Rodinný dům v Lánově. Pokud jsou dřevěné okenice zavřené, okna zmizí a splynou

Rodinný dům v Lánově. Pokud jsou dřevěné okenice zavřené, okna zmizí a splynou s fasádou. | foto: Schaufler-Roskovec

Dva architekti z Prahy. Staví moderní domy, které voní dřevem

Architekti Radovan Schaufler a Jakub Roskovec se potkali na Fakultě architektury ČVUT. Spolupracovat začali už při studiích. K architektuře přistupují komplexně, jsou i dodavateli stavby. Díky zájmu klientů postavili zhruba polovinu svých projektů na klíč.

U některých objektů realizujete extenzivní ozeleněné střechy. Je s takovou střechou víc starostí než s klasickou povlakovou krytinou? Jak často se musí udržovat nebo rekonstruovat?
Vegetační vrstva obecně chrání hydroizolační povlak před povětrností a výrazně prodlužuje jeho životnost. Něco to pochopitelně ale také stojí, starostí je víc, a to od projektu až po údržbu. Ani takzvaná extenzivní zeleň není bezúdržbová, to by byl omyl. Vegetační střechy a střešní zahrady je dost široké téma a nejsme na to zrovna odborníci. Přijde nám hlavně skvělé, že možnost mít na střeše nebo střešní terase skalničky, trávu nebo rovnou stromy vůbec existuje.

U rodinného domu v Černošicích jste místo garáže spojené s objektem vybudovali otevřený přístřešek pro dvě auta, a to ještě několik kroků od domu. Má takové řešení nějaké výhody?  Proč jste k němu přistoupili?
Pokud bychom měli zobecňovat, výhodné je spíše řešení, kdy je parkovací místo hned u vstupu do domu a pokud možno pod jednou střechou. Ne vždy je to ale výhodné s ohledem na konkrétní situaci. V Černošicích je ulice na jižní straně pozemku, do domu je v tomto případě ale výhodnější vstupovat od severu. Jednoduchou úvahou jsme dospěli k tomu, že bude potřeba od zaparkovaných aut pokračovat dál kousek pěšky. Stavebník dal přednost životnímu prostoru před technokratickou "praktičností". Podobně to s parkováním dopadlo i v případě domu ve Mstišově.

Rodinný dům v Černošicích. Dvoupodlažní zděné křídlo domu je doplněno jednopodlažní dřevěnou konstrukcí.

Rodinný dům v Hlubočepech je dostavba ke stávajícímu objektu z konce 19. století, limitovaná ještě stísněným a striktně ohraničeným pozemkem. Bylo obtížné zadaný program na parcelu "napasovat"?
Tento příklad dokládá nástrahy i skryté příležitosti dobře situovaného, ale technicky komplikovaného stavebního pozemku. Poté, co se stavebník rozhodl zachovat a nově využít původní dům, nastalo trápení, jakým způsobem dostavbu formovat, jak starou a novou část navzájem skloubit, jak reagovat na nesourodé okolní prostředí a jaké prostorové řešení zvolit ve vztahu k Dalejskému potoku na jižní hranici pozemku. Na stole bylo několik diametrálně odlišných variant, než jsme dospěli k použitelnému řešení, a v průběhu dalšího projektování se to ještě několikrát upravovalo. Když se staví na zelené louce, těch skutečných starostí je rozhodně méně. Architekt si ale nějaké problémy k řešení najde vždycky.

Přestože své domy často z vnější strany obkládáte dřevem, jako nosnou konstrukci volíte škvárobetonové tvárnice. Třeba rodinný dům v Lánově je typickým příkladem. Jak se díváte na dřevostavby?
Fasáda a nosná konstrukce jsou přece jenom dvě různé věci. Pro každou konkrétní situaci se snažíme zvolit vhodné konstrukční řešení. Dům v Lánově má přízemí ze dvou třetin zapuštěné do svahu a to pro klasickou dřevostavbu není vhodné. Často volíme kombinaci konstrukcí. Jednopodlažní dům ve Mstišově, který je také posazený do svahu, má obvod ze tří stran vyzděný, ale celé jižní průčelí a střechu tvoří dřevěná konstrukce. Masivní zděná stěna se svou robustností a tepelnou setrvačností má své výhody, někdy ale dáte přednost jisté lehkosti, subtilní eleganci. Ve prospěch dřeva také může hrát cena a rychlost výstavby.

Rodinný dům v Hlubočepech. Součástí řešení byl i vztah objektu k Dalajskému potoku na jihu pozemku.

U domu v Lánově se, stejně jako i u jiných realizací, vyskytují dřevěné venkovní okenice. Z jakého důvodu volíte tento dnes už ne příliš běžný architektonický prvek?
Pokud nechcete, aby se interiér v létě přehříval, musíte okna z venkovní strany zastínit, to je fyzika. Okenice se k tomu účelu výborně hodí. Často je navrhujeme posuvné – když si pohrajete s barevností, fasáda může získat zábavnou proměnlivost jako například u domu ve Mstišově. V Lánově nebo v Černošicích jsou okenice klasicky otvíravé a je to pro změnu vymyšleno tak, že když je zavřete, okna najednou zmizí, splynou se zbytkem fasády.

V interiéru rodinného domu v Klánovicích se vyskytují neomítnuté stropy z pohledového betonu. Toto řešení můžeme ostatně najít i u jiných realizací – působí tento poměrně strohý prvek v interiéru útulně?
Když máte na očích strukturu materiálu a vidíte, jak je něco udělané, dostane prostor kolem vás další, psychologický rozměr. Je ale důležité, aby konstrukce byla řemeslně zvládnutá. Dívat se na to, jak se něco nepovedlo, každému zábavné připadat skutečně nemusí. Režný betonový strop odráží znatelně méně světla než hladký, bíle vymalovaný. Někdy to může znamenat, že interiér působí ponuře a je dobré to brát v úvahu. Záleží na velikosti a rozmístění oken, ale také na tom, jaké nálady chceme dosáhnout, co prostor unese.

Rodinný dům v Klánovicích. Další variantou zastínění velkých oken mohou být posuvné žaluzie.

U rodinného domu v Mstišově je venkovní terasa kryta plachtami zavěšenými na ocelové konstrukci. Je toto zastřešení účinné? Jakou má životnost?
Plachty jsou elegantní pro zastínění, působí vzdušně a propouštějí rozptýlené světlo. Je možné si vybrat z řady materiálů, které jsou určené přesně pro tento účel a mohou být na povětrnosti celoročně. Kdo ale nechce venku zmoknout, pro toho bude nad terasou lepší střecha.

Radovan Schaufler (1959) a Jakub Roskovec (1967) jsou spolužáci z Fakulty architektury ČVUT. Pracují spolu od r. 1993, od r. 2001 jako společníci kanceláře Schaufler-Roskovec.

Na řadě projektů se spolu s nimi podílí také architekt Jan Ratiborský. Navrhují rodinné domy od studie po realizaci, obchodní stavby, občanské stavby, rekonstrukce, rozsáhlé stavební úpravy i interiéry. Získali ocenění v soutěžích Národní technická knihovna v Praze (2001) a Janáčkovo kulturní centrum v Brně (2003).

Radovan Schaufler (1959) a Jakub Roskovec (1967)

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.