Podlahy z betonu jsou ideální pro podlahové topení. Musí se však umět

Beton užitý jako podlaha se nazývá potěr. Rozeznáváme čtyři základní typy: litý beton využitý jako potěr, litý anhydritový potěr, beton ze zavlhlé betonové směsi a skupinu takzvaných suchých podlah. Každý z uvedených typů podlahy je specifický, má své výhody i nevýhody a leckdy ještě několik modifikací uvnitř dané skupiny.

1. Litý beton jako potěr

Po rozkliknutí titulní stránky se dozvíte více o časopise Domov.

Nejpevnější a nejdražší typ betonové podlahy, jehož realizace vyžaduje pečlivou přípravu. Nejprve je nutné vytvořit takzvanou vanu: izolace z polystyrenu je pečlivě překryta slepenou polyetylenovou fólií tak, aby při lití směsi beton nemohl zatéct pod polystyren.

Směs je namíchána přímo z betonárny a má v sobě hodně vody, takže je třeba dbát na to, aby se při postupném vysychání betonu nedeformovala podlaha zejména v rozích místností. Jinak je litý beton samonivelační (sám se srovnává do roviny), čemuž ještě napomáhají vibrace pomocí dlouhé tyče, které odstraňují vzduchové kapsy v betonu.

Výhodou je rychlost práce (za jediný den lze vytvořit přibližně 1 000 m² podlahy) i skutečnost, že se tato technologie hodí pro pokládku podlahového vytápění.

Zde naleznete další zajímavé články z časopisu Domov.

Samonivelační schopnost podlahy se ovšem v některých místech může stát nevýhodou, například pokud vyžadujete drobný spád pro odtok vody v koupelně, garáži nebo na terase. S litým betonem lze sice také realizovat spád, ale velmi obtížně. Pevnost lité betonové podlahy několikanásobně překračuje požadavky zákazníků v běžném rodinném domě a dá se ještě zvýšit přidáním speciálních látek (epoxid či pryskyřice, armovací síť).

2. Litý anhydritový potěr

Také potěr na bázi síranu vápenatého (anhydritu) je směs předem namíchaná z betonárny, ale může mít různou pevnost v tahu za ohybu (20 MPa, 25 MPa, 30 MPa – třídy F4, F5, F6). Jejich rozdíly vznikají změnou množství síranu vápenatého: čím více je ve směsi chemie, tím vyšší je pevnost. Dodatečné modifikace pro zvýšení pevnosti nejsou možné.

I anhydritový potěr je samonivelační, tedy relativně snadno vytváří rovinu. Povrch se musí vibrovat, aby ve směsi nezůstávaly vzduchové kapsy, shodná je i rychlost realizace (1 000 m² za den). Zpracování směsi je jednoduché a díky takřka nulovému smršťování zde nevznikají deformace rohů, práce vyžaduje obdobnou přípravu (izolační podklad z polystyrenové „vany“ s PE fólií).

Cena je oproti litému betonu výrazně nižší. Výhodou je dlouhá zpracovatelnost směsi a možnost vytvořit podlahu menší tloušťky (při dokonalé přípravě podkladu již od 30 mm).

Základem technologie litého betonu je pečlivá příprava podkladu. Na snímku detail rohu vytvořené vany pro podlahové vytápění.

Anhydritový potěr bývá prezentován jako nejlepší materiál pro vyhřívanou podlahu, což je pravda jen částečně. Má podstatně vyšší tepelnou vodivost než beton a dokáže dokonale obklopit rozvod topení.

Zároveň má nižší tepelnou setrvačnost. Beton tak sice prohřeje podlahu pomaleji, ale vydrží déle hřát.

Anhydrit nelze použít v prostředí s výraznou vlhkostí. Když se namočí, ztrácí svoji pevnost až do doby, než vyschne. Vadí mu rovněž vibrace. Proto v rodinném domě zpravidla nemůžete realizovat z anhydritu všechny podlahy (koupelna, sklep, garáž, terasa), což výslednou zakázku trochu prodraží. Ceny realizace se odvíjejí od celkové metráže.

3. Beton ze zavlhlé směsi

Ve stavařské hantýrce se občas setkáte s pojmem „cementová mazanina“. Jde o strojově hlazenou podlahu ze zavlhlé betonové směsi. Má sice menší pevnost, ale ta stále bohatě stačí pro běžné rodinné domy i byty. Potěší výrazně nižší cenou.

Protože beton není litý, ale pouze zavlhlý, nedochází k přehnané hydrataci, takže při tvrdnutí (odpařování vody) nehrozí změny tvaru a deformace v rozích místností. Zavlhlá směs je velmi variabilní, bez potíží můžete realizovat spády podle potřeby.

Není nutná důkladná příprava před realizací (PE fólie), protože směs nikam nezateče. Kvalitní beton ovšem vznikne jen díky procesu hydratace.

Potěr ze zavlhlé betonové směsi lze rovněž realizovat na podlahové vytápění. Pro vznik kvalitní podlahy je však nutné dodržet proces hydratace betonu a vytvořit strojně hlazený povrch.

Proto se podlaha první den realizuje ze zavlhlé betonové směsi, pak se její tvar nechá 24 hodin vytvrdnout a následně se tři dny jemně kropí vodou. Tento postup je klíčový, aby byl beton hydratován, řádně vytvrdl a vznikla tak skutečně kvalitní podlaha.

Směs může být modifikována chemicky „plastifikátorem“ (mírně zlepšuje přilnavost betonu k trubkám teplovodního podlahového vytápění) a polypropylenovými vlákny (ty brání sesedání a praskání betonu a zvyšují celkovou odolnost podlahy). Nevýhodou je vyšší pracnost (srovnávání betonu je namáhavá ruční práce) a podstatně pomalejší realizace (maximálně 250 m² za den).

Vsaďte na zkušenou firmu, jinak se vystavujete riziku, že výsledný povrch nebude perfektně rovný. Chcete-li vytvořit zátěžovou podlahu (například v garáži), hodí se využít i armovací sítě. Na rozdíl od litého betonu se armovací sítě vkládají postupně, vždy do středu betonové směsi. Nejprve se roznese poloviční vrstva betonu, poté se nanosí sítě (vždy se musí překrývat) a přes ně se realizuje zbylých 50 procent betonové vrstvy.

Také u této technologie lze povrch podlahy vytvrdit pryskyřicí či epoxidem. Opravdu kvalitně provedená zátěžová podlaha ze zavlhlé směsi pak může posloužit dokonce i jako základová deska.

4. Skupina suchých podlah

Základní výhody suchých podlah jsou dvě. Za prvé: podlaha nezanáší do stavby dodatečnou vlhkost, čímž umožňuje rychlý postup výstavby bez technologických přestávek.

Za druhé: nízká hmotnost těchto podlah je předurčuje pro bezpečné provádění rekonstrukcí bez nadměrného zatížení stávající konstrukce domu. Často bývá řešení hrubé podlahy suchou cestou využíváno také u moderních i starších dřevostaveb.

Systém suché podlahy maximálně odlehčí nosnou konstrukci stavby. Jednu z kvalitních variant pro vyrovnání podkladu představuje pórobetonový vyrovnávací podsyp značky Fermacell.

Prostor orámovaný dřevěnou obvodovou konstrukcí a základovou deskou, která nemusí být vždy rovná, se vyplní vyrovnávacím podsypem (suchým potěrem) na bázi cementu či umělého kameniva, překryje izolační vrstvou (minerální vata nebo polystyren) a případně ještě vrstvou podlahového vytápění. Následně celou konstrukci zakryjí speciální sádrokartonové, sádrovláknité nebo cementové desky. Díky možnosti kombinace podlahových dílců s vhodným podsypovým či samonivelačním materiálem lze vyrovnat i velké nerovnosti.

A co povrch?

Povrchovou úpravu podlahy v interiéru si zvolíte sami, takřka bez omezení. Takže povrch bude určitě krásný, aby zahřál nejen tělo, ale také duši.

A povrch? Moderní a ekologický povrch podlahy Wineo Purline 1500 představuje dokonale elastickou bio podlahu, ze které můžete klidně jíst.