Nakonec se ale ukázalo, že tyto příběhy toho mají s realitou společného víc, než by se mohlo zdát.
Asijská města se totiž rychle rozrůstají a panorama velkoměst se mění prakticky každým dnem, píše deník Financial Times.
Tak například v čínském Hongkongu je nyní o polovinu více mrakodrapů než ve městě, které se obecně považuje za ráj výškových budov - v New Yorku.
Pouze jediný z deseti nejvyšších mrakodrapů světa stojí ve Spojených státech.
Asijská stavební horečka
Z asijských velkoměst se staly laboratoře moderní architektury. Svoboda, rychlost a objem zakázek jsou pro architekty šancí, jak přijít s něčím skutečně radikálně novým.
A města se předhánějí, které z nich dá šanci odvážnějším projektům. Připomíná to trochu souboj New Yorku s Chicagem, kde se svého času investoři přetahovali o titul města s výstavnějšími a vyššími mrakodrapy.
V Asii ale stavební horečka zasáhla mnohem větší území - podlehla jí téměř všechna města od Tokia, přes kazašskou Astanu, Dubaj, až po Peking.
Jedničkou je Peking
V čele pelotonu je díky mediální pozornosti související s blížícím se pořadatelstvím letních olympijských her Peking.
Vznikají v něm neslané nemastné stavby, ale i realizace šokující mírou extravagance. K vidění je například rozestavěné sídlo společnosti CCTV, dvě obří věže, které se k sobě naklánějí a na vrcholu jsou spojeny mostem.
Projekt nizozemského studia OMA je ohromující a zcela novátorský, stejně jako soubor osmi věží navržený americkým architektem Stevenem Hollem, který vyrůstá na opačném konci metropole.
Hongkong zastiňují jiná města
Někteří tvůrci se snaží do návrhů asijských mrakodrapů vnést prvky, které jsou pro stavby na tomto kontinentě typické.
Jedním z nejznámějších případů jsou dvě věže Petronas Twin Towers v malajsijském Kuala Lumpuru, které jsou inspirovány estetikou Dálného východu.
Také nejvyšší budova současnosti, mrakodrap Burdž Dubaj ve Spojených arabských emirátech, má připomínat pagodu.
Kromě experimentů s formou ale architekti v Asii kladou velký důraz například i na technologické inovace a ekologičnost budov.
Malajsijský architekt Ken Yeang například dokázal, že i mrakodrapy mohou být přátelské k životnímu prostředí.
Jeho výšková budova na ostrově Penang byla první, kde ventilaci zajišťuje vítr.
Mrakodrap Pearl River Island v čínském Kuang-čou má zase být první stavbou, která bude energeticky zcela soběstačná. Dosáhne toho díky větrným minielektrárnám, solárním panelům a recyklaci vody.
Původní hvězdu na nebi asijské architektury - Hongkong - pomalu zastiňují jiná města. Relativně malá pozornost se věnuje i Tokiu, které nicméně stále patří k metropolím s vůbec největší hustotou výškových budov na světě.
Velký rozvoj ale odborníci očekávají hlavně v Číně. Mrakodrap CITIC Plaza je novou dominantou města
Šen-cen, šedesát devět pater vysoký mrakodrap Shun Hing Square zase ovládl panorama v Kuang-čou.
Obě budovy patří mezi desítku nejvyšších na světě.
Panorama města je dnes tím, čím byly kdysi katedrály, bulváry či hlavní náměstí, tedy poznávacím znamením.
Silueta velkoměsta je jakýmsi logem, šifrou, z níž lze vyčíst leccos o ekonomickém úspěchu a dravosti.
Invaze avantgardních architektů, kteří v Asii zhmotňují své utopické vize, teprve začíná. Nastává chvíle nechat se tímhle překotným vývojem ohromit, protože takový boom se možná už nikdy nebude opakovat.
