buď proměnit dům v nedobytnou pevnost, nebo nechat vše osudu a doufat, že vykradený bude soused a ne on. To první je prakticky téměř nemožné, druhé lehce amorální, takže stejně jako v pohádce bývá nejlepší třetí řešení - zvolit přiměřené zabezpečovací zařízení a zbytečně svou lehkomyslností nelákat zloděje. Ti si totiž v létě dovolenou nevybírají.
Pro zabezpečení bytu i domu bývá ideální kombinace nejrůznějších systémů - od bezpečnostních dveří i zámků až po alarmy či signalizace napojené na centrální bezpečnostní dispečink. Důležité je i vaše chování. Radost z nového počítače či domácího kina se nesděluje s halasným pokřikem přátelům v baru ani v blízkém obchodě a peníze v hotovosti doma také raději nenechávejte. Drahé šperky po babičce je lepší uložit do trezoru nebo bezpečnostní schránky v bance. "Po návratu z chalupy, kde jsem byla dva týdny, jsem našla byt vykradený. Zmizely mi všechny cennosti po prarodičích - starožitné hodiny, stříbrné nádobí, šperky a další cenné věci. Zlodějům v tom nezabránily ani bezpečnostní dveře. Vylezli po hromosvodu až do třetího patra a rozbili okno na balkoně. Vyčítám si, že jsem si ho nenechala zasklít," lituje Marie Vyhnalová z Prahy. Dnes se již pachatelé nedostávají do bytů přes bezpečnostní dveře, protože to je příliš pracné. Najdou si cestu přes balkony nebo rozbijí sousedovi obyčejné dveře a přelezou přes jeho terasu. "Okno nemám ještě zasklené, ale musím zůstat v bytě, protože mi policisté řekli, že za věci neručí. Do bytu je trochu vidět, když mám otevřené okno. Ale také zloději mohli dostat tip, protože se teď stěhujeme a občas nějaké věci vynášíme jen tak nezabalené v náručí," dodává Marie Vyhnalová, "budu teď obcházet všechny zastavárny, bazary a starožitnosti, jestli někde neobjevím nějaké "své" věci." Vyplatí se i všímaví sousedé. Takže pokud s nimi máte přátelské vztahy, mohou vám v době vaší nepřítomnosti pohlídat dům či byt, vybírat poštu a hlavně v případě, že si všimnou něčeho neobvyklého, vytočit linku 158. Základem jsou ovšem bezpečnostní zařízení. Od mechanických, kam patří například bezpečnostní dveře, zámky, rolety, mříže, až po nejmodernější systémy, které vám dokonce zhasnou i zapomenutá rozsvícená světla. Díky speciálním ústřednám můžete po telefonu ledacos, třeba spustit topení, stahovat rolety, ale také otevřít vrata do garáže či zapnout troubu s kuřetem.
Dveře
Bezpečnostní dveře jsou řazeny do šesti bezpečnostních kategorií. Čím vyšší číslo, tím lepší. Do bytů a rodinných domů se běžně používají dveře třetí kategorie. Je ovšem třeba na ně pamatovat už při stavbě. Do zdi se zabudují bezpečnostní zárubně, na něž lze - pokud vám na bezpečnostní dveře nezbyly peníze - osadit dočasně obyčejné. Upravit si můžete i dveře stávající, což je typický příklad zejména v panelových domech. Nejčastěji se zde používají takzvané přídavné dveře. Vnitřní strana původních dveří se opancéřuje dvou až třímilimetrovým plechem a přidá se konstrukce v ocelovém rámu. Vnitřní část dveří můžete nechat potáhnout třeba koženkou. Tato úprava vás přijde asi na deset tisíc korun. Další možností je výměna původních dveří za bezpečnostní do stávajících zárubní. Cena je přibližně stejná - kolem deseti tisíc korun. Zapomínat by se nemělo ani na vstupní dveře v bytových domech. Tady se používají různé systémy - třeba na číselné kódy či magnetické klíče. Tyto dveře však nejsou odolnější vůči zlodějům než ty s obyčejným zámkem, rozhodující je vždy atest. V něm je například uvedena bezpečnostní třída, do které daný typ dveří patří.
Zámky
Bezpečnostní dveře téměř ztrácejí svůj význam, pokud nemají i speciální vložku v zámku a bezpečnostní kování - ideální je stejná bezpečnostní kategorie jako jsou dveře. Mezi jejich základní vybavení by měly patřit prvky proti odvrtání, vytržení či vyhmátnutí planžetou. Pořídíte je od pěti set až k sedmi tisícům korun. Vhodným systémem u bezpečnostních zámků je takzvaný rozvorový systém. To znamená, že po otočení klíčem sjíždějí pomocí táhel čepy ve třech, pěti i více bodech do speciálních úchytů mimo zárubně (cena je asi od tří do dvanácti tisíc korun). Tento systém se uplatní především u dvoukřídlých dveří, kdy znesnadňuje rozlomení obou křídel ~ dveří. U tohoto typu dveří se používají i příčné závory, které vypadají jako pásek přes dveře a jsou na nich i na zárubních nezávislé.
Mříže a folie
Zejména k zabezpečení oken a lodžií můžete použít i skládací, takzvané nůžkové mříže. Lze je stáhnout ke straně a zamknout takzvaným rozvorovým zámkem v protějším křídle mříží nebo na stěně. Za metr čtvereční mříží zaplatíte asi od třech tisíc korun výš včetně montáže. Další možností jsou rolovací mříže. Využívají se spíše u větších ploch (třeba výkladních skříní) nebo tam, kde je potřeba elektrické či automatické ovládání mříží. Metr čtvereční přijde přibližně od čtyř tisíc korun výše. U rodinných domů se často objevují pevné mříže. Ty nejjednodušší lze pořídit už od tisíce korun za metr čtvereční. Je vhodné je instalovat mezi okny nebo uvnitř bytu, protože pak zloděj nevidí způsob jejich ukotvení. Skla v oknech můžete chránit bezpečnostními foliemi. Cena se pohybuje od jedenácti set korun za metr čtvereční.
Trezory
V současné době si můžete vybrat mezi stěnovým či nábytkovým trezorem. Stěnové se zabudují do zdi, nábytkové se přišroubují do podlahy či ke stěně. Mohou mít mechanické nebo elektronické kódování či zámek na klíč. Jistější je kombinace obou systémů. Čím více zloděj překonává překážek, tím je větší šance, že ho "dřina" odradí. Nejjednodušší typy trezorů seženete už od dvou tisíc korun. Hlavně si nenechávejte od něj klíč v obálce někde v šuplíku, protože když ho zloděj najde, tak většinou pozná, od čeho je, a cestu do trezoru má otevřenou.
Zamlžovací systémy
Při hledání nových systémů, jak zabránit zlodějům v jejich "práci", se objevují stále novinky. K ním patří i takzvané zamlžovací systémy. V mlze srovnatelné s proslulou londýnskou mlhou totiž zloděj vidí sotva na třicet centimetrů. Mlhu má na svědomí kapalina, která patří mezi potravinářské substance. Proto je zdravotně nezávadná pro člověka i domácí mazlíčky. Mlha v místnosti zůstává asi tři čtvrtě hodiny. Pak postačí jen vyvětrat.
Videotelefony a kamerové systémy
V detektivkách často nic netušící oběť otevře svému nepříteli, aniž by se zeptala alespoň na jméno. Tam, kde jsou instalovány videotelefony, k něčemu takovému dojít nemůže. Díky němu zkontrolujete i obličej návštěvy. Dokonce můžete klidně předstírat, že nejste doma, když je za dveřmi nevítaný příbuzný či známý. Jednoduchý komplet - zvonek s kamerou a monitorem pořídíte do deseti tisíc korun. Nevýhodou těchto přístrojů je to, že k nim nelze připojit třeba další telefon s monitorem do jiné místnosti. Výhodnější jsou proto takzvané systémové videotelefony. Ty umožňují kombinace více přístrojů dohromady. Kvalitní videotelefon by měl mít kameru vybavenou infračervenými diodami, díky kterým rozpoznáte návštěvníka i ve tmě. Přednost by měla dostat kamera s nastavitelným objektivem, abyste viděli návštěvníkovi do obličeje. Ideální variantu představuje objektiv, jenž lze dálkově "nasměrovat". Některé videotelefony mají i modul paměti. To znamená, že pokud u vás někdo zazvoní a vy neste doma, uloží se jeho obrázek do paměti. Po návratu domů si "obličeje" přehrajete podobně jako vzkazy ze záznamníku. V bytových domech se už začínají objevovat videokamery i na chodbách, garážích, ve výtazích a hlavně na parkovištích. Obraz může být sveden třeba na společnou televizní anténu a každý obyvatel domu, který si přepne na určitý kanál, si bez problémů zkontroluje třeba svoje auto. Kamery mohou být napojeny i na takzvanou řídící jednotku. Ta umožňuje nejen sledování určitých prostor, ale i nahrávání více kamer na jednu kazetu. K instalaci sledovacího zařízení v domě musí být ovšem souhlas majitele domu. Problémem bývá, kam umístit řídící jednotku. Pokud je v domě domovník, může být třeba u něj. Všechno závisí na domluvě mezi lidmi.
Pro zabezpečení bytu i domu bývá ideální kombinace nejrůznějších systémů - od bezpečnostních dveří i zámků až po alarmy či signalizace napojené na centrální bezpečnostní dispečink. Důležité je i vaše chování. Radost z nového počítače či domácího kina se nesděluje s halasným pokřikem přátelům v baru ani v blízkém obchodě a peníze v hotovosti doma také raději nenechávejte. Drahé šperky po babičce je lepší uložit do trezoru nebo bezpečnostní schránky v bance. "Po návratu z chalupy, kde jsem byla dva týdny, jsem našla byt vykradený. Zmizely mi všechny cennosti po prarodičích - starožitné hodiny, stříbrné nádobí, šperky a další cenné věci. Zlodějům v tom nezabránily ani bezpečnostní dveře. Vylezli po hromosvodu až do třetího patra a rozbili okno na balkoně. Vyčítám si, že jsem si ho nenechala zasklít," lituje Marie Vyhnalová z Prahy. Dnes se již pachatelé nedostávají do bytů přes bezpečnostní dveře, protože to je příliš pracné. Najdou si cestu přes balkony nebo rozbijí sousedovi obyčejné dveře a přelezou přes jeho terasu. "Okno nemám ještě zasklené, ale musím zůstat v bytě, protože mi policisté řekli, že za věci neručí. Do bytu je trochu vidět, když mám otevřené okno. Ale také zloději mohli dostat tip, protože se teď stěhujeme a občas nějaké věci vynášíme jen tak nezabalené v náručí," dodává Marie Vyhnalová, "budu teď obcházet všechny zastavárny, bazary a starožitnosti, jestli někde neobjevím nějaké "své" věci." Vyplatí se i všímaví sousedé. Takže pokud s nimi máte přátelské vztahy, mohou vám v době vaší nepřítomnosti pohlídat dům či byt, vybírat poštu a hlavně v případě, že si všimnou něčeho neobvyklého, vytočit linku 158. Základem jsou ovšem bezpečnostní zařízení. Od mechanických, kam patří například bezpečnostní dveře, zámky, rolety, mříže, až po nejmodernější systémy, které vám dokonce zhasnou i zapomenutá rozsvícená světla. Díky speciálním ústřednám můžete po telefonu ledacos, třeba spustit topení, stahovat rolety, ale také otevřít vrata do garáže či zapnout troubu s kuřetem.
Dveře
Bezpečnostní dveře jsou řazeny do šesti bezpečnostních kategorií. Čím vyšší číslo, tím lepší. Do bytů a rodinných domů se běžně používají dveře třetí kategorie. Je ovšem třeba na ně pamatovat už při stavbě. Do zdi se zabudují bezpečnostní zárubně, na něž lze - pokud vám na bezpečnostní dveře nezbyly peníze - osadit dočasně obyčejné. Upravit si můžete i dveře stávající, což je typický příklad zejména v panelových domech. Nejčastěji se zde používají takzvané přídavné dveře. Vnitřní strana původních dveří se opancéřuje dvou až třímilimetrovým plechem a přidá se konstrukce v ocelovém rámu. Vnitřní část dveří můžete nechat potáhnout třeba koženkou. Tato úprava vás přijde asi na deset tisíc korun. Další možností je výměna původních dveří za bezpečnostní do stávajících zárubní. Cena je přibližně stejná - kolem deseti tisíc korun. Zapomínat by se nemělo ani na vstupní dveře v bytových domech. Tady se používají různé systémy - třeba na číselné kódy či magnetické klíče. Tyto dveře však nejsou odolnější vůči zlodějům než ty s obyčejným zámkem, rozhodující je vždy atest. V něm je například uvedena bezpečnostní třída, do které daný typ dveří patří.
Zámky
Bezpečnostní dveře téměř ztrácejí svůj význam, pokud nemají i speciální vložku v zámku a bezpečnostní kování - ideální je stejná bezpečnostní kategorie jako jsou dveře. Mezi jejich základní vybavení by měly patřit prvky proti odvrtání, vytržení či vyhmátnutí planžetou. Pořídíte je od pěti set až k sedmi tisícům korun. Vhodným systémem u bezpečnostních zámků je takzvaný rozvorový systém. To znamená, že po otočení klíčem sjíždějí pomocí táhel čepy ve třech, pěti i více bodech do speciálních úchytů mimo zárubně (cena je asi od tří do dvanácti tisíc korun). Tento systém se uplatní především u dvoukřídlých dveří, kdy znesnadňuje rozlomení obou křídel ~ dveří. U tohoto typu dveří se používají i příčné závory, které vypadají jako pásek přes dveře a jsou na nich i na zárubních nezávislé.
Mříže a folie
Zejména k zabezpečení oken a lodžií můžete použít i skládací, takzvané nůžkové mříže. Lze je stáhnout ke straně a zamknout takzvaným rozvorovým zámkem v protějším křídle mříží nebo na stěně. Za metr čtvereční mříží zaplatíte asi od třech tisíc korun výš včetně montáže. Další možností jsou rolovací mříže. Využívají se spíše u větších ploch (třeba výkladních skříní) nebo tam, kde je potřeba elektrické či automatické ovládání mříží. Metr čtvereční přijde přibližně od čtyř tisíc korun výše. U rodinných domů se často objevují pevné mříže. Ty nejjednodušší lze pořídit už od tisíce korun za metr čtvereční. Je vhodné je instalovat mezi okny nebo uvnitř bytu, protože pak zloděj nevidí způsob jejich ukotvení. Skla v oknech můžete chránit bezpečnostními foliemi. Cena se pohybuje od jedenácti set korun za metr čtvereční.
Trezory
V současné době si můžete vybrat mezi stěnovým či nábytkovým trezorem. Stěnové se zabudují do zdi, nábytkové se přišroubují do podlahy či ke stěně. Mohou mít mechanické nebo elektronické kódování či zámek na klíč. Jistější je kombinace obou systémů. Čím více zloděj překonává překážek, tím je větší šance, že ho "dřina" odradí. Nejjednodušší typy trezorů seženete už od dvou tisíc korun. Hlavně si nenechávejte od něj klíč v obálce někde v šuplíku, protože když ho zloděj najde, tak většinou pozná, od čeho je, a cestu do trezoru má otevřenou.
Zamlžovací systémy
Při hledání nových systémů, jak zabránit zlodějům v jejich "práci", se objevují stále novinky. K ním patří i takzvané zamlžovací systémy. V mlze srovnatelné s proslulou londýnskou mlhou totiž zloděj vidí sotva na třicet centimetrů. Mlhu má na svědomí kapalina, která patří mezi potravinářské substance. Proto je zdravotně nezávadná pro člověka i domácí mazlíčky. Mlha v místnosti zůstává asi tři čtvrtě hodiny. Pak postačí jen vyvětrat.
Videotelefony a kamerové systémy
V detektivkách často nic netušící oběť otevře svému nepříteli, aniž by se zeptala alespoň na jméno. Tam, kde jsou instalovány videotelefony, k něčemu takovému dojít nemůže. Díky němu zkontrolujete i obličej návštěvy. Dokonce můžete klidně předstírat, že nejste doma, když je za dveřmi nevítaný příbuzný či známý. Jednoduchý komplet - zvonek s kamerou a monitorem pořídíte do deseti tisíc korun. Nevýhodou těchto přístrojů je to, že k nim nelze připojit třeba další telefon s monitorem do jiné místnosti. Výhodnější jsou proto takzvané systémové videotelefony. Ty umožňují kombinace více přístrojů dohromady. Kvalitní videotelefon by měl mít kameru vybavenou infračervenými diodami, díky kterým rozpoznáte návštěvníka i ve tmě. Přednost by měla dostat kamera s nastavitelným objektivem, abyste viděli návštěvníkovi do obličeje. Ideální variantu představuje objektiv, jenž lze dálkově "nasměrovat". Některé videotelefony mají i modul paměti. To znamená, že pokud u vás někdo zazvoní a vy neste doma, uloží se jeho obrázek do paměti. Po návratu domů si "obličeje" přehrajete podobně jako vzkazy ze záznamníku. V bytových domech se už začínají objevovat videokamery i na chodbách, garážích, ve výtazích a hlavně na parkovištích. Obraz může být sveden třeba na společnou televizní anténu a každý obyvatel domu, který si přepne na určitý kanál, si bez problémů zkontroluje třeba svoje auto. Kamery mohou být napojeny i na takzvanou řídící jednotku. Ta umožňuje nejen sledování určitých prostor, ale i nahrávání více kamer na jednu kazetu. K instalaci sledovacího zařízení v domě musí být ovšem souhlas majitele domu. Problémem bývá, kam umístit řídící jednotku. Pokud je v domě domovník, může být třeba u něj. Všechno závisí na domluvě mezi lidmi.
