Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Architekt Kolář bydlí v Praze na golfovém hřišti, které sám postavil

  1:00aktualizováno  1:00
Architekt Petr Kolář přiznává, že si tak trochu vybudoval svůj svět. Bydlí u golfového hřiště, které postavil, na návštěvu chodí k lidem, kterým stavěl domy, a na pivo zajde do svého pivovaru.

Váš bratr, fyzioterapeut Pavel Kolář, je špička ve svém oboru, vy zase ve svém. Docela by mě zajímalo, jak vypadala vaše výchova.
Měli jsme velice hezké dětství. Rodiče nás vedli ke všeobecnému vzdělání. Kromě školy jsme oba dělali vrcholově sport, hráli na hudební nástroj a já musel navíc studovat výtvarné umění. Hodně jsme toho vyzkoušeli, takže jsme se mohli jednodušeji rozhodnout, jak se bude vyvíjet naše budoucnost.

Může se hodit

Rezidence Golf Hostivař

Rezidence Golf Hostivař - moderní uzavřené rezidenční bydlení u golfového areálu.

Více na Reality.IDNES.cz.

Sháníte architekta? Jednoduše a zdarma zadejte poptávku na AAApoptavka.cz!

Ovlivňujete se navzájem? Bratr vám rovná záda, vy jemu radíte s bydlením?
Respektujeme se, ale naše profese jsou úplně odlišné. Dělal jsem mu dům, ale jinak spolu raději zajdeme na golf nebo na pivo. Když mě něco bolí, snažím se ho neotravovat, protože vím, kolik má práce. On mi v pracovních záležitostech taky volá, jen když je nejhůř.

Když jsem si o vás hledala informace, překvapilo mě, že se věnujete sportovním disciplínám, jako je heliskiing nebo závody na jachtách. Jste adrenalinový typ?
Naopak, adrenalin mi moc neříká. Ale když jedete na motorce, je to něco jiného, než když jedete v autě. A když jedete na lyžích z vysoké hory, jste tam sami a před sebou máte čistý sníh, tak je to něco jiného než na sjezdovce u lanovky, která chrlí davy lidí. Takže to beru spíš jako relaxační záležitost, na kterou se musíte absolutně koncentrovat. A nemáte čas myslet na jiné věci. Když se na motorce a lyžích nesoustředíte, můžete nabourat a třeba se i zabít.

Fotogalerie

Na čem jezdíte?
Po Praze na skútru. Mám pětistovku, protože jsem těžký a potřebuju být rychlý, ale jinak mám krásného harleye upraveného od Porsche designu. Je celý černý, matný, nádherný kousek. Taková socha, na které se dá jezdit. Nesmírně inspirativní záležitost.

Díváte se na všechno tímhle uměleckým pohledem?
Miluju umění ve všech podobách. A s uměním je propojené skoro všechno.

Sbíráte umění?
Ano, mám mnoho věcí doma, v kanceláři i depozitáři. Teď šetřím na Tonyho Cragga.

Co vám naposledy udělalo radost?
Nedávno jsem si koupil barevné puntíky od Damiena Hirsta. Na aukci nebyla cílová skupina, která by dílo chtěla, takže jsem ho koupil za velmi zajímavou cenu. Kdykoli kolem něj jdu, tak mě potěší.

Eva Jiřičná bude stavět za Prahou

Podívejte se na vesničku milionářů v Nebřenicích

Vila Bříza od architektky Evy Jiřičné

Architektonické studio ADR patří k absolutní špičce. Se spolužákem Alešem Lapkou jste ho založili jako velmi mladí, jaké byly začátky?Všechno je trochu náhoda a musíte mít štěstí. My ho s Alešem měli v tom, že jsme začali studovat v době společenského převratu a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové narazili na vynikající pedagogy. Profesor Rajniš nám neustále opakoval, že si studium musíme zasloužit, být nejlepší na světě a mít své kanceláře. Mě to nesmírně ovlivnilo a v devadesátých letech jsem odjel jako student do Anglie, kde jsem pracoval v kanceláři Evy Jiřičné. V Anglii v té době působili páni architekti jako Nicholas Grimshaw, Richard Rogers, Norman Foster a další. Díky Evě jsem mohl nahlédnout do kuchyně i jim.

Jaké to bylo, potkat je osobně?
Jako bych v lese potkal Rumcajse! Prostě to byly pohádkové bytosti. U nás jsme jejich stavby studovali v časopisech a najednou jsem stál vedle nich. Pamatuju si, jak jsem byl na výstavě Santiaga Calatravy v Londýně, přišel ke mně Nicholas Grimshaw: „Hele, tenhle model už stojí, nebo je to zatím jen studie?“ A já nebyl schopen odpovědět, protože jsem potkal Rumcajse v Řáholci. Ta doba byla výjimečná.

A vy jste jí skvěle využili...
Když jsem se vrátil, začali jsme si s Alešem říkat Kolář Lapka Architects. Všichni se nám smáli. Bylo to, jako když si děti na hřišti hrají na dospělé. A ta situace asi trochu taková byla.

Ale děti na hřišti nedostávají zakázky. Jak jste se k těm prvním dostali?
V počátcích nám hodně pomohla Eva Jiřičná, kterou jsme obdivovali a i díky spolupráci s ní jsme si začali budovat jméno. Každý rok nás někam posunul a postupně jsme se dostali do sféry klientů, kteří začali naši práci oceňovat a vracet se. Z hrajících si dětí jsme se relativně brzy stali respektovaným studiem.

Jaké to je, když pětadvacetiletý architekt dostane zakázku třeba na rodinný dům? Nebáli jste se toho?
Když je člověk mladý, má představu, že všechno změní. Chce, aby všechno, co udělá, bylo originální. Zároveň jsme byli vždycky zodpovědní. O věcech jsme hodně přemýšleli a snažili se, aby byly funkční. Taky se nám občas něco nepovedlo, ale naštěstí to byly věci, které se daly snadno vyměnit. Ale to se stane vždycky. Když postavíte dům a je tam jen deset procent věcí, které mohly být trošku jinak, tak to je zázrak. Zpětně obdivuju lidi, kteří nám tehdy svěřili návrh svého domu. Na naší profesi je totiž nejcennější zkušenost. Dneska sice máme větší strach riskovat, ale získali jsme tak velké zkušenosti, že máme klienty právě proto, že jsme jim schopni poradit, co funguje a co zase ne.

Dnes tedy sázíte spíš na zkušenosti?
Jsme velký tým, ve kterém pracují mladí, ambiciózní a invenční architekti ve spojení s těmi zkušenými. Dohromady to velmi dobře funguje.

Četla jsem, že máte zhruba osmdesát zaměstnanců. To už je velké studio...
Jsme velká společnost, ale musíme být dynamičtí. Počet zaměstnanců se mění podle zakázek. Když dostaneme zakázku v miliardách, potřebujeme samozřejmě větší tým.

Dokáže tak velký tým ještě držet váš rukopis?
Celá kancelář vychází z naší filozofie. Máme rádi funkční věci, typologicky jednoznačně definované. Je to, jako když navrhujete například automobil. Důležité jsou jízdní vlastnosti, pohodlí, ergonomie a podobně. Teprve nakonec tvoříte skořápku, to krásno. Někomu se líbí skořápka volkswagenu, někomu mercedesu a někdo má rád porsche. Víc času trávíte uvnitř než pohledem zvenčí, a když jsou obě strany vyvážené a funkční, pak vlastníte něco, co vám přináší radost. S domy je to podobné.

Jak vypadá vaše skořápka?
Souhlasíme s citátem Ludwiga Miese van der Rohe: Less is more (méně je více). Máme rádi čisté, jednoduché a funkční tvary.

Korálový ostrov Velaa nabízí hostům hotelového resortu 48 soukromých vil s bazény, golfovým hřištěm, wellness i třemi restauracemi.

Korálový ostrov Velaa nabízí hostům hotelového resortu 48 soukromých vil s bazény, golfovým hřištěm, wellness i třemi restauracemi.

Soukromý ostrov Velaa na Maledivách, na kterém nechal bývalý spoluvlastník PPF Jiří Šmejc postavit luxusní letovisko.

Soukromý ostrov Velaa na Maledivách, na kterém nechal bývalý spoluvlastník PPF Jiří Šmejc postavit luxusní letovisko.

Máte za sebou projekty malé i obrovské, jakým byl třeba luxusní resort na jednom z ostrovů na Maledivách. Jakých zakázek si opravdu považujete?
Zrovna nedávno nás oslovilo několik klientů, kteří se rozhodli strhnout skoro nový dům, ve kterém bydlí, s tím, že chtějí nový od nás. To považuji za projev důvěry.

Postavit znovu celý dům jen proto, že vám tam něco vadí? Připadá vám to normální?
Určitě ne, je to krajní řešení. Ale pokud milujete místo, kde žijete, a dům nevyhovuje vašim potřebám, je to jedno z možných řešení, které se dá v určitých souvislostech pochopit. A většinou bývá i levnější než rozsáhlá rekonstrukce, která zároveň vyžaduje mnoho kompromisů.

To znám. Když mi doma něco vadí, nedám pokoj, dokud se to nepředělá. Myslela jsem, že jsem jen ulpívavá.
Správně, tak to má být, jinak o tom stejně budete pořád přemýšlet. Musíte se rozhodnout. Bude to stát trochu peněz, energie a času, ale zbytek života budete nadšená, že jste to udělala.

Musí být architekt zručný?
Jsem přesvědčen, že musí. Můj táta byl velký domácí kutil a to jsem po něm asi zdědil. Než jsem šel na vysokou, živil jsem se jako zedník. Mám střední průmyslovou školu stavební, pak jsem byl dva roky na vojně a po ní jsem šel pracovat na stavbu jako obkladač. Umím udělat spoustu věcí. Ale hlavní je, že víte, co děláte. Když jsem na stavbě a někdo mi tvrdí, že něco nejde, můžu mu oponovat.

A třeba mu to i ukážete?
Ano. Jednou mi jistý zedník tvrdil, že něco nejde. Vzal jsem si montérky a ukázal mu, že to jde, ale určitě už ne s ním.

Kdo si objedná architekta?
Bohužel se k tomu odhodlá jen malé procento lidí. Ale když to udělají a pak se přestěhují, ocení, že peníze investovali velmi dobře. A bydlí bez kompromisů.

Jaké nejčastější chyby lidé dělají při zařizování domu?
Nejsou schopni si definovat zadání, říci si, jak budou v příslušném domě žít, jaké potřeby vlastně mají.

Jsou v architektuře nějaké trendy?
Trendů je moc, podobně jako v módě. Ale je dobré mít nadčasový základ. Ručníky v koupelně můžete vyměnit kdykoliv. Domy jako vila Tugendhat, dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, nebo vila Fallingwater, jejímž autorem je Frank Lloyd Wright, přežily sto let a pořád jsou překrásné, nadčasové.

Staví se ještě vůbec takové domy?
Myslím si, že si řada lidí přeje, aby jim architekt takový dům navrhl, ale v průběhu samotného procesu většina z nich ztratí odvahu.

Jaké máte pocity, když jedete českou krajinou a pozorujete místní města a vesnice?
Mám rád česká města i vesnice, především ty se zachovalým vesnickým charakterem. Jsou jednoduše hezké, malebné. Ale při cestování Českem hlavně sleduji krásnou a rázovitou středoevropskou krajinu.

Nevadí vám, když v ní stojí nevkusný dům s plastovými okny?
Nemám problém propojovat staré věci s novými. Ve Švýcarsku jsou staré vesnice, ve kterých někdo najednou postaví betonovou kostku. Ale ta kostka má proporce a tvar, jako kdyby tam patřila odjakživa. Stará architektura se může nádherně propojit s novou a zanechat otisk své doby. Zrovna teď navrhujeme něco v tomto duchu v Horní Malé Úpě.

To je ideální příklad, já mám spíš na mysli vesnice, kde stojí uprostřed pole nevkusná barokní rezidence s bílým plotem.
Souhlasím. Ale to byla chyba devadesátých let, kdy vesnice neměly pořádné urbanistické plány, nestanovily pravidla hry předtím, než se začaly rozšiřovat. Dřív měla každá vesnice náves a ulice respektovaly uliční čáru stanovené výšky hřebenů. Dnes se za vesnicí staví kdeco. Jeden dům je takový, druhý makový. Jeden stojí dva metry od silnice, druhý deset, jeden má jedno patro, druhý zase tři. Úplný chaos, který nemůže přinášet nikomu nic dobrého.

Jaký je váš pohled na developerské projekty, kdy se postaví pět domů na kraji Prahy, které se pak rozprodají po bytech?
Každý projekt je svým způsobem kompromis. Je dělán pro určitou cílovou skupinu, ale nemůže vyhovovat všem. Někomu vadí to a někomu tohle. Přitom se dají dělat i malé domy šité klientům na míru za malé peníze. My například s jedním developerem děláme projekty, které jsou sice developerské, ale zároveň se snažíme přistupovat k nim individuálně s ohledem na to, kdo tam bude žít. A lidi tam pak hrozně rádi bydlí.

Jak to víte?
Konkrétně u tohoto projektu mám od developera nařízeno, že se tam musím i nastěhovat. A je zajímavé pozorovat, jak se v takovém prostředí bydlí. Většina lidí se spřátelí a mají velmi dobré sousedské vztahy. Teď bydlím na golfovém hřišti v Hostivaři. V šest večer mi třeba přijde SMS, že jsou zamluvené dva flajty, s dotazem, kdo půjde hrát. A místo osmi lidí se jich ozve dvacet.

V Hostivaři jste si postavili pivovar. Čí to byl nápad?
Parta lidí dala peníze na hromadu a výsledek byl, že jsme za pivovar dostali cenu Obce architektů a hned v prvním roce provozu jsme vyhráli Pivo roku. Z kamarádského projektu, který měl být soběstačný, se zrodil výnosný byznys. (čtěte Developer se vrhnul na zakládání minipivovarů)

Co stavíte teď?
Není tam pekárna, tak stavíme pekárnu.

Taky se podílíte na poměrně unikátním projektu Oaks Prague, kdy by za Prahou mělo vzniknout celé městečko. O co jde?
Není to satelitní městečko, ale nová vesnice, kde budou školy, obchody, náměstí, sportoviště, klubovny, služby... To všechno tam bude vznikat. Měla by to být novodobá vesnice na kraji Prahy. Myslím, že je to velice zajímavý projekt. Byla na něj vypsána mezinárodní soutěž, v níž jsme z Čechů uspěli my a Eva Jiřičná (viz článek Vesnička miliardářů. Za Prahou vyroste domov pro 220 bohatých rodin).

Vila Vrba od architektonického studia ADR v projektu Oaks Prague.
Vila Vrba od architektonického studia ADR

Vila Vrba od architektonického studia ADR v projektu Oaks Prague.

Vaším největším projektem byl zmiňovaný luxusní resort na Maledivách, který jste stavěl pro byznysmena Jiřího Šmejce. Dokončil jste ho téměř před dvěma lety a sklidil za něj samou chválu. Byla to pro vás velká výzva, nebo prostě jen další, o trochu větší zakázka?
To máte stejné jako s tím lyžováním. Rozhodujete se dole, a když se odhodláte na tu horu vyletět a už stojíte nahoře, nezbude vám nic jiného než ji sjet. Helikoptéra vás tam nechá a odletí. Stejné je to s takovým náročným projektem. Přemýšlíte, jestli ho vezmete. Je to obrovská výzva, ale když se do toho pustíte, už nemůžete ustoupit. Jen se celou dobu bojíte, jestli to zvládnete. Když se to povede, jako v našem případě, jste nadšení, ale říkáte si, že podruhé byste do toho už nešli (viz článek Na Maledivách může díky architektovi i sněžit. Luxus z českých rukou).

Jak to?
Když nevíte, do čeho jdete, máte míň zkušeností, ale taky se míň bojíte. Když jsme projekt dokončili a podívali se zpětně, co všechno jsme museli řešit, nechápali jsme, jak jsme to mohli zvládnout, do jakého obrovského rizika jsme šli. Mohlo to také skončit totální katastrofou a investor by mě někde potopil jako starou loď.

Co na tom bylo nejtěžší?
Všechno. O všem musíte strašně přemýšlet. Věci rychle stárnou, ale investice se musí vrátit. Když uděláte chybu, ať už typologickou, nebo designovou, rychle se obrátí proti vám. To se stalo jednomu luxusnímu resortu na vedlejším ostrově. Mnoho věcí tam měli dobře vymyšlených, ale celý projekt znehodnotila práce stavařů. Proto si většinou hlídáme i provedení.

Na závěr vám položím otázku, která se v novinářské branži považuje za největší klišé, ale u vás mě opravdu zajímá: Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Jednáme s arabskou developerskou společností o dalším ostrově, mnohem větším, než byly Maledivy. A je to mnohem horší rozhodování, protože už víme, co to obnáší.

Vezmete to?
Zrovna stojím pod tím kopcem a přemýšlím, jestli se na něj nechám vynést. Ale člověk to má v sobě, že na něj chce stále znovu vylétat a pak ho sjíždět. Pokud to vyjde, čeká mě zase spousta bezesných nocí, abych to sjel správnou stopou a nezavedlo mě to na nějaký útes.

Autoři:


Témata: Pivo, pivovar


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.