Alarm: hlídací pes moderní doby

Je to nenápadné zařízení - jen občasné bliknutí barevného oka dává vědět, že tenhle byt nebo dům hlídá elektronický systém. Ale jen do té doby, než přijde nezvaný host a ozve se hlasitá siréna.

Zatímco byt ve vyšších patrech většinou stačí zabezpečit jen mechanickým způsobem, tedy speciálními dveřmi nebo fólií na okna, dům, chatu nebo chalupu je dobré chránit i elektronicky.

„K většímu bezpečí může významně přispět třeba instalace kamerového systému,“ říká Roman Skřepek z Policejního prezidia. Co se právě děje u vás doma, pak může odkudkoli sledovat operátor bezpečnostní agentury nebo i vy sami prostřednictvím webové kamery.

Potřebujete jen internet, správný počítačový program a připojení s dostatečně rychlým přenosem dat. Obvyklejším řešením než webová kamera však bývá klasický elektronický zabezpečovací systém.

S dráty nebo bez nich
Přijdete-li do specializované firmy s tím, že si chcete pořídit elektronický zabezpečovací systém, dají vám pravděpodobně na výběr: bezdrátový nebo s dráty a lokální či napojený na pult centralizované ochrany.

„Pokud vám stačí lokální signalizace, tedy alarm, připravte si dvanáct tisíc korun a více. Zabezpečit větší byt nebo průměrný dům a napojit ho na pult centralizované ochrany přijde asi na dvacet až čtyřicet tisíc korun,“ počítá Miroslav Jarolím z bezpečnostní agentury SV-AGENCY.

Bezdrátový systém oceníte, když jej chcete instalovat dodatečně do hotového interiéru nebo tam, kde konstrukce stavby nedovolí použití drátového typu. Se zařízením propojeným dráty je třeba počítat dopředu už při stavbě či rekonstrukci. „Kabely se montují do stavby, když se dělá elektroinstalace silnoproudu,“ popisuje Jarolím.

Firma v bytě či domě rozmístí detektory pohybu, na vstupní dveře a okna namontuje magnetická čidla a co nejblíže vchodu zavěsí ovládací klávesnici. Detektory budou sledovat pohyb v místnostech, případné rozbití skla, otevření dveří a oken, ale i požár, únik plynu nebo vody.

Čidla by měla být správně umístěna: za vysokou šatní skříní svou funkci určitě nesplní a není nutné je dávat do všech místností; zabezpečit můžete třeba jen jedno patro. Nesmíte však zapomenout při každém vstupu do zabezpečeného prostoru systém odblokovat číselným kódem.

Co to tu zase houká?
Zaznamená-li čidlo něco neobvyklého, vyšle signál a spustí alarm. Pokud máte dobré sousedské vztahy, můžete mít venkovní sirénu, počítejte však s tím, že je opravdu hlasitá. Určitě se ale vyplatí koupě té vnitřní, protože zloděje překvapí a třeba i zastraší.

Některé systémy už jsou natolik dokonalé, že ve chvíli, kdy alarm spustí, přijde majiteli na mobilní telefon zpráva. Pokud tohle zařízení neumí, nezbývá než se spolehnout na to, že sousedé nebo někdo z okolí zavolají policii.

„Lidé už dnes sirény ve svém okolí skoro nevnímají, takže je jistější mít současně i napojení na pult centralizované ochrany, tedy centrální dispečink, kde je neustále k dispozici operátor, který má možnost celou dobu sledovat, co se v objektu děje,“ vysvětluje Miroslav Jarolím.

Při poplachu operátorka minutu čeká, jestli se náhodou neozve majitel s tím, že jde o planý poplach. Pak vyšle zásahovou skupinu, která před výjezdem vyčkává v autech na uzlových místech svého okrsku. Do deseti minut dorazí na místo a zjistí příčinu poplachu. Pokud narazí na pachatele, zajistí ho a přivolá policii.

O poplachu operátorka informuje i majitele bytu či domu nebo kontaktuje někoho z příbuzných, aby rozhodli, jestli je nutné například další hlídkování v okolí.

Napojení na pult centralizované ochrany stojí od 500 korun měsíčhrubé ně a za každý planý poplach, který způsobil sám, zaplatí majitel bytu či domu dalších 500 korun.

Chytat zloděje se nevyplatí
Současně s napojením na pult centralizované ochrany funguje i hlasitá siréna. Zloděj, který si je jistý, že už se o něm ví, a tuší, že pro něj jede výjezdová skupina, totiž podle zkušeností odborníků co nejrychleji uteče a nehrozí, že se setká s někým v domě a ublíží mu.

Chycení zloděje někdy dokonce ani není žádoucí. „Je to paradoxní, ale pokud zloděj uteče, je to pro majitele bytu či domu nejen bezpečnější, ale i výhodnější,“ vysvětluje Kristýna Svátková, vedoucí provozu pultu centralizované ochrany bezpečnostní agentury SV-AGENCY. Získat peníze za škody od pojišťovny je totiž snazší než se soudit s pachatelem.

„Chytíme jednoho až dva zloděje za měsíc, přičemž denně se vyjíždí čtyřicetkrát, ovšem i k planým poplachům,“ dodává Miroslav Jarolím.

„Panika“ do kapsy
Kromě sirény by každá ovládací klávesnice napojená na pult centralizované ochrany měla mít i takzvaný nátlakový kód. Tedy kombinaci čísel, která se liší od běžného kódu, ale zařízení ji zná.

„Pokud by vás pachatel překvapil už za vstupními dveřmi, vtáhl dovnitř a nutil vás, abyste vypnuli bezpečnostní systém, zadáte nátlakový kód. Zloděj to nepozná, alarm se vypne, ale na pult centralizované ochrany přijde zpráva o ohrožení,“ popisuje Kristýna Svátková.

Klávesnice mívají i „paniku“ - tlačítko, kterým můžete kdykoli vyvolat poplach sami, máte-li pocit ohrožení. „Existují i přenosné ,paniky‘, které vypadají jako malé dálkové ovládání a umožňují spustit poplach odkudkoli v domě. Ocení je i staří lidé se zdravotními problémy,“ doplňuje Kristýna Svátková. „Při poplachu z ,paniky‘ nebo z nátlakového kódu operátor posílá výjezdovou skupinu ihned, protože je jasné, že o planý poplach nejde.“

Od operátora u pultu centralizované ochrany je také možné ověřit si, zda jste před odjezdem z domu správně aktivovali bezpečnostní systém. V případě poplachu je vám také schopný říci, které čidlo jej ohlásilo, a jste-li právě uvnitř, víte, kde se zloděj pohybuje.

Operátorky pultu centralizované ochrany jsou neustále připravené k vám okamžitě vyslat výjezdovou jednotku.