"Trend je, že se v současnosti používají jemnější odstíny a kombinace," říká designérka Halka Freidingerová ze Studia In2. V interiéru to znamená odklon třeba k hnědavé, pískové nebo šedé barvě. Z těch sytějších zůstávají oblíbené intenzivní jarní zelená nebo sytá tmavě červená s chladným podtónem.
Nejvíce debat se vede kolem bílé
Bílá nejvíce odráží světlo, opticky rozšiřuje a odlehčuje prostor. Vzbuzuje pocit neohraničenosti a prázdnoty.
Dobře se kombinuje s ostatními barvami a dokáže různé odstíny sjednotit. Působí nadčasově, čistě, povzbudivě, slavnostně. Je elegantní, nepopouzí.
Ve spojení s tlumenými barvami zklidňuje, výrazným tónům dá vyniknout. Vhodná je jako kompromis do domácností, kde se lidé na barvách nemohou domluvit. Příliš prázdné bílé stěny ale můžou působit neútulně, měly by se doplnit něčím kontrastním.
Bílá existuje v řadě odstínů. Ty studené jsou třeba zářivě bílá, našedlá nebo namodralá běloba. Teplá je barva vlny, krému, smetany, slonoviny či vaječných skořápek. "Pokud dáte zářivě bílou vedle sytých odstínů, je kontrast až nepříjemný pro oko. Naopak harmoničtějšího spojení dosáhnete kombinací s tlumenými odstíny," říká Petr Kavalír.
Když se to přežene s příliš vysokou bělobou, v bytech s velkými okny to může v létě oslňovat. Architekt Tichý zářivě bílou vítá v halách a kuchyních, ale nedoporučuje ji v prostorech, kde se má odpočívat nebo spát. Může totiž dlouho "svítit" do tmy a nepříjemně tím rušit.
Halka Freidingerová je ještě rezolutnější: "Zářivá bílá jako list kancelářského papíru není v interiéru šťastná. Nedoporučuji ji ani v laminu, ani laku na nábytku. Určitě bych také nepoužívala různé bílé v jednotlivých místnostech," radí designérka.
Standardem pro vyjádření bělosti jsou procenta BaSO4. Nejnižší bělost, asi 80 %, mají barvy označované obvykle jako "standard", vyšší může být 84, 86 nebo až 90 % BaSO4.
