Zrekonstruované Jurkovičovy stavby na Pustevnách

Zrekonstruované Jurkovičovy stavby na Pustevnách | foto: Michael Mlynář, iDNES.cz

Oheň ničí stavby architekta Jurkoviče. Další zase chybějící peníze

  • 4
Architekt Dušan Jurkovič má docela smůlu. Řada jeho staveb je v dezolátním stavu, některé shořely, naposledy slavný Libušín na Pustevnách. Je to nespravedlivé. Pokud se dostanou Luhačovice na seznam UNESCO, bude to především zásluha architekta.

Jako první zástupce z řad architektů se stal Dušan Samo Jurkovič v roce 1946 národním umělcem. Svůj obdiv k lidové architektuře dokázal využít ve své tvorbě jako nikdo jiný.

Rodáka z Turej Lúky u Myjavy k této lásce předurčovalo i rodinné zázemí, jeho dědeček Samuel Jurkovič patřil mezi zakladatele Matice Slovenské a maminka byla výborná znalkyně lidového umění. Vedle lidové architektury se však nechal inspirovat i anglickým hnutím Arts and Crafts.

Jurkovičova vila v Brně

Jurkovič ve své tvorbě rád používal dřevo. To se však některým jeho stavbám stalo osudným. V roce 2002 shořela například jeho slavná Slovácká búda v Luhačovicích. Soukromý majitel ji měl velmi dobře pojištěnou, a protože příčiny požáru se nikdy nezjistily, hovořilo se v souvislosti s touto událostí o pojistném podvodu.

 Ani požár Libušína na Pustevnách, srubové secesní stavby, národní kulturní památky a jedné z nejslavnějších Jurkovičových staveb, není ještě objasněn (více zde).

Ještě mnohem dříve, v roce 1937, mu ovšem shořel dřevěný dům, který nechal z vesničky Čičmany pracně převézt do Prahy na Národního muzea.

Jurkovičovy stavby na Pustevnách, tedy soubor výletních ubytoven, Libušín i Maměnku, však ohrožoval i pouhý "zub času". Pustevny postavené koncem 19. století tak o svůj "život" bojovaly už těsně po druhé světové válce, kdy je zachránil sám jejich autor, který sem v téměř osmdesáti letech přijel osobně a zasadil se o jejich opravu. 

Zásadní rekonstrukci však prosadilo až v 90. letech minulého století Valašské muzeu v přírodě, které se o Pustevny staralo. V roce 1999 byla restaurace Libušín opět otevřena, hotel Maměnka v roce 2003. Areál Pusteven byl prohlášen Národní kulturní památkou.

Libušín sloužil jako restaurace. Měl by se dočkat rychlé obnovy.

Na místě zasahovalo více než 70 hasičů.

Co nezničí oheň, dokončí čas?

Ohrožené jsou však i další stavby Dušana Jurkoviče, například Sluneční lázně v Luhačovicích. Město na jejich opravu nemá peníze, a protože se prodávají společně s Vodoléčebným ústavem a Slatinnými lázněmi, kupec se zatím marně hledá, byť se prodejní cena odhaduje na "pouhých" 50 milionů korun.

Vedle ceny jsou totiž ve hře náklady na opravu, které budou několikrát vyšší než pořizovací cena. A protože jde opět o národní kulturní památku, je jasné, že rekonstrukci budou pečlivě sledovat památkáři.

I záměr nového majitele, jak s nimi naloží, musí schválit město. Sluneční lázně jsou proto zakonzervované, nový majitel se stále hledá. Bez opravy se jejich stav bude jen zhoršovat.

Nebezpečí požáru navíc u takové stavby není malé, to ostatně dokázal Libušín, jehož neochránila ani bezpečnostní čidla. Přitom Luhačovice sázejí pro zapsání na seznam památek UNESCO nejen na svých 16 minerálních pramenů, ale především na unikátní Jurkovičovu architekturu.

V letech 1902 až 1914 zde navrhl a postavil deset unikátních staveb ve stylu lidové secese, další čtyři opravil. Měl připravené i další plány rozvoje Luhačovic, ale to se mnohým nelíbilo, a tak z dalších prací sešlo.

Sluneční lázně v Luhačovicích navrhoval architekt Dušan Jurkovič.

Bývalý mlýn přebudoval Jurkovič v roce 1909 na Vodoléčebný ústav.

Ještě ve větším ohrožení je další slavná Jurkovičova stavba, bývalá zahradnická škola v brněnských Bohunicích. Jako vždy chybějí peníze. Až se vydá demoliční výměr, bude na záchranu další cenné památky pozdě.

Dušan Samo Jurkovič – nejdůležitější data

  • Narodil se 23. 8. 1868 v Turej Lúke u Myjavy jako páté ze šesti dětí notáře Jiřího Jurkoviče a jeho manželky Emílie
  • 1884 - 89 - vystudoval na Státní škole řemesel (K. K. Staatsgewerbeschule) ve Vídni odbor stavitelský
  • 1887 - v létě navštívil v Martině navštívil výstavu lidových výšivek, zde ho ohromila stavba "slovenské brány", kterou navrhl architekt Blažej Bulla v duchu oravské dřevěné architektury, poznamenala celou jeho tvorbu
  • 1889 - krátká praxe u architekta Blažeje Bully, poté nastoupil do projektové kanceláře architekta Michala Urbánka ve Vsetíně
  • 1892 - 1895 - studium lidového stavitelství Valašska a spolupráce s etnografem profesorem Josefem Válkem
  • 1894 - 95 - v souvislosti s přípravou expozice na Národopisné výstavě československé pobýval v Praze a navázal kontakty s výtvarníky Mikolášem Alšem, Joža Úprkou a dalšími
  • 1887 - 99 - vyhotovil projekty a podílel se na realizaci turistických staveb na Pustevnách pro Pohorskou jednotu Radhošť ve Frenštátě
  • 1899 - usadil se v Brně jako samostatný architekt, vstoupil do Klubu přátel umění v Brně, který v roce 1900 vydal jeho publikaci "Pustevny na Radhošti"
  • 1900 - práce na vesnické vile továrníka Roberta Bartelmuse na Rezku u Nového Města nad Metují, jeho dceru si vzal v roce 1903, měli tři syny
  • 1901 - na podzim odešel do Luhačovic, kde udělal první měření a plány lázeňských staveb, které se realizovaly hlavně v letech 1902 a 1930.
  • 1906 - postavil vlastní vilu v brněnské čtvrti Žabovřesky, při příležitosti dokončení stavby uspořádal ve vile výstavu svých interiérových prací
  • 1908 - začal se věnovat rekonstrukcím historických objektů - pracoval na adaptacích zámků pro účely moderního bydlení (objednávkami byl Jaroslav Veselý z Kouřimi, Josef Bartoň - Dobenín a jeho bratr Cyril)
  • 1910 - stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze
  • 1918 - 19 - po vzniku Československé republiky se vrátil na Slovensko a usadil se v Bratislavě, stal se vládním komisařem Úřadu pro zachování uměleckých památek na Slovensku
  • 1920 - začal se zajímat o výstavbu standardních rodinných domků skládaných z předhotovených dílů (vyrobených ze dřeva, potom z pálené hlíny) - této činnosti se věnoval
  • 1922 - odešel z Úřadu pro zachování uměleckých památek na Slovensku a pokračoval v samostatné architektonické praxi
  • 1923 - navrhl a postavil vlastní rodinné sídlo v Bratislavě a na Güntherové (dnešní Lermontové) ulici č. 23 v Bratislavě
  • 1925 - při příležitosti mezinárodní výstavy moderního dekorativního a užitkového umění v Paříži získal diplom ministra obchodu, průmyslu, pošt a telegrafu Francouzské republiky a zlatou medaili 1. třídy za architekturu
  • 1929 - stal se řádným členem České akademie věd a umění
  • 1932 - byla mu udělena velká cena České akademie věd a umění na rok 1933 za
    projekt mohyly M. R. Štěfánika na Bradle
  • 1946 - vydal publikaci "Skládací domky rodinné z pálených cihlářských výrobků",
    zúčastnil se na konferenci architektů v Londýně, kde se jednalo o znovuvýstavbě válkou zničených míst a o možnostech využití montovaných obytných domků
  • 1946 - byl mu udělen titul Národní umělec (jako prvnímu architektovi)
  • 1947 - 21. prosince zemřel v Bratislavě, in memoriam mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání I. třídy
  • 1991- in memoriam mu udělili Řád T. G. Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva

Zdroj: www.jurkovic.cz