Rekonstrukcí starých budov v avantgardním stylu v nedaleké opuštěné skladové čtvrti přeměnil Eric Moss (*1943) městskou pustinu za tři desetiletí na uměleckou a podnikatelskou nirvánu v high-tech stylu.
Této stavbě Erica Mosse se přezdívá Vafle. Je zde luxusní restaurace.
Své studio EOMA založil už v roce 1973. S pětadvaceti spolupracovníky navrhuje a konstruuje projekty ve Spojených státech i po celém světě.
Proč jste si přál stát se architektem?
Myslím si, že za to může maminka. Spolupracovala s Richardem Neutrou (rakousko-americký architekt žil v letech 1892 až 1970, jeho stavby se staly symbolem moderní architektury v 50. letech minulého století, pozn. redakce). Ještě jsem byl dítě, a naučili mě společně realizovat vlastní představy.
Vaše profesní vzory?
Obdivoval jsem všechny neobvyklé tvůrce. V minulosti to byl Mendelsohn a Gaudí. Později ruský architekt M. Y. Ginzburg nebo Le Corbusier. Byl to působivý vztah, jazyková (umělecká) podobnost. Ale nemyslím si, že opakování v architektuře, i když to může být uznání, je opravdu ta správná cesta k originalitě a budoucnosti architektury.
A co Frank Gehry?
Toho jsem naschvál nejmenoval. Protože jsme kolegové a nerad bych vypadal, že ho propaguji. Často spolu diskutujeme a nedávno jsem zjistil, že jsem ho překonal.
V čem?
V délce realizace od návrhu k realizaci. Jeho „Disney hall“ v centru Los Angeles dokázal postavit za téměř šestnáct let. Mně to trvalo u „Samitaur tower“ o rok déle.
Co je vlastně Samitaur věž a její účel?
Věž je vysoká 22 metrů nad úrovní povrchu. Součástí je vyhlídka a malý venkovní amfiteátr. Účelem věže je výstavní prostor pro mnoho dimenzí kultury. Patří k nim nabídka vizuálních informací o kulturních akcích v okolí díky pěti HD projektorům.
Součástí jsou i betonová mini hlediště. Pojmou jenom 40 diváků na patře, ale při větších akcích mohou hosté obsadit sousední parkoviště a odtud sledovat projekci jako v drive-in kinu.
 |
Tvar věže je definován pěti odsazenými ocelovými kruhy, které jsou vzadu konzolově vytaženy z nosníků. Prsteny jsou částečně vyplněny podlahovými kovovými deskami, což vytváří různé úrovně, které mohou návštěvníci věže obsadit.
Mezera mezi každou úrovní prstence je překlenuta různě tvarovanými tabulemi sestavy umělohmotných obrazovek, které při společném pohledu vytvářejí nepravidelně tvarovaná zadní projekční plátna. Každé je nakloněno k jiné formě okolí s přihlédnutím k městské dopravě. Inaugurace v roce 2012 byla zahájená sci-fi snímkem Stanleyho Kubricka z roku 1968 „2001: Vesmírná odysea“.
V Praze jste se uvedl v roce 1995 přednáškou v Míčovně Pražského hradu. Co bylo hlavním tématem?
Zásadní konflikt současné architektury, který se snaží řešit nové přístupy k historické tradici.
Rodinný dům Brentwood
Co je vaší inspirací?
Je možná trochu netradiční. Inspirovala mě kromě jiných hudební tvorba Boba Dylana a filozofie Franze Kafky. Snažím se podle toho kombinovat architekturu se sochařstvím a vnést do ní filozofické problémy s velmi komplexními geometriemi.
Na čem podle vás stoji základy architektury?
Moderní architektura je podle mne postavena na svém konfliktu s konzervatismem. Je mnoho těch, kteří volají po návratu k tradicím, avšak podstatou tohoto by nemělo byt uzavření se do nich zpět, ale naopak hledání myšlenek, jež souzní s moderní dobou, umět spojit staré s novým.
Důvod?
Architektura je projev svobody, a proto se může rozvíjet jedině za předpokladu politické svobody. Základem musí být interakce současné architektury s historickým prostředím.
Jak byste popsal vlastní styl?
Nechci vytvořit hypotézu, pro kterou je určitý bod mého života křehký, nezávazný nebo experimentální. Potom ji potvrdit, udržet a ratifikovat. Dělat to znovu, znovu a znovu. Vždy říkám, že je čas experimentovat. Je potřeba zaujmout novy úhel pohledu a musíte mu uvěřit. Přinejmenším dostatečně dlouho na to, aby se stal vaší vizí.
Bývalou opuštěnou průmyslovou zónu přestavěl Eric Moss na takzvané Nové město. Této stavbě se říká Pterodaktyl.
Například?
Představa restaurace šéfkuchaře Jordana Kahna. Společně jsme se pokusili znovu ukázat a prozkoumat nové zkušenosti propojené s jídlem. Jeho spojením s uměním, hudbou, architekturou a sochařstvím. Za to získala loni restaurace řadu ocenění a veřejných uznání včetně dvou Michelinských hvězd.
Jakou radu byste dal nastupující generaci architektů?
Zdá se mi, že v dnešní době je spousta mladších lidí extrémně konzervativních. Ale kázání mi není příliš příjemné. Na světě je spousta míst, pravděpodobně většina škol, které učí: „Ok! Chcete být radikálním architektem? Použijte tento CNC stroj, laserové řezání, plazmové tvarování…“
Vám vadí jejich vliv?
Ať je to cokoli, tyto nástroje jsou fantastické, nechápejte mě špatně. Ale i když jsem učil na mnoha školách a nadále se účastním vzdělávání, stejně jako mnoho současných architektů, z jakýchkoliv kombinací důvodů, nejsem si jistý, jestli bych chtěl někomu říct, jak má tvořit, dělat věci a například používat jedině tento software.
Jedna ze staveb Nového města, za které Eric Moss získal více než 50 architektonických cen.
Podle mých zkušeností spousty bystrých studentů, pokud si myslí, že váš názor je podstatný, brzo pochopí, že jde o jakousi nezávislost, druh soběstačnosti a ochotu činit osobní úsudky a nést za ně důsledky.
Posune to diskusi o nových směrech architektury?
Pokud jste šťastní a všechno na světě funguje, máte díky tomu tendenci pokračovat v tom, co byste stejně dělali. Myslím, že musíte být zklamaní, frustrovaní nebo naštvaní, abyste to změnili. Musíte vidět, že svět může být něčím jiným, než je. Ať už je lepší, nebo horší, to je filozofická diskuse, která by měla přimět lidi měnit věci, bez ohledu na to, jestli někdo píše úspěšné romány, skládá vynikající opery nebo natáčí oscarové filmy. Mělo by to být pokaždé jiné.
Co je těžší řešit, projekty rodinných domů nebo industriální komplexy?
V architektonické historii jižní Kalifornie probíhaly většinou experimentální návrhy obecně v obytné sféře. Já jsem spolu s investory Samitaur hluboce věřil, že je možno zastavěné průmyslové čtvrtě transformovat zevnitř ven. Přál jsem si předělat myšlenku amerického pracoviště, místo toho, abych znovuobjevil americký dům, jak to dělali architekti Rudolph Schindler a Richard Neutra ve svých projektových studiích.
Momentálně probíhá v odborných médiích zajímavá diskuse o vašem nejnovějším projektu (W)Rapper, který je uprostřed výstavby. Jak byste jej charakterizoval?
Jde o excentrickou sedmnáctipatrovou kancelářskou věž o celkové rozloze 160 tisíc metrů čtverečních. Je omotána ocelovými stužkami kolem skleněných oken od podlahy ke stropu. Kovové pásy pokryjí exteriér budovy jako pavučina. A konstrukce, bez vnitřních sloupů, bude podporovat věž, která slouží jako exoskeleton.
Výstavba Nového města, které vzniklo z opuštěné průmyslové zóny.
Podlahy budou mít různé výšky a výtahy budou připevněny ke straně budovy, aby nezabraly prostor ve středu budovy. Tyto funkce poskytnou nájemcům příležitost navrhnout si vlastní kanceláře.
Měl byste zájem realizovat nějaký vlastní projekt v Praze?
To nezáleží jen na mně, ale na tom, jestli bych byl vyzván k nějaké spolupráci.
