů, a tím je vyplňují," vysvětluje Jan Mandelík
Jejich vlivem do určité míry stoupá pevnost konstrukce, a ta je během několika dní znepropustněna. Hlavní výhodou těchto moderních izolací je možnost použití z venkovní i vnitřní strany konstrukce. Některé z materiálů jsou dokonce schopny vlhkost vytáhnout ze stěny a zatlačit ji do hloubky několika desítek centimetrů.
Také projektanti si stále častěji uvědomují riziko porušení "klasických" membránových izolací, jako jsou fólie a lepenky, a pro podzemní obvodové konstrukce volí beton. Je totiž možno vidět desítky nových domů, jejichž zděné sklepy jsou nefunkční kvůli pronikající vodě.
"V takových prostorách je možno vybetonovat do výše průniku tlakové vody betonovou zídku o tloušťce šest až osm centimetrů, takzvanou moniérku, která je přikotvena k obvodové zdi. Tu potom můžeme snadno zatěsnit pomocí krystalické izolace," popisuje Mandelík. "Ještě jednodušší řešení je pomocí takzvaných uzavíracích omítek.
To jsou omítky obsahující izolaci Xypex, která je vyráběna v kanadské licenci. Omítka nanesená na pletivo v tloušťce dvou až tří centimetrů spolehlivě zadrží průnik vody," pokračuje. "Nevýhodou je, že v tomto případě je vlhkost ve zděné konstrukci uzavřena. Krystalická izolace ji není schopna vytlačit tak jako z betonu," doplňuje Mandelík.
 Pohled na dům z jihu |
