V létě je ideální doba na výměnu radiátorů, čím větší, tím lepší

Léto je ideální doba, kdy lze měnit bez problémů radiátory či jiná otopná tělesa. Abyste udrželi tepelnou pohodu v interiéru během celé topné sezony, stačí maličkost: Otopná tělesa musí pokrýt všechny ztráty tepla, které uniká ven.

Jak tepelnou ztrátu jednotlivých vytápěných prostor zjistíte? Změří vám ji (u novostavby vypočítá) zkušený projektant, zbytek už obstará topenářská firma.

Po rozkliknutí stránky se více dozvíte o časopise Domov.

V okamžiku, kdy se rozhodnete pro rekonstrukci otopné soustavy, se vyplatí konzultovat s odborníkem teploty v jednotlivých vytápěných místnostech, aby tomu následně odpovídal výkon zdroje tepla i otopných těles.

K hospodárnému provozu otopné soustavy, která má vytvořit v interiéru optimální tepelnou pohodu, totiž podstatně přispívá vhodný návrh a sladění všech komponentů. Otopná tělesa patří mezi ty nejdůležitější po technické i pohledové stránce. (Podrobnosti k tématu upravuje vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov.)

Další zajímavé články a návštěvy najdete v časopise Domov.

Ekonomická soustava

Možná vás to překvapí, ale pro správnou funkci radiátorů není nejdůležitější jejich materiál ani tvar, nýbrž jejich výkon. Ten sice může částečně ovlivnit jak materiál, tak i způsob provedení radiátoru, ale zásadní význam pro výkon radiátoru má jeho plocha. Jednoduše řečeno: čím větší radiátor, tím lepší.

Pokud je zdrojem tepla ve vaší domácnosti kotel, dokáže ohřát vodu v radiátoru na poměrně vysokou teplotu (70 až 80 °C), ale upřímně řečeno, tak horkou vodu k ekonomickému vytápění nepotřebujete. Pro radiátory stačí teplota přes 50 °C, na kterou vám otopnou vodu ohřeje i tepelné čerpadlo.

Platí, že čím je teplota otopné vody nižší, tím je provoz ekonomičtější. Velikost radiátoru musí být tedy dostatečná, aby i při teplotě otopné vody 55 °C nebo nižší byl schopen vytopit místnost, ve které je umístěný.

Pomůže kvalitní obálka

V případě, že rekonstrukci otopné soustavy spojíte s celkovou rekonstrukcí rodinného domu, vám bude nahrávat zvýšená kvalita nové obálky (obvodové konstrukce domu). Když bude obvodové zdivo i střecha vykazovat zlepšené izolační i akumulační vlastnosti, nemusí být rozměr otopných těles ani v nízkoteplotní soustavě mimořádně velký. 

Pro nízkoteplotní vytápění je možné kombinovat různé typy otopných těles, nejsou však vhodná tělesa s rozdílným obsahem a tepelnou setrvačností. Radiátory můžete účelně kombinovat i s podlahovým vytápěním nebo krbovými kamny, která v posledních letech tvoří oblíbený doplňkový zdroj.

Materiál důležitější než tvar

Možnosti designu radiátorů jsou dnes takřka neomezené, ale v zásadě lze radiátory stále dělit na článkové, deskové a trubkové. Pro správnou funkci otopné soustavy je však podstatnější materiál.

Litinové retro radiátory jako luxusní zboží s životností až 100 let – to je realizace pro Pytloun Grand Hotel Imperial v Liberci.

Litina nabízí radiátory s velkým objemem, díky němuž perfektně hřejí a velmi pomalu chladnou. Náběh tepla může být pomalejší, zato tepelná setrvačnost je skvělá. Jejich výhodou je také životnost kolem 50 let. Tloušťka stěny odlitku u částí, které přicházejí do styku s teplonosnou látkou, nesmí být menší než 2,5 mm.

Hliník se vyznačuje snadnou výrobou (tlakové lití větších ploch i složitějších tvarů) a dobrou tepelnou vodivostí: Díky tomu má zpravidla rychlejší náběh tepla, ale bohužel také rychleji vychladne.

Ocelový plech rovněž dobře vede teplo, navíc se deskové radiátory z oceli vyznačují dlouhou životností a jsou cenově příznivé. Tepelnou setrvačnost jako litina však nenabízí.

Měď je ze všech materiálů pro radiátory rozhodně nejdražší, ale zato jde o výborný vodič tepla, který umožňuje vysoce variabilní výrobu a vydrží i po několika desítkách let zhruba ve stejné kvalitě jako při montáži. Hodí se pro luxusní realizace.

Základní systémy zapojení radiátorů

Jednotrubkový systém je zapojený tak, že na hlavní větvi pro přívod otopné vody jsou všechny radiátory napojeny za sebou. To znamená, že vratná voda z prvního radiátoru je vstupní vodou druhého radiátoru atd.

Poslední radiátor vrací zpětnou vodu do hlavní větve zpětné vody. U tohoto systému je dobré přizpůsobit rozměry těles, která jsou v sérii napojena: Poslední radiátor by měl být největší, protože do něj vstupuje nejchladnější voda.

Dvoutrubkový systém se odlišuje tím, že každý radiátor má svůj vlastní vstup a výstup. Tak je zajištěný přívod stejně ohřáté vody (stejné nastavení vstupní teploty) pro všechny radiátory. Nehraje roli, zda je radiátor zapojen do systému jako první nebo poslední. Toto zapojení se používá častěji a údržba i regulace otopné soustavy je pak snazší.