Kyselo, hořické trubičky, Rumcajs… Jižní podhůří Krkonoš má své tradiční pokrmy, pohádkové hrdiny, autory a kouzelná místa. V jednom z nich, v lázeňském městě Bělohrad, koupili Lenčini rodiče začátkem 70. let chalupu.
Plocha před domem, kde se dá posedět, je poskládaná z původních pískovcových placáků.
„Máme tu rodinné kořeny, jezdila jsem sem od dětství a pravidelně trávila prázdniny u své tety. Pořízení chalupy vyšlo na mé osmnáctiny, rodiče ji na mě hned přepsali. Byla udržovaná, ale suchý záchod a voda ze studny nám nestačily, roky jsme dům průběžně upravovali. Poté, co jsem se vdala, jsme jezdili skoro výhradně sem,“ vypráví Lenka.
Stavení to není obyčejné, protože i místní kronika píše: „Drobná chalupnická usedlost postavená nejspíše v letech 1660–61 na pozemku přiděleném bělohradskou vrchností. Obytné a hospodářské stavení na pravém břehu říčky Javorky je podélnou osou orientované v severo-jižním směru. Ještě roku 1842 bylo celodřevěné.“
Dnes je roubenka součástí naučné stezky lidové architektury. Název „U Flugrů’“ odkazuje na jméno zdejšího starosty, jednoho z posledních majitelů. Proto k chalupě (na rozdíl od sousedních) patřil rozlehlý pozemek. Až do smrti v ní bydlely jeho dvě dcery, svobodné učitelky. Dětem dávaly soukromé domácí hodiny klavíru. Ještě dnes se občas někdo z kolemjdoucích zastaví a zavzpomíná.
Dobrý kraj, dobří lidé…
Dlouho neobývanou nemovitost prodával synovec posledních majitelek. Uvnitř zůstala spousta připomínek na příběh domu: nábytek, doklady, starostovy zápisky či kostry koček, které tu se sestrami žily. Dispozice roubenky byla oproti originálu zvětšená o pár přístavků.
Její cena před necelými 50 lety odpovídala polovině prostředků na novou střechu. Starou poničenou doškovou nahradily eternitové šablony. Rodina chtěla uchovat autentickou atmosféru. Lenka vzpomíná, jak mysleli, že v kuchyni postačí škopek. Nakonec i do kuchyně nechali zavést vodovod. Koupelnu a záchod v místě bývalého chlívku vybudovali hned.
Koupelna s toaletou se vešla do prostoru bývalého chlívku a tato proměna šla na řadu jako první.
„Motorem změn byl vedle mých rodičů strýc Pepa. Miloval to tu, pořád něco vymýšlel. Má zásluhu na tom, jak chalupa vypadá a funguje. Nadšení zdědil i jeho syn s manželkou. Když přijedou, zahradničí,“ vypráví Lenka, která se v létě pustila do dalších oprav s cílem renovovat podlahu, zmodernizovat rozvody elektřiny a zavést ji do dřevníku a stodoly.
„Trvalo to čtyři měsíce. Tady jde všechno snáz a rychleji. Lidé se znají, pomáhají si. Měla jsem kliku, prací se ujal kromě šikovných řemeslníků i můj bratranec. Jakmile se vše odkrylo a vyklidilo, řekla jsem si, že opravíme i roubení. Trámy pokryté vrstvami několika nátěrů bylo nutné revitalizovat, ze spár odstranit původní plevy. Museli jsme ladit odstín zelené. Na tmavou tabulovou jsme byli zvyklí, jenže původní barva trámů odpovídala té současné na výplních dveří.“
Pec nám nespadla
Obytnou místnost dřív vytápěla kamna „kaborky“. V 80. letech sousedi rekonstruovali dům a nevěděli, co se starými kachlovými kamny. „Na otázku ,chcete je?’, jsme hned zareagovali. Museli jsme nejdřív označit každý kachel a pak pozvat kamnáře, aby kamna odborně rozebral a přestěhoval k nám,“ vzpomíná Lenka.
A připomíná: „Pomněnkově modrá barva kachlů je pro Podkrkonoší typická. Nicméně pán už hůř viděl, takže je postavil trochu nakřivo. Upravili jsme komín a pomocí trámové výměny mu vytvořili novou ‚trasu’.“
Místní truhlář vyrobil do kuchyňského koutu ostrůvek z masivu přístupný z obou stran. Na peci se vaří, peče, kamna vytopí obytnou místnost a jednu ložnici. Druhou vytápějí přímotopy, koupelnu podlahové topení a žebřík.
Originální kachlová kamna ze sousedního domu postavil znovu kamnář kus po kuse. Truhlář vyrobil oboustranný kuchyňský ostrůvek na míru.
Ke stylu interiéru Lenka říká: „Není klasický selský. Nechtěla jsem žít ve skanzenu, proto jsem pořídila i moderní věci. Ostatně rodina starosty to měla zařízené víc měšťansky. Z mobiliáře jsem si nechala židle thonetky, stůl, pár skříní, lavici a dala vše repasovat. Nedávno jsem koupila novou rozkládací pohovku od Karup Design s dřevěnou kostrou, aby materiálově zapadla. Vypínače v tradičním designu jsem vybrala porcelánové.“
Sošná zahrada
Rodina plánovala dvougenerační bydlení, ale na chalupu zatím kromě ní jezdí hlavně návštěvy. Dům stojí nedaleko náměstí, ale v klidném místě. V sezoně parcelu ohraničuje bariéra živého plotu z lísek a šeříků, přes který je vidět jen na střechy blízkých stavení. V této oblasti se vyskytuje přírodní pískovec.
Kromě sochy od Václava Velka působí jako artefakt i klasická pumpa. Voda ze studny se používá na zalévání.
Nicméně není běžné, aby městské zahrady zdobily kamenné sochy, což Lenka vysvětluje: „Autorem je Michal Trpák, syn mé kamarádky ze studií. Naše rodiny se dlouho přátelí, navštěvujeme se… Když Michal studoval SUPŠ v Českém Krumlově, požádal mě, jestli by nemohl přijet se dvěma kamarády s tím, že by pískovec zpracovali a proměnili v ,umělecká’ díla. Věděl, že se u nás povalují velké kusy. Tesali třikrát během týdenních až dvoutýdenních pobytů v období od prvního do třetího ročníku. Dokončené práce nám na zahradě nechali. Jednu z nich jsme přemístili na hřbitov na náš rodinný hrob. Michalovu kariéru sleduju a mám radost, že se prosadil.“
Lenka na chalupě oslaví Vánoce a závěrem připomíná: „Sváteční výzdobu nám opět připravily Radka Portychová s maminkou ze zdejšího obchodu Akácie Květinové Studio. Po Novém roce zazimujeme a budeme se těšit na jaro!“
