Když produkční Nina Cmunt žila v Barceloně, ráda opouštěla ruch města a mířila za kamarády na jejich „chalupy“. Oblíbeným cílem byly Kanárské ostrovy a poté, co několik přátel v řadě oznámilo, že si pořídili dům v běloskvoucím se městečku Agaete, jen půl hodiny jízdy z letiště Las Palmas na ostrově Gran Canaria, nešlo ji už zkrotit.
Stačila první návštěva a Nina spolu s partnerem Jiřím rezervovala další let a společně se začali na ostrov pravidelně vracet. Když pak v Agaete Jiří požádal Ninu o ruku, rozhodli se splnit si sen a dopřát si druhý domov na Kanárech.
Hledání vhodné nemovitosti bylo snadné. Po toulkách přístavním městečkem znali uličky jako své boty, a tak když kamarád poslal video se stoletým opuštěným a chátrajícím domem na prodej nedaleko kostelíka, rovnou si plácli.
Široká rozvětvená rodina původních vlastníků se přestěhovala na Kubu a vymřela, s výjimkou samotné dědičky stavby. Vitální sedmdesátnice, která sama stále v Agaete bydlí, měla z nových majitelů radost. Těšilo ji, že plánují poctivou rekonstrukci. Dům patří Nině a Jiřímu od loňského září.
 |
Po hladké koupi následovalo od října do letošního června rekonstrukční martyrium. Nina za sebou měla už pár rekonstrukčních zkušeností s bytem v Praze, Barceloně i na chatě rodičů, a proto si troufla na celý projekt bez architekta.
Nesnažila se o revoluční senzaci, naopak chtěla domu zachovat genia loci a vlastně jen oprášit jeho původní stav. Dům byl bohužel dlouho opuštěný a kvůli tomu utrpěl hodně ran. Stavba tak musela začít opravdu z gruntu. Výsledkem je krásných sto deset metrů čtverečních: obývací pokoj s patiem a kuchyní, třemi ložnicemi, dvěma koupelnami a sedmdesát metrů čtverečních rozlehlá střešní terasa s venkovní kuchyní a bazénkem.
„Nešlo by to, kdybychom neměli velké štěstí na řemeslníky z ostrova,“ vzpomíná na devět měsíců, během kterých se z neobyvatelné ruiny vyloupl novotou vonící domov s bazénkem na střeše.
„Přes kamarády jsme získali kontakt na stavbyvedoucího Eusebia, který nad pracovníky držel pevnou ruku a vše perfektně kontroloval. Pracovat začínali každý den v 7:30 a končili v 15:30, pauzičky na kafíčko a cigaretku, jak jsme zvyklí z Čech, se nekonaly,“ obdivuje Nina disciplínu, díky níž dělníci zvládli vše zhotovit v termínu.
Češi bydlí na Papui již tři roky. Byl to ze začátku šok, ale nelitují |
Nejtěžší bylo pro mladý pár sehnat schopného truhláře, který vyhoví jejich přání zachovat tradiční styl a využít materiály, které k ostrovům patří. „Okna i dveře v celém domě, stejně jako kuchyň, jsme nechali vyrobit na míru z tmavého masivního dřeva, dováženého až z afrického Senegalu,“ vypočítává Nina.
Nejpyšnější jsou novopečení majitelé na kamennou stěnu v patiu, která na Gran Canarii nechybí snad v žádném domě, a na krásné dřevěné stropy, na které použili původní poctivé trámoví. Světlá výška tři a půl metru dodává interiéru na vzdušnosti a velkorysosti. Jako velké dobrodružství se ukázala i instalace na míru vyrobeného střešního bazénku.
Stejně jako se Nina s Jiřím pustili na vlastní pěst do rekonstrukce, pokračovali i při zařizování interiérů. Inspirací jim byly hodiny na portálech o bydlení a Pinterestu. Nina podotýká, že největším omezením jí byly ostrovní podmínky: „Bohužel je na ostrově velmi malý výběr a Ikeu jsem volit nechtěla. Nejvíc jsem nakupovala v nábytkovém řetězci Maisons de Monde, malé solitérní kousky v místních bazarech a velké kusy nábytku jsem nechala vyrobit na míru od truhláře.“
Nina si na ostrově pochvaluje ceny. Dům je vyšel podstatně levněji než srovnatelná nemovitost na pevninském pobřeží. Oproti Česku jsou cenově dostupnější potraviny, exotické ovoce, zelenina, čerstvé ryby a mořské plody.
Ačkoliv Nina ráda doma chystá vlastní menu, často vyrazí i do agaetské přístavní restaurace Ragú na Ropa Vieja. V doslovném překladu se pokrm jmenuje staré hadry nebo staré oblečení a je to kořeněné dušené trhané maso s brambory, cizrnou a zeleninou.
Jak bydlí Češi v zahraničíPošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE
|
Za hubičku je také benzín a vskutku široký výběr vína. „V Barceloně jsem žila devět let, na životní styl ostrovanů jsem přesedlala snadno. V Agaete a na celé Gran Canarii je nulová kriminalita. Doma si nechávám otevřené hlavní dveře kvůli větrání a nikdy nemám pocit, že by se mohlo něco stát. Na pláži můžete nechat věci a jít si zaplavat. Nikdo vám je neukradne.“
Zvyk otevřených dveří je ostatně něco, co Nině učarovalo. Přírodní větrání zde stále drží prim před otravnou moderní klimatizací, a navíc otevřený domov přivádí nové příležitosti a zážitky.
„Nezřídka se stane, že začínáte večeřet ve dvou a o pár hodin později je dům plný lidí, tančí se, zpívá a raduje do brzkých ranních hodin. Další den se jde zase k jinému sousedovi, a tak stále dokola. Celkově je životní styl pomalejší, nikdo se za ničím nežene, jak jsme zvyklí. Ostrované žijí více v souladu s přírodou, denní rytmus udává počasí a specifika ročních období.“
Protože Nina s manželem stále ještě žijí větší část roku v Praze, rozhodli se dům pronajímají krajanům na prázdninové bydlení. Celou městskou vilku si lze užít na týden už za méně než třicet tisíc korun.
