Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bohémský rentiér přestavěl chaloupku na malé sídlo

  1:00aktualizováno  1:00
Rentiér, spisovatel a fotograf Petr Ulrych nás přivítal ve svém sídle Na Nouzi. Na usedlost, původně obyčejnou chaloupku, blízko Jindřichova Hradce se přestěhoval z Prahy, kde žil dvaačtyřicet let a tvrdí: "Nikdy jsem neměl zvláštní tendenci uchýlit se na venkov."

Petr Ulrych odchodu z Prahy nikdy nelitoval | foto: Lukáš Bíba

"V Praze to správně vře a člověk si začne tvořit bloky v hlavě, že bez kultury a bez lidí by to nešlo. Ale potom zjistíte, že na venkově to je také a ještě příjemně bližší a lidské," říká Ulrych, který se k usedlosti u Jindřichova Hradce dostal náhodou. "Jednou za mnou přišla má tehdejší přítelkyně s tím, že našla na internetu něco zajímavého. Líbilo se mi, že je nemovitost patnáct minut od Hradce, takže je zde klid, ale vše potřebné je dostupné."

Jak bydlí bohémský rentiér

Reklama na ticho
Chalupa, která byla postavena kolem roku 1890, stojí na místě, kde se říká Na Nouzi. Název vznikl v minulosti, kdy byli za vesnici vystěhováni chudí lidé. Ulrych tedy nemá mnoho sousedů, v blízkosti je pouze malá chatka, která byla dříve chudobincem. "Paradoxem je, že jak běží staletí, tak se trend obrací," míní Ulrych. "Lidé si dnes mohou spíš koupit veškeré konzumní zboží, ale často se jim nedostává ticha a čistého vzduchu."

Prostoru ale původní majitelé příliš neměli. "Tehdy lidé nežili v podkroví, takže měli k životu tak 15m2 a tím to končilo. Prostě byla to klasická chaloupka chudých lidí," vypráví Ulrych. "Když jsem to kupoval, tak jsem byl skutečně uhranutý tím místem, protože tady opravdu končí svět. Zde nevidíte běžkaře ani kolaře. Kolem nás vede jen silnička, která za dalších dvě stě metrů končí. Jsou tu jen cestičky k několika samotám a to je vše. Za námi jsou pouze lesy, do kterých partyzáni za druhé světové války shazovali zbraně, protože zde byly hluboké hvozdy."

Jak bydlí bohémský rentiér

Telefonní kabel nás spojil s civilizací
Ulrychova usedlost je závislá na elektřině, plyn zde nevede, má svou vodárnu, studnu. Kotel je na elektřinu. "Ale máme zde telefonní linku, takže internet přes ADSL běhá rychle. Civilizace k nám vede po drátech." Aby měl rentiér do budoucna soukromí, přikoupil k původnímu pozemku louku o dvou hektarech a také les nad chalupou.

"Je tady moc fajn. Jezdí sem pošťák, který od poloviny plotu spustí sirénu: Jede, jede poštovský panáček...," notuje si. "Cesta, i když je slepá, se kupodivu prohrnuje. A každý pátek sem jezdí popelář. Takže v podstatě my jsme a nejsme v civilizaci, což je dokonalé," libuje si Ulrych, kterému rekonstrukce se vším všudy trvala dva roky.

Jak bydlí bohémský rentiér

Betonové sloupy s mušličkami
"Když jsem to kupoval, byla to trochu zprzněná chalupa, kterou si lidé nedostatkem financí a vkusu uzpůsobili na bydlení. Byla zde například veranda, která měla dva betonové sloupy, do nichž namačkali kamínky a mušličky. Tak jsem vzal kladivo a stavení oholil ze všech stran."

Noví majitelé měli štěstí, chalupa byla suchá a v naprostém pořádku. Nic nebránilo zevrubné a poctivé rekonstrukci. Chalupa je celá původní, jen se k ní dostavěla jedna přední místnost, která nyní slouží jako obývací pokoj s krbovými kamny a dřevěnou dubovou podlahou a s poklopem, pod kterým se skrývá prostorný sklep na zeleninu. Ulrych miluje kombinaci žluté s oranžovou a modré s fialovou. Z bývalé stodoly pak vybudoval kulečníkovou hernu s krbem, koupelnou a toaletou.

Jak bydlí bohémský rentiér

Nahoře v patře má pracovnu, ložnici s výhledem nejen na nejvyšší horu Českomoravské vrchoviny - Javořici, ale také na krytý bazén, ve kterém se dá plavat od začátku května až do konce září. Většina nábytku v domě pochází z Ikey. "Ikea mě docela zajímá, protože je designová, a pokud člověk není velesnob a nechce rozházet hromadu peněz, tak je ideální. Musíte si ale dát pozor, protože dělají dva druhy produktů. Zatímco jeden je fajn, druhý se za půl roku rozpadne ," říká Ulrych.

Český Southfork
"Jsem zde nadšený. S chalupou jsme měli skutečně štěstí. Za probuzení do těch modřínů to stojí. Ráno se projdu po zahradě v županu, mám zde pohodu a totální soukromí, ale přitom rozumné zázemí."
A také záchytný bod pro domorodce. "Nedávno místní traktorista hlásil na základnu: Už jedu kolem Southforku a brzy budu zpátky v družstvu."

Celkový dojem solidní usedlosti dotváří zahrada, kterou architektka rozdělila do tří částí. U lesa jsou vysázeny jehličnany, které navazují na hrací plochu s vyššími rostlinami a zídkou s posezením. "Dále je pergola, kde grilujeme, ale jen když přijede návštěva," popisuje zahradu Petrova přítelkyně Renata. "Zahrada pomaličku přechází k vodní ploše, tj. k bazénu, kterou lemuje rákos a vrby." Na zahradě jsou i původní stromy. "A když je velká úroda, odvezeme jablka do blízké palírny na calvados," říká paní domu.

Jak bydlí bohémský rentiér

Na odchod z Prahy musíte mít koule
Ulrych, ač rozený Pražák, si na venkově nestýská a odchodu z Prahy prý nikdy nelitoval. "Dokonce se mi začíná stávat, že když do Prahy přijedu, tak se snažím co nejrychleji odjet. Já osobně se domnívám, že na odchod z Prahy musí mít člověk, jak se říká, koule a opravdu mít přírodu rád. Pokud jste přírodní člověk, což jsem u sebe objevil, tak vám to zatěžko není. A v době internetu, mobilu a aut bych to vůbec neřešil."

I když je útěk z města nyní trendem, hodně lidí se nakonec do měst vrací. "Oni totiž narazí na vlastní neschopnost a nebo nudu. Nejsou dostatečně kreativní a nedokáží svůj život řídit tak, aby v něm bylo všechno," říká Petr Ulrych, který vystudoval žurnalistiku, věnoval se novinařině, byl spisovatelem, básníkem, podnikatelem a nyní se jako rentiér věnuje umělecké fotografii, s níž začínal už jako dítě.

Jak bydlí bohémský rentiér

Spisovatel je dost osamělý
"Když jsem byl malý, tak jediné, na čem jsme se s otcem kameramanem shodli, a o čem jsme si mohli povídat, byla fotografie. Dal mi základy a umožnil mi přístup k technice. Po žurnalistice se Ulrych vrhnul na psaní a nastoupil do Mladého světa. "Ale přiznám se, že mě to příliš neupoutalo, protože jsem byl solitér. Nakonec jsem odešel na volnou nohu a živil jsem se jako recenzent výtvarného umění."

Tou dobou ale již psal básně a povídky. "Najednou mě ta literární komunita vtáhla a bylo to pěkný. Literární život se mi strašně líbil, to psaní je takové magické bubnování," svěřuje se Ulrych. "Ale přiznám se k jedné věci, za prvé mě trošku mrzela ta podivná osamělost nad klávesnicí a za druhé, když vám za rok práce dají patnáct tisíc a nějaký kritik to shodí a dva pochválí a tím to končí... Tak jsem si najednou musel přiznat, že jsem ambiciózní, že od té práce chci trošku něco jiného." 

Jak bydlí bohémský rentiér

A tak se Ulrych vrhl na podnikání. "Jazyková škola, kterou jsem měl již tehdy založenou, se začala neskutečně rozjíždět. A to mě pohltilo. Jeden den jsem něco udělal a hned druhý den to mělo efekt. I když jsem předtím jako básník opovrhoval penězi, tak se ve mně najednou něco zlomilo a začalo mě bavit peníze vydělávat. Takže jsem si, jak říká náš tatíček Klaus, dokázal, že to dokážu, a tím to pro mne ztratilo ten pel." Jak Ulrych říká, jeho karma přeskočila do nového období. Nyní mu nejvíce záleží na výtvarné fotografii, ke které sáhl před dvěma lety a od té doby se jí naplno věnuje.

"K fotografii jsem se vlastně vrátil. Vrátil jsem se k něčemu, co jsem dělal v mládí a čemu jsem rozuměl. Vytvořil jsem si základnu a řekl jsem si, teď si to začnu vychutnávat. A také to tak dělám, se vším všudy. Prostě si dnes ulítávám na výtvarné fotografii. Potkali jste mne v moc příjemném čase."

Umělecké fotografie Petra Ulrycha si prohlédněte ZDE.

Jak bydlí...? - Všechny články zde

Autor:




Nejčtenější

Kuchyňskou linku designérky zredukovaly pouze na spodní skříňky. Je zde plně...
Jak se staví sen pro ženu, které zůstal jen vybydlený byt

V Otvovicích všichni znají nejen Lucii Bílou, ale také nemocnou Zdeňku. Roztroušená skleróza ji trápí už skoro dvacet let a invalidní důchod není právě zdrojem...  celý článek

Bill věří, že se mu podaří všechny knihy přestěhovat a k prodeji nabídne pouze...
Dům pro vášnivé čtenáře je na prodej s knihovnou pro 10 tisíc svazků

Jane a Bill Moyleovi shromáždili během svého života velké množství knih. Jejich dům nedaleko anglického města Kington se postupně zaplnil deseti tisíci svazky....  celý článek

Z visuté terasy je nádherný výhled na řeku a okolí.
Mají visutou terasu a kamenné schody. Ty zničily záda i kamarádům

Na stavbě domu se často podílí celá rodina i spousta přátel, jsou však okamžiky, kdy se bez této pomoci neobejde ani zdánlivě jednoduchá stavba terasy. To je i...  celý článek

Spirály. Dostatek světla, příjemné barvy a ladné křivky jsou potřeba v Nové...
Prozářená architektura. Most v poušti i ladné křivky psychiatrie

Světové stavby posledních let, které si nejlépe poradily se světlem a pohrály si s osvětlením. Většina z nich získala nominaci či zvítězila v prestižních...  celý článek

Dům s přilehlou garáží při pohledu z ulice. Okna nahoře patří třem ložnicím....
Postavili si moderní „perníkovou chaloupku“. Šindele nahradil hliník

Rodinnému domu opláštěnému hliníkovými šablonami přezdívají místní perníková chaloupka. Leží kousek od Brna, v malebné obci obklopené vinicemi. Majitelé v něm...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.