Nekonvenční klinický psycholog, herec, muzikant a spisovatel Petr Knotek alias Pjér la Šé’z nedávno přednášel na Festivalu zdraví Olomouc o tom, jak sny ovlivňují psychiku a jak lidé mohou skrze učení klasického psychologa Carla Gustava Junga najít klid v uspěchané době.
„Žijeme v situaci katastrofálně se hroutícího systému. To vnímá čím dál více lidí. Slovo katastrofa není vůbec přehnané. Je to chaotická doba a chaos bude narůstat. Nejsou náznaky, že by se měla situace v dohledné době uklidnit,“ říká psycholog.
Je to třeba kvůli válce na Ukrajině?
Válka na Ukrajině je symptom, ale problém je mnohem hlubší. Je to problém disharmonie našeho postoje a chování vůči přírodě. Ve společnosti se projevuje davový konzum. Lidé pasivně a hlavně davovým způsobem na konci řetězce neustále objednávají a spotřebovávají nějaké výrobky, aniž by se ptali, odkud a jakým způsobem jsou vytvořeny. Neptají se, co vše bylo použito, jak to bylo získáno a jakým způsobem to poznamenalo náš společný domov, tedy matku Zemi.
Je to úplně obrácený přístup k věcem, než byl dříve, kdy lovec, který chtěl jíst, musel nejprve studovat zvyky své kořisti a navázat s ní hlubší kontakt. Lidé jsou odkázáni na informační systém, který je spíše mate, protože dostávají čím dál větší množství informací, které si protiřečí. Nevědí, co si myslet, vnější svět jim přestává poskytovat smysluplnou orientaci, a tím se dostávají do krize. Lidská duše trpí a nerozvíjí se. Celkově konzumní společnost neprospívá vývoji lidské bytosti.
Jsme vychováváni k tomu, že důležité nejsou naše pocity, ale někoho jiného.
Jak se taková krize projevuje?
Například ve formě deprese, syndromu vyhoření nebo psychospirituální krize, což se může projevit kupříkladu i tak, že ještě včera člověk plánoval nějaký byznys a dneska vykřikuje něco o Ježíšovi a vypadá, že se zbláznil.
Pjér la Šé’zVlastním jménem Petr Knotek. Narodil se 13. března 1963 v Plané u Mariánských Lázní. V roce 1995 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Třináct let vyučoval na vyšší odborné škole. Provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi. Je členem bigbítové kapely Rakousko-Uhersko a divadla Vizita. |
Taky jste si takovou krizí prošel?
Ano, zhruba před třiceti lety jsem si procházel takovou velkou krizí, která mě přivedla na kraj samotné existence. Nedávalo mi smysl, co se v naší společnosti tehdy dělo. Říkal jsem si, že tahle planeta je vytvořená pro roboty, a mě zajímalo, jestli tady můžou žít i lidské bytosti, a že buď budu muset žít někde v lese mezi zvířaty, nebo jsem i uvažoval o tom, že bych si vzal život. Pak jsem naštěstí objevil Jungovo dílo. Bylo to takové světlo ve tmě.
Jak pomůžou myšlenky Junga?
Lidé by se měli obrátit ke své duši a na svoje sny. Skrze partnerství s duší dosáhnou harmonie a zdraví. Lidi potom přerostou problémy v manželství nebo v práci.
Co by měli lidé udělat, aby vytvořili partnerství se svou duší?
Já bych doporučil věnovat především pozornost snům. Je mnoho lidí, které ani nenapadne, že sny mají nějaký význam. Doporučil bych, aby si třeba před spaním zkusili položit otázku, která je znepokojuje, a říct si, jestli by nemohl přijít sen, který by to komentoval. Tím, že takové přání pošlou a soustředí na něj pozornost, je velmi pravděpodobné, že dřív nebo později sen opravdu přijde. Pak je dobré, že i když snu nerozumí, protože sny se neřídí racionální logikou, se na něj pokusit dívat jako na odpověď na svoji otázku. Potom se musí člověk naučit porozumět jazyku snů. Bývá to jazyk daleko jednodušší a obyčejnější. Je hodně podobný přírodě v přímočarosti a je dost symbolický.
Například?
Bude se mi zdát, že u stolu sedí čtyři lidé, z toho tři muži a jedna žena, a rozprávějí spolu. Když začne člověk sen studovat, tak zjistí, že to jsou třeba čtyři aspekty jeho samého. Možná ta žena představuje ženský aspekt. Starý muž může reprezentovat archetyp moudrého starce. Pak tam bude malý kluk, který vyvádí, tak to bude jeho dětská a nezralá část. Jung ji nazval puer aeternus (česky věčný hoch, pozn. red.). Poslední bude temná osoba, která by všechno rozbíjela, což může být třeba jeho stínový aspekt. Skrze sny s námi vede dialog naše duše. Rozhovor člověka někam vede a naviguje ho. Může mu říct, po jaké cestě se má vydat, aby získal to, co chce.
Sny odhalují niterné pocity?
Vlastně ano. Pocity jsou nesmírně významné, protože jsou hodně v kontaktu se srdcem a poskytují nám ryzí informace o tom, co prožíváme. Problém je mimo jiné také v tom, že jsme vychováváni k tomu, že důležité nejsou naše pocity, ale pocity někoho jiného, pravdy někoho jiného. Nějaké vnějškově dosazené autority. Díky snům se můžeme vracet zpátky k našim pocitům a člověk si uvědomí, co mu opravdu není a co je příjemné.
Člověk se totiž narodí v nějakém přirozeném tvaru. Můžeme si to představit jako kámen. Každý kámen má jiný tvar a velikost. Výchova z nás udělá cihly, tedy hodně podobné jedince nebo také roboty, jak já říkám. Člověk je pak standardizovaný a je použitelný v rámci současného hierarchického systému a je to jen o tom, kdo má ostřejší lokty a kdo má silnější ego. Když se člověk snaží vrátit zpět k porozumění své duši, tak se vrací k přirozenému tvaru kamene. Ve společnosti, v armádním robotickém systému, potom hůř fungujeme, protože už nejsme ty dobře a stejně opracované cihly.
Nemá pak pocit, že do společnosti nepatří?
Ano, přesně tak. Člověk je pak trochu rozpačitý, když se snaží najít smysl v tom armádním systému. Zažil jsem případy, kdy tak člověk došel sám k tomu, že opustí práci, už ji dál nemůže dělat, protože je to příliš v rozporu s tím, co chce jeho duše. Případů, kdy si lidé řeknou, že už dál nemůžou fungovat tak jako dřív a musí si najít nový způsob své existence, zažívám dost. Ne vždy je to tak radikální. Například si vezměte učitele, ke kterému se ředitelka chová despoticky. Jemu se to nelíbí, tak jí řekne, že mu její chování nevyhovuje, a jestli by nemohla zauvažovat o tom, aby na něj byla méně agresivní. Ono to najednou začne fungovat, protože mu to řekla duše. Ego by mu řeklo: drž hubu a krok. A to se projeví i na jeho chování vůči studentům.
Podobné nemainstreamové myšlenky uznává i herec Jaroslav Dušek, se kterým spolupracujete v divadle Vizita, kde s ním hrajete v představení Čtyři dohody a Pátá dohoda.
S Jaroslavem se známe a spolupracujeme už skoro čtyřicet let. Kdyby nám to nevyhovovalo, asi bychom to takhle dlouho nerozvíjeli. Jaroslav má velice široký záběr a já jdu zase hodně do hloubky, i když určitě nikoli v takové šíři jako on. Takže se dá říci, že se spíše účinným způsobem doplňujeme. Ohledně významu snů máme na věci pohledy dosti podobné. Koneckonců jakousi snovou rovinu užíváme hlavně v našich improvizovaných představeních.
Ideální svět by byl, kdyby všichni lidé přijali Jungovy myšlenky, obrátili se zpět ke své duši?
To je nádherná představa. Podobně žijí indiánské společnosti. Ti lidé jsou harmoničtí, štědří, liberální a bez potřeby se unifikovat. Tlak současné společnosti nám možná situaci usnadní a proces bude urychlený, protože společnost nás stresuje, přináší nám civilizační choroby a komplikace, které dál a dál narůstají. Systém se začíná sypat a hroutit. Možná jsme jako lidstvo na takové křižovatce, že buď se dáme technologickou cestou, která z nás udělá stejné roboty, anebo začneme více naslouchat duši.
Jak bude vypadat společnost za 20 let?
Jako terapeut můžu říct s naprostou jistotou, že cesta k robotizaci nemá podporu v našem společném kolektivním nevědomí. To více podporuje cestu harmonizace, zjednodušení, návratu k přírodě a přirozenosti. Věřím, že tímto směrem se může společnost ubírat. Na závěr bych zmínil Jungův citát, který mi připadá jako velmi optimistický, i když na první pohled to tak nemusí vypadat: V posledku je pro člověka život beze smyslu nepřijatelný.
