Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Anatomicky tvarované vany vtrhly do českých koupelen

  11:00aktualizováno  11:00
Jak se rozhodnout, aby vana byla pěkná, dlouho vydržela, snadno se udržovala, a přitom nás nepřipravila o celoživotní úspory? Odpověď není jednoduchá - každý z materiálů má své klady a zápory a stejně tak i své příznivce a odpůrce.

Vana už dávno neznamená jen obligátní obdélníkovou nádobu | foto: Luxxus

Ocelová klasika
Mnoho lidí vzpomíná s láskou na staré litinové vany. Jakmile se v nich totiž už jednou voda ohřála, vydržela díky akumulačním vlastnostem materiálu teplá velmi dlouho. Vany z ocelového plechu jsou jejich nástupcem. Jsou lehčí, jejich výroba je jednodušší a levnější: ve velké většině případů se řadí na spodní příčky pomyslného cenového žebříčku. Klasickou bílou smaltovanou vanu lze koupit už za cenu kolem 2000 Kč.

Na první pohled se jen stěží pozná rozdíl mezi jednotlivými značkami a cenovými úrovněmi, rozdílů v kvalitě je však mnoho. Lišit se mohou hlavně tloušťkou oceli a kvalitou (hladkostí povrchu) smaltu. Za minimum se považuje materiál o tloušťce 2 mm. Čím silnější je totiž podklad, na který se smalt nanáší, tím lepší mechanické vlastnosti vana má.

Obrázek
Model Bella Vita je určen hlavně pro seniory: teprve poté, kdy vstoupí do vany, se jim napustí voda.

Při instalaci a hlavně během užívání se pak pod vahou lidského těla neprohýbá. Díky tomu se ve smaltu nevytvoří mikroskopické trhlinky, které po letech užívání řádně ztíží, nebo dokonce znemožní údržbu vany. Používání dostatečně silného materiálu je jedním z důvodů, proč si někteří výrobci můžou dovolit poskytnout třicetiletou záruku u svých van s tloušťkou materiálu 3,5 mm.

Tvarovatelný akrylát
První akrylátové vany se na trhu objevily v sedmdesátých letech minulého století. Akrylát je velmi dobře tvarovatelný, pružný a tvrdý termoplast. Jeho nevýhodou je křehkost, proto jedním z hlavních pravidel pro instalaci je precizní usazení buď na nožičky dodávané výrobcem, anebo do speciálního polystyrenového lože, které vyplní prakticky celý prostor pod vanou.

Vana samotná je také vyztužena - poté, co lis podle kopyta vyrobí skořepinu vany, musí se dno vyztužit obvykle dřevotřískovou deskou a celý rub vany se potáhne laminem. Běžná tloušťka akrylátové vany je 4-5 mm, u drahých a luxusních van (většinou určených pro instalaci do prostoru) lze najít až osmimilimetrové stěny.

Obrázek
Při vanové koupeli lze zástěnu složit ke stěně.

Hlavní předností tohoto materiálu je snadná tvarovatelnost, není obtížné vyrobit prakticky jakýkoliv požadovaný tvar. To už je jen krok k tomu, aby se ve vanách uplatňovaly módní trendy stejně jako u designu mobilních telefonů či automobilů. A tak období typické oblými liniemi střídá ostré tvarování, připomínající současné ostré lomy na karoseriích nejnovějších modelů automobilů.

Tvarované vany ale nejsou doménou akrylátu, lze koupit i ocelové varianty atypických tvarů. Vzhledem ke složité technologii výroby se ale ceny podobných modelů počítají v desetitisících korun.

Základní nabídku doplňují ještě zvláštnosti řadící se do kategorie luxusních van. Za cenu desítek až stovek tisíc lze koupit vanu z umělého mramoru, nebo dokonce dřevěnou. A tak se na trhu najdou dokonce i keramické vany - ze stejného materiálu jako ostatní sanitární keramika. Tyto vany jsou určeny pro zákazníky, kteří požadují designové provedení a zároveň rozumnou cenu (kolem deseti tisíc korun).

Více se dočtete v časopisu Living koupelna č. 3/2007

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.