Alhambra, město, kde islám předčil křesťanství. Alespoň v architektuře

  • 10
Alhambra a její islámské paláce, v Granadě vyhrály souboj s těžkopádnou a zbytečně masivní renesanční architekturou. Paláce nasrovských sultánů v Alhambře jsou vrcholem maurské architektury.

Tisíce lidé sem přicházejí každý den. Obdivují palác Alhambra či Al-Hamra, což v arabštině znamená červená. Na pokraji prvních výběžků pohoří Sierra Nevada, v Granadě na jihu Španělska, jej postavila dynastie Nasrovců, kteří vládli v Granadě od roku 1237.

Maurové zde byli pány dokonce sedm století. V roce 1492 se však sultán Boabdil po šestiměsíčním obléhání vzdal. Vojska Ferdinanda a Isabely Kastilské I. zvítězila.

Jejich vnuk Karel V. přistavěl časem k palácům Alhambry kostel, klášter i renesanční palác čtvercového tvaru s kruhovým patiem. Ačkoliv byl tvůrcem Pedro Machuca, žák Rafaela a Michelangela, přesto lehkou a ladnou architekturu bezejmenných islámských tvůrců nepřekonal.

Svět katolického Španělska a maurské dynastie Nasrovců stojí v Granadě hned vedle sebe.

Ke cti Karlovi V. však slouží to, že ve snaze nepoškodit islámskou architekturu nechal doslova přilepit svůj palác na sídlo nasrovských sultánů. Jen malá dvířka spojují dva světy. Ten maurský se budoval několik století na skalnatém ostrohu dlouhém 700 metrů a na ploše 10 hektarů.

Krásu "červeného" paláce představuje další epizoda francouzského dokumentárního cyklu Architektura s jednoduchým názvem: Alhambra (ČT2 v sobotu 1. září v 11:15).

Od pevnosti ke lvům

Označení "alhambra" znamená v arabštině červená, je pravděpodobné, že vzniklo od barvy vnějších zdí postavených ze sluncem vypálených cihel ze štěrku a jílu. Někteří však přisuzují název záři pochodní, za nichž se stavělo po mnoho nocí.

Jiní vidí souvislost se jménem zakladatele paláce, Muhammada I. neboli Ibn Al Ahmara, za jehož vlády (a jeho nástupců) se stavba nejvíce rozrostla (1284–1354). Jméno lze odvodit i z arabského Dar al Amra, Dům pána. Bez ohledu na původ názvu zde však vznikly neobyčejné stavby.

Pevnost Alcazaba pochází už z 11. století. Přestavuje tehdejší vrchol vojenského stavitelství, střílen, bašt, padacích mříží až po kamenné zdi. Teprve za vojenskou pevností stálo město s obytnými domy, zásobárnami vody či lázněmi. Z něj zůstaly jen základy.

Součástí komplexu je i letní sídlo, letohrádek Generalife (z maurského Jennat al Arif, Arifova zahrada či Architektova zahrada). To, co je však pokládáno za vrchol maurské architektury a umění a co přestálo útoky křesťanů i záměrné ničení, jsou dva paláce nasrovských sultánů.

Alhambra posledních sultánů je glorifikací vlastní pomíjivé krásy.

Na jejich podobě mají hlavní zásluhu sultánové vládnoucí ve 14. století, Júsuf I. a Muhammad V. Zatímco první se zasloužil o stavbu Myrtového nádvoří, druhý o Lví. To první je 42 m dlouhé a 22 m široké, uprostřed s velkou nádrží s mramorovým obložením, zlatými rybkami a obklopené myrtami. Lví se však pokládá za symbol Alhambry.

Lví dvůr

Věhlasné Patio de los Leones neboli Lví dvůr měří 35 m do délky a 20 m do šíře, obklopuje je nízký ochoz na 124 bílých mramorových sloupech. Celý pavilon má rafinovaně vytvořené stěny a lehce kopulovitou střechou, pokrytou propracovanými ornamenty.

Zatímco nádvoří pokrývají barevné dlaždice, podloubí je z bílého mramoru. Pilíře, oblouky a sloupoví zdobí dekorativní listoví a další prvky. Na každém z oblouků je velká čtvercová plocha arabesek, nad pilíři vzbuzují obdiv filigránské ornamenty.

Lví fontána představuje nejslavnější obraz Alhambry.

Uprostřed nádvoří pak stojí unikátní alabastrová Lví fontána v podobě mísy, kterou podpírá dvanáct lvů z bílého mramoru. Původně sloužily sochy jako hodiny, voda proudila každou hodinu z jiného lva. Zvědaví křesťané hodiny rozebrali, aby zjistili, jak fungují, ale to byl jejich konec.

Ale jako fontána funguje hlavní památka Alhambry i dnes, také díky ní v paláci teplota nestoupne víc než na 22 °C. Navazuje na ni totiž další čtveřice fontán, které ohraničují čtyři identické zahrady, v islámu symbol ráje.

Alhambra dodnes fascinuje vypracovaností výzdoby.

Voda ze Lví fontány i dalších tří pomáhá snižovat teplotu.

Paláce přežily dokonce Napoleona, který je chtěl vyhodit do vzduchu. Jen díky jedinému vojákovi, který výbušniny znehodnotil, jeho záměr nevyšel. A tak může dnes každý den Alhambru navštívit průměrně osm tisíc návštěvníků a obdivovat se Síni vyslanců (Salón de los Embajadores) či Síni spravedlnosti (Sala de la Justicia).

A kdo umí arabsky, může se potěšit i verši na stěně: "Nevidíš, jak voda přetéká a na okamžik mizí? Jako milenec, který zadržuje slzy z obavy, že je pozorován. Co jiného je než mráček, skrápějící svým dobrodiním lvy?"