Žít bez skříní? Takový nápad vypadá hodně nesmyslně. Jenže pokud člověk bydlí v pronajatém bytě nebo se právě odstěhoval od rodičů do svého prvního bytu, brzy zjistí, že se skříněmi to není vůbec jednoduché. Bývají drahé, rozměrově jen výjimečně odpovídají danému prostoru a při stěhování je kvůli jejich objemnosti lze srovnat snad jen s klavírem.
Klasické šatní skříně, které se používají v tuzemských domácnostech, svět příliš nezná. Angličané a Němci mívají své komory, Francouzi skříně ve zdi (takže nový majitel bytu si nemusí nic pořizovat), Skandinávci pak od všeho něco, podle toho, jaký byt vlastní. Italové se v posledních letech zaměřili na vestavěné šatny, které vypadají jako obrovské skříně, kde se ovšem můžete procházet jako v malém pokoji. Šatny v amerických filmech vypadají buď jako hluboká spíž s vlastním osvětlením, nebo jde přímo o pokoj, kde nechybí dokonce křeslo nebo pohovka.
Začínáme bydlet
Pro mladé dvojice (nebo také takzvané singl domácnosti, jichž u nás přibývá stejně jako všude ve světě) jsou zajímavým řešením úložné prostory podle vzoru "chytré horákyně". Ani skříň, ani police. Jde vlastně o jednoduché dřevěné regály, kam vedle šatní tyče přidáte pár polic. Jejich počet (i vzdálenost mezi nimi) si každý určí podle potřeby a věcí, jež vlastní. Místo pevného "stropu" se zde používají jen volně položené desky, na nichž se může najít místo pro polštáře či deku určené pro případnou návštěvu. Zásuvky na prádlo pak nahrazují velké papírové krabice a drátěné nebo plastové košíky. Aby konečný výsledek působil kultivovaným dojmem a byt či pokoj nevypadal jako převrácená maringotka, používá se velmi jednoduchá finta. Krabice musí být stejné (to znamená nejlépe polepené jednobarevným plátnem), totéž platí o košících. Na sezonní oblečení se používají ochranné pytle. I u nich se doporučuje zvolit shodnou barvu s krabicemi. Kdo chce, může "skříň" uzavřít závěsem ve stejné barvě nebo dezénu. Ale pozor! Aby byl výsledný dojem elegantní, je lepší místo běžné tyče a "žabiček" od záclon sáhnout po dvojitých elegantních šňůrách nebo širších poutkách (viz obr.). Tento způsob ukládání má řadu výhod. Všechno je přehledné, šaty dobře větrají a při stěhování jste hotovi za pár minut - vždyť je vlastně všechno sbalené a složené. Podobný typ regálů můžete koupit, dokonce u předních designérských firem (pak vás ovšem přijdou i na pár desítek tisíc), ale hlavně si jej můžete nechat vyrobit nebo koupit v běžných prodejnách. Zaplatíte jen pár stovek či tisíc korun. Jejich výrobci totiž s takovým použitím rozhodně nepočítali, spíše očekávali, že v nich "spočinou" velké šanony, případně že skončí jako úložný prostor v garážích apod. Přidat do nich šatní tyč není problém. "Součástí regálové sestavy mohou být i "štendry" neboli stojany na kolečkách, které většina z nás zná hlavně ze skladů obchodů s oděvy," radí architektka Helena Černíková, která se specializuje na bytové interiéry, "tyto pojízdné stojany pořídíte již za pár set korun."
Bydlíme konečně sami
Úplně v opačné situace jsou například lidé, jejichž děti se rozhodly žít po svém - a ve svém. Rodiče zůstávají v malém třípokojovém panelovém bytě, kde z nepochopitelné piety ponechávají v nedotčeném stavu bývalý dětský pokoj. Těch devět či deset metrů čtverečních tak leží doslova ladem, aby zde dvakrát či třikrát ročně přespal dospělý syn či dcera. "Když se dcera odstěhovala, splnila jsem si konečně svůj sen šatnu," popisuje své rozhodnutí Jana Pešková z pražského sídliště Prosek, kde měl dětský pokoj dokonce jen sedm metrů čtverečních. "Do pokojíku jsme přestěhovali všechny vestavné skříně, přibylo velké zrcadlo. Trvale zde nechávám i rozložené žehlicí prkno," popisuje svou šatnu Jana Pešková. Byt se opticky zvětšil, úklid šatstva i jeho údržba je snadná a rychlá. Je třeba si uvědomit, že kolem padesáti procent všeho, co se v našich bytech ukládá, tvoří oděvy a prádlo. Kdo bydlí v dvoupokojovém bytě, kde jsou ovšem větší místnosti, může zase zkusit oddělit posuvnými nebo skládacími dveřmi část pokoje (ideální je prostor za lůžkem) a vytvořit si šatnu podle svých představ. Obyčejné úzké dveře nestačí, je totiž důležité, aby šatna byla dobře větratelná. Musí mít i dobré osvětlení. Právě zde lze využít jednoduché regálové systémy, není nutné platit drahé vestavné skříně. Komu se zdá taková šatna příliš velkým přepychem, měl by si uvědomit, že vhodně řešené šatny šetří podle architektů až čtyři metry čtvereční plochy.
Kam s tím
Protože o ukládání šatstva se starají především ženy, měla by výška uložení jednotlivých druhů oděvů a prádla odpovídat možnosti jejich dosahu, ale i pohodlí: maximální dosažitelná výška ze stoje se pro že nu pohybuje kolem 195 centimetrů, jinak budete potřebovat schůdky s protiskluzovou úpravou. Pohodlnější však bude dodržovat pravidlo, že nad 180 centimetrů patří jen sezonní věci, níže než 70 centimetrů se ukládají jen snadno výjimatelné předměty, jako jsou například kabely a tašky - aby nebylo nutné se zbytečně ohýbat. Šatní tyč by měla být ve výšce od 160 do 180 centimetrů (to je problém večerních šatů a dlouhých plášťů odpovídajících výšce členů domácnosti), ale je možné ji umístit podstatně výše. S pomocí takzvaných pantografů neboli pohyblivých tyčí, které lze pomocí pružiny pohodlně stáhnout dolů, mohou i horní části skříní sloužit k ukládání běžně nošených oděvů, především halenek a sukní.
Klasické šatní skříně, které se používají v tuzemských domácnostech, svět příliš nezná. Angličané a Němci mívají své komory, Francouzi skříně ve zdi (takže nový majitel bytu si nemusí nic pořizovat), Skandinávci pak od všeho něco, podle toho, jaký byt vlastní. Italové se v posledních letech zaměřili na vestavěné šatny, které vypadají jako obrovské skříně, kde se ovšem můžete procházet jako v malém pokoji. Šatny v amerických filmech vypadají buď jako hluboká spíž s vlastním osvětlením, nebo jde přímo o pokoj, kde nechybí dokonce křeslo nebo pohovka.
Začínáme bydlet
Pro mladé dvojice (nebo také takzvané singl domácnosti, jichž u nás přibývá stejně jako všude ve světě) jsou zajímavým řešením úložné prostory podle vzoru "chytré horákyně". Ani skříň, ani police. Jde vlastně o jednoduché dřevěné regály, kam vedle šatní tyče přidáte pár polic. Jejich počet (i vzdálenost mezi nimi) si každý určí podle potřeby a věcí, jež vlastní. Místo pevného "stropu" se zde používají jen volně položené desky, na nichž se může najít místo pro polštáře či deku určené pro případnou návštěvu. Zásuvky na prádlo pak nahrazují velké papírové krabice a drátěné nebo plastové košíky. Aby konečný výsledek působil kultivovaným dojmem a byt či pokoj nevypadal jako převrácená maringotka, používá se velmi jednoduchá finta. Krabice musí být stejné (to znamená nejlépe polepené jednobarevným plátnem), totéž platí o košících. Na sezonní oblečení se používají ochranné pytle. I u nich se doporučuje zvolit shodnou barvu s krabicemi. Kdo chce, může "skříň" uzavřít závěsem ve stejné barvě nebo dezénu. Ale pozor! Aby byl výsledný dojem elegantní, je lepší místo běžné tyče a "žabiček" od záclon sáhnout po dvojitých elegantních šňůrách nebo širších poutkách (viz obr.). Tento způsob ukládání má řadu výhod. Všechno je přehledné, šaty dobře větrají a při stěhování jste hotovi za pár minut - vždyť je vlastně všechno sbalené a složené. Podobný typ regálů můžete koupit, dokonce u předních designérských firem (pak vás ovšem přijdou i na pár desítek tisíc), ale hlavně si jej můžete nechat vyrobit nebo koupit v běžných prodejnách. Zaplatíte jen pár stovek či tisíc korun. Jejich výrobci totiž s takovým použitím rozhodně nepočítali, spíše očekávali, že v nich "spočinou" velké šanony, případně že skončí jako úložný prostor v garážích apod. Přidat do nich šatní tyč není problém. "Součástí regálové sestavy mohou být i "štendry" neboli stojany na kolečkách, které většina z nás zná hlavně ze skladů obchodů s oděvy," radí architektka Helena Černíková, která se specializuje na bytové interiéry, "tyto pojízdné stojany pořídíte již za pár set korun."
Bydlíme konečně sami
Úplně v opačné situace jsou například lidé, jejichž děti se rozhodly žít po svém - a ve svém. Rodiče zůstávají v malém třípokojovém panelovém bytě, kde z nepochopitelné piety ponechávají v nedotčeném stavu bývalý dětský pokoj. Těch devět či deset metrů čtverečních tak leží doslova ladem, aby zde dvakrát či třikrát ročně přespal dospělý syn či dcera. "Když se dcera odstěhovala, splnila jsem si konečně svůj sen šatnu," popisuje své rozhodnutí Jana Pešková z pražského sídliště Prosek, kde měl dětský pokoj dokonce jen sedm metrů čtverečních. "Do pokojíku jsme přestěhovali všechny vestavné skříně, přibylo velké zrcadlo. Trvale zde nechávám i rozložené žehlicí prkno," popisuje svou šatnu Jana Pešková. Byt se opticky zvětšil, úklid šatstva i jeho údržba je snadná a rychlá. Je třeba si uvědomit, že kolem padesáti procent všeho, co se v našich bytech ukládá, tvoří oděvy a prádlo. Kdo bydlí v dvoupokojovém bytě, kde jsou ovšem větší místnosti, může zase zkusit oddělit posuvnými nebo skládacími dveřmi část pokoje (ideální je prostor za lůžkem) a vytvořit si šatnu podle svých představ. Obyčejné úzké dveře nestačí, je totiž důležité, aby šatna byla dobře větratelná. Musí mít i dobré osvětlení. Právě zde lze využít jednoduché regálové systémy, není nutné platit drahé vestavné skříně. Komu se zdá taková šatna příliš velkým přepychem, měl by si uvědomit, že vhodně řešené šatny šetří podle architektů až čtyři metry čtvereční plochy.
Kam s tím
Protože o ukládání šatstva se starají především ženy, měla by výška uložení jednotlivých druhů oděvů a prádla odpovídat možnosti jejich dosahu, ale i pohodlí: maximální dosažitelná výška ze stoje se pro že nu pohybuje kolem 195 centimetrů, jinak budete potřebovat schůdky s protiskluzovou úpravou. Pohodlnější však bude dodržovat pravidlo, že nad 180 centimetrů patří jen sezonní věci, níže než 70 centimetrů se ukládají jen snadno výjimatelné předměty, jako jsou například kabely a tašky - aby nebylo nutné se zbytečně ohýbat. Šatní tyč by měla být ve výšce od 160 do 180 centimetrů (to je problém večerních šatů a dlouhých plášťů odpovídajících výšce členů domácnosti), ale je možné ji umístit podstatně výše. S pomocí takzvaných pantografů neboli pohyblivých tyčí, které lze pomocí pružiny pohodlně stáhnout dolů, mohou i horní části skříní sloužit k ukládání běžně nošených oděvů, především halenek a sukní.
