Zde spustíte kvíz |
Panelové domy začínaly jako experiment, v socialistickém Československu byly rychlým řešením bytové krize. Nejvíce se jich postavilo v letech 1958 až 1990. V roce 1985 tvořila panelová výstavba skoro 99 procent všech nových bytů v bytových domech.
Dnes představují alternativu pro lidi hledající vlastní bydlení. Paneláky mají často mnoho nevýhod, jako špatnou hlukovou izolaci nebo chybějící parkování. Většinou však stojí na místech s rozvinutou občanskou vybaveností, v blízkosti dopravní infrastruktury a vzrostlé zeleně.
Výhodou jsou i nižší ceny v porovnání s developerskými projekty nebo starší cihlovou zástavbou. Kvůli obecnému cenovému růstu bydlení i nedostatečné nabídce však zdražují i panelové byty.
Panelová výstavba skončila v Československu na přelomu 80. a 90. let se změnou režimu. Od 50. let do roku 1991 bylo v Česku postaveno zhruba 80 tisíc panelových domů s 1,2 milionu bytů. V roce 1989 v nich bydlely více než tři miliony lidí.
Bytová výstavba dosáhla vrcholu v polovině 70. let, kdy bylo dokončeno přes 70 tisíc bytů v bytových domech. Podle údajů Českého statistického úřadu tehdy intenzita bytové výstavby činila osm až devět bytů na 1 000 obyvatel ročně a výrazně převyšovala úroveň výstavby ve většině evropských zemí.
Standardizovaná panelová sídliště výrazně měnila ráz měst. Příkladem jsou pražské Jižní Město, brněnské Bohunice, Poruba v Ostravě, Severní Předměstí v Plzni, Moravské Předměstí v Hradci Králové, sídliště Máj v Českých Budějovicích nebo Severní Terasa v Ústí nad Labem.
