Zimní období není stavbám příliš nakloněno. Každý materiál reaguje jinak při vysokých a nízkých teplotách, ne jinak je tomu i při betonáži. Mnoho profesionálních firem se betonování v zimě snaží vyhýbat.
Nízké teploty totiž ztěžují hydrataci betonu, a tak se riziko, že uděláte nějakou chybu, v zimě značně zvyšuje. Je proto potřeba důsledně dodržet řadu opatření.
Kdy lze ještě betonovat
Tuhnutí a tvrdnutí betonu je optimální od 15 do 25 °C. Při teplotách v rozmezí od 5 do 15 °C sice beton tuhne, je však potřeba počítat s tím, že požadovaných vlastností nedosáhne po osvědčených 28 dnech, ale až později.
Tento proces hydratace o to více zpomalí, čím více se teplota přiblíží k 5° C. Jestliže se navíc sníží i pod tuto hranici, beton přestává schnout a tvoří se na něm praskliny.
Po betonáži je nutné nechat směs schnout, a to minimálně po dobu 72 hodin při teplotě vyšší než 5 °C. Pokud teplota vzduchu neklesne pod tuto hodnotu, je možné betonovat v zimě s běžnými betonovými směsmi i bez přidávání mrazuvzdorných složek.
Jak zabránit úniku vlhkosti
Betonování v zimě se často velmi prodraží. Mnoho stavebních prací je omezeno pouze na drobné betonářské akce. Pokud se ovšem i ony neudělají opatrně, problémy se většinou objeví už po první zimě, a vy tak budete muset vše opravit.
Hydratace betonuBěhem hydratace a tvrdnutí probíhají v betonu fyzikální a chemické procesy (provázené s uvolňováním tepla), při kterých beton získává mechanickou pevnost a odolnost a vytváří se chemická stabilita v materiálu. Beton neztvrdne tím, že vyschne, ale že postupně během týdnů vykrystalizuje. Tento proces začne asi hodinu po namíchání, a čím je tepleji, tím je krystalizace rychlejší. Zdroj: Wikipedia |
Při nízkých teplotách beton získá prašný až drolivý povrch. Při teplotách nižších než 5 °C je základem správný výběr betonu a jeho konzistence, a to s ohledem na danou stavební práci. Standardní opatření totiž začínají již v betonárně.
Do betonu, který se používá v riskantních teplotách, se přidávají mrazuvzdorné složky zvyšující jeho odolnost. Může jím být kupříkladu plastifikátor, který umožní dokonalý průběh hydratačního procesu, a to i s menším množstvím vody. Anebo můžete využít mravenčan vápenatý, který urychluje hydrataci betonu.
V rámci dosažení požadovaných teplot se do betonové směsi přidává také ohřátá záměsová voda či nahřáté kamenivo. Tím se však mění i samotné vlastnosti materiálu.
„Cement nesmí přijít do styku s teplejší vodou než 65 °C, ale kamenivu vyšší teplota nevadí. Pokud tedy kamenivo ochladí vodu pod teplotu 65 °C, lze použít i vodu teplejší. Voda má ze vstupních surovin největší měrné teplo, a proto je vliv teplé vody na teplotu betonové směsi velmi podstatný,“ říká poradkyně Petra Štěpánková ze společnosti Best.
Při nízkých teplotách je zakázáno čerstvý beton ošetřovat vodou. Po provedení betonáže je zároveň nutné hotovou konstrukci uchránit před mrazem.
Doporučuje se jeho překrytí PE fólií, polystyrénovými deskami, při teplotách pod nulou se již neobejdete ani bez klima stanu a nejrůznějších zateplovacích systémů či horkovzdušného topidla.
„Je nutné počítat s pomalejším nárůstem pevnosti betonu. To je třeba vzít úvahu hlavně u nosných konstrukcí, u nichž je dostatečná únosnost podmíněna dosažením určité pevnosti betonu. Proto je dobré před odbedněním anebo před zatížením betonové konstrukce provést kontrolu pevnosti, například pomocí Schmidtova odrazového tvrdoměru,“ dodává Štěpánková.
Ten se standardně používá k vyhodnocení tvrdosti povrchu ztvrdlého betonu za účelem stanovení předpokládané pevnosti betonu v tlaku. Pro hobby stavebníka je to drahý špás, stojí kolem deset tisíc korun, ale stavební firma by ho měla mít k dispozici.
