V obýváku lustr z listů, květy v podlaze koupelny, obří barevní brouci v ložnici… Příroda tady není jen módním tématem. Manželé, výtvarníci Hanuš a Zlatka Lamrovi ji domů dostali s citem a jako důležitou součást městského bydlení.
Hanuš Lamr (44) umělecký šperkař ● manželka Zlatka (46), textilní výtvarnice ● děti Jakub a Amálie
Když hledali větší byt, zaměřili se na Prahu 10, aby dětem neměnili školu. Objevili Vršovice a zrekonstruovaný historický dům, kde k prodeji zbývalo už jen pár bytů.
O lokalitu poslední dobou roste zájem a museli reagovat rychle. Bez dlouhého váhání se stali vlastníky třípokojového bytu v prvním patře s balkonem, kde v červnu pod okny kvete a voní lipové stromořadí.
Developer zajistil vkusný standard, ale nechal prostor na klientské změny. Po večerech a za pochodu proto manželé ladili konkrétní řešení. „Většina lidí to neřeší, ale nedalo nám to. Oba jsme výtvarníci a vidíme to jinak. Místo plovoucí podlahy jsme se rozhodli pro dřevěné parkety, které ve výsledku nebyly o moc dražší. Hráli jsme si s detaily: do šedé dlažby jsme nechali po rozměření vložit bílé dlaždice ve tvaru květu. Navrhli jsme sami nábytek do kuchyně a také dětem včetně jakoby levitující postele. Jsou teď spokojené, dost už tlačily na změnu,“ říká pobaveně Hanuš.
Vydařená hostina
Prohlížíte-li si kolekci šperků Hanuše Lamra, bude to jako listování v botanickém atlasu: violky, kopretiny, mochyně, lišejník, granátová jablka, javory…
Svoji nejznámější brož pojmenoval „Hostina“ a vytvořil ji na objednávku pro Madeleine Albrightovou, bývalou ministryni zahraničních věcí USA. „Bylo to divoké, na list ze stříbra jsem umístil fialovou ulitu hlemýždě, hrušku a na jahodu stříbrného chrobáka,“ popisuje unikátní kus.
Příroda ho fascinovala od dětství, chodil do botanického kroužku, zakládal herbáře, často byl v ZOO, kde se nebál sáhnout do lví klece, aby získal chomáč chlupů.
„S mámou jsme trávili léto na chalupě v Orlických horách, vyráběl jsem jí šperky z akrylátu, ořezával do nich například tužky,“ vzpomíná Hanuš, který pochází z umělecké rodiny. Chtěl být zahradníkem, ale právě rodiče mu vybrali šperkařskou školu. Všechno se nakonec propojilo a „přírodninky“ (nazývá tak kusy větviček či stvolů) dnes obtiskuje do drahých kovů.
Než se začal věnovat šperku naplno, po vysoké škole brigádničil v zahradnictví, dělal i kulisáka. „Nastartovalo se to tím, že jsem nám dělal snubáky. Najednou byli okolo lidi, jimž se moje práce líbila. Podporovali mě a kupovali prstýnky,“ vzpomíná a dodává: „Dneska mám od lidí důvěru a můžu na zakázce kreativně tvořit.“
Udržitelný styl
„Zájemci o byt před námi si to rozmysleli, ale stačili upravit dispozici. Posunutím stěny zvětšili obývák a nám se do něj vešel kuchyňský kout,“ vysvětluje Hanuš.
Dokud byly děti malé, tak se rodina do předchozího bytu zděděného po babičce vešla. Pro čtyřčlennou rodinu s dospívajícími dětmi však bylo padesát čtyři metrů čtverečních málo (současný byt má o třicet víc).
Porcelánový originální servis v bruselském stylu Hanuš koupil v bazaru a není doma jen pro ozdobu.
Hanuš nicméně pracuje ve své dílně na Malé Straně, která funguje současně jako showroom. Nájem ateliéru mu v tomto případě přenechal otec.
Život ve městě a v bytě rodině vyhovuje, jediné, co doma prý chybí, je zimní zahrada, kam by umístili živé rostliny, které přes léto stěhují na chalupu.
Činžovní dům, v němž Lamrovi bydlí, je z roku 1913, což Hanuš komentuje: „Vždycky se mírně přizpůsobíte stylu domu, kde žijete. Fasáda je hodně zdobná, v bytě s ní korespondují dekorativní štuky na stropech. Dělal jsem je sám. Staré jsme zrestaurovali, na nové jsem použil i šperkařské formy.
Repasi oken jsme svěřili truhláři. S rámy si pohrál, odstranil každý kousek shnilého dřeva. Máme tu pár starožitných věcí i něco ve stylu retro, což se do bytu hodí. Dovedu si představit, že bych bydlel i v domě z 30. nebo 60. let minulého století. Líbí se mi totiž bruselský styl. Občas koupím porcelán, z tohoto období máme také několik stolků.“
Dcera a syn se dočkali velkého pokoje. Nábytek na míru z březové překližky jim navrhli rodiče, vykonzolovaná postel působí, jako když levituje.
Kuchyňská galerie
Klasickou obývákovou stěnu s televizí nahrazuje v obývacím pokoji kuchyňská linka s výtvarnými prvky. Manželé si některé přestěhovali z předešlého bytu, například plastiku z lehaného skla, kterou pověsili nad pohovku, nebo smaltované obrazy, jimiž je obložená část stěny kuchyňského koutu. Jejich autorem je Hanušův otec, malíř Aleš Lamr a vytvořil je na jednom z uměleckých symposií.
„Táta měl tehdy ,cákací‘ období. Když k nám přijde, sedne si na pohovku a dívá se na své umění jako v galerii. Poradil nám sem i žulovou pracovní desku,“ dodává syn.
Stěna nad žulovou pracovní deskou v kuchyni je obložená smaltovanými obrazy, jejichž autorem je Hanušův otec, malíř Aleš Lamr.
V nasvíceném výklenku, kde kdysi stávala madonka, je současný artefakt, porcelánový totem od Milana Pekaře. V nice kuchyňské linky fungují jako ozdoba a zároveň podpěra mísy od studia Tyformy. Návrhem linky na míru se povedlo využít místo na ukládání věcí až do stropu.
Díky vysokým stropům jsou všechna svítidla „na očích“. Kromě ikonického plastového Fly zde visí i nevšední lustr z listů magnolie. „Nasbíral jsem je v Průhonickém parku. Přírodní lustry vytvářím od mládí, krásně se pak rozvoní a každoročně máme jiný,“ říká šperkař závěrem.
