Díky rezidenturám, které jsme získali, nemusíme z ostrova vycestovávat, můžeme tady žít dlouhodobě, legálně tu podnikat i pracovat a přináší to i mnoho dalších výhod v podobě slev či rychlejších kontrol na letišti.
Je až neuvěřitelné, jak se ostrov za tu dobu, kdy jsme o něm psali poprvé, proměnil. Za posledních pár let se tady investovaly desítky milionů dolarů. Největším úspěchem je oprava hlavní tepny, která vede téměř skrz celý ostrov. Před dvěma lety jste místy nemohli jet více jak 30 km/h. Silnice byly samý výmol, žádné osvětlení. Po rozsáhlé rekonstrukci jsou vozovky rozšířené, hladké a výrazně to pomohlo cestování po ostrově.
Ceny pozemků se v některých lokalitách za posledních několik let téměř zdvojnásobily. Nárůst cen nemovitostí se nadále očekává, protože na Roatán poprvé začínají cílit velké hotelové řetězce a turismus a zájem o pronájmy bude jen stoupat.
Ostrované se začali mnohem více zabývat otázkou životního prostředí, ekologie a zpracování odpadu. Několikrát za rok se pořádají hromadné akce na úklid odpadků a plastů podél cest, v přírodě i na plážích. V restauracích se přestaly nejprve podávat plastová brčka, teď už i jakékoliv plastové kelímky, příbory či nádoby.
Velká centrální skládka, která ještě před rokem nešla uhasit a kouř zamořoval okolní domy, je nyní vzorně zasypaná hlínou. Pláže a turisticky navštěvovaná místa jsou rok od roku stále lépe udržované a moře je většinou čisté a tyrkysově modré jako z fotek s nabídkou luxusní exotické dovolené.
Ovšem na určitých odlehlých místech a v zátokách ještě bohužel najdete místa s vysokou koncentrací odpadu, plastů, řas a dalších nečistot, které hyzdí přírodní ráz panenské krajiny. Místní se mají stále co učit o ekologii a především musí pochopit rozdíl mezi tím, když odhodí prázdný kokosový ořech nebo slupku od banánu, a vyhozením pet lahve nebo sáčku od nachos.
Staví se tu nová veřejná nemocnice, nový obecní úřad i mnoho obchodů a supermarketů. Společnost Reco, která zásobuje ostrov elektrickou energií, se v současné době zaměřila na výstavbu nové solární elektrárny, a snad se i do budoucna zlevní ceny elektřiny.
To je momentálně stále vysoká položka v rozpočtu bydlení, zvláště, když často používáte klimatizaci, vaříte na elektrickém sporáku a sušíte prádlo v sušičce. I my jsme především používání klimatizace poznali na výši faktury. V měsících, kdy jsme ji nepoužívali vůbec, jsme platili v přepočtu okolo 2 500 korun. Ovšem v září, kdy je na Roatánu největší horko, se účet vyšplhal i na 8 tisíc korun. A to jsme viděli i měsíční fakturu našich známých za 86 tisíc korun.
Proto všem doporučujeme výstavbu vzdušného domu s dostatečným množstvím a velikostí oken, díky kterým se vytvoří průvan a dům se přirozeně a dobře větrá. Je třeba do všech místností umístit nízkoenergetické stropní ventilátory.
Je vhodné také postavit sedlovou střechu a obývací prostory zvýšit tak, aby horký vzduch mohl stoupat nahoru a střešními průduchy cirkuloval ven. Kvalitní izolace, střecha přesahující obvodové zdi, terasa směřující na sever a kvalitní izolovaná okna jsou dalšími plusy pro dosažení efektivního chlazení domu bez použití klimatizační jednotky. Vždy ale záleží na pozemku a jeho umístění, vzdálenosti od moře, nadmořské výšce, světové straně, na kterou je orientován, stromech v okolí, apod.
Musilovi mají nejlepší zkušenosti se vzdušnými domy, kde je dostatečné množství velkých oken, díky kterým lze vytvořit průvan a dům přirozeně větrat.
Nejlepší je, že si tady můžete nechat postavit téměř cokoli. Od jednoduchého ostrovního domku ze dřeva přes moderní minimalistickou vilku až po luxusní sídlo s dechberoucím výhledem na moře.
Na Roatánu jsou výškové budovy zatím zakázány. Stavební povolení vydává místní stavební úřad. Je nutné přinést jednoduchý architektonický projekt, a po zaplacení poplatku ve výši cca 1 % z oceněné hodnoty stavby většinou získáte stavební povolení v krátké době.
Nemovitosti v developerských projektech, většinou uzavřených rezortech, se musí řídit tzv. CCRS dokumentem, v němž jsou pravidla pro výstavbu. Mezi typická nařízení patří velikost domu, kvalita oken, barva fasády a typ střechy, délka výstavby, ale i zákaz chování domácích zvířat nebo stanování na pozemku. Byrokracie je zde v porovnání s Českou republikou minimální a vyřízení povolení trvá v řádech dnů, maximálně týdnů.
Většina stavebních materiálů se dováží loděmi z Hondurasu i ostatních států Střední Ameriky. Pokud chcete mít v domě nějaké designové kousky, budete je hledat nejspíše v Miami nebo Evropě. To ale neznamená, že tu nepořídíte třeba originální stůl z kořene stromu, ručně vyřezávané vchodové dveře z masivu nebo typickou pestrobarevnou malbu od místního umělce.
Stavebních firem je tu mnoho, ale ty opravdu dobré jsou velice zaneprázdněné a klidně si dovolí dát i vyšší cenovou nabídku než konkurence. Šikovní stavitelé se tady rozhodně uplatní. Někdy se musí čekat i na zahájení výstavby.
Ale máme zkušenosti i se stavební firmou, která s výstavbou začala okamžitě a betonový dům na klíč o třech ložnicích pro našeho klienta vystavěla za necelých pět měsíců. Řemeslníci si obvykle účtují 5–15 dolarů za hodinu (114–342 korun), záleží na kvalifikaci. Obvyklá měsíční mzda se na Roatánu pohybuje v přepočtu od 10 do 25 tisíc korun.
Takto vypadá dům chudého člověka na Roatánu. Jde o dřevostavbu s jednou místností s postelí. Veškeré vaření probíhá venku.
My jsme si pořídili pozemek v lokalitě Coral View Village s nádherným výhledem na golfové hřiště Black Pearl, korálový útes a romantické ostrůvky Little French Key a Big French Key.
Náš dům snů je ale zatím jen na papíře. Výhodou ostrova Roatán, resp. Hondurasu je fakt, že zde může vlastnit nemovitost i cizinec. Pokud koupíte pozemek s velikostí do 3 000 metrů čtverečních, můžete jej vlastnit jako fyzická osoba.
Po zaplacení kupní ceny proběhne u notáře tzv. closing, kde dojde k právnímu přepsání původního majitele na nového. Notář si účtuje necelých 6 % z ceny nemovitosti a je zodpovědný rovněž za podání veškeré dokumentace katastrálnímu a následně registračnímu úřadu a zaplacení všech daní a poplatků.
Po celém procesu, který trvá několik měsíců, získáte nabývací titul, tzv. title a jeho vydáním je pozemek oficiálně zaregistrovaný na vás. Je ale i druhá možnost, a to založit si u právníka akciovou společnost a nemovitost navázat na ni. Klientům to doporučujeme z hlediska bezpečnostního, ale i z toho důvodu, že se pak snadno akcie mohou přepsat na nového majitele při dalším prodeji nebo darování či dědictví.
V současné době si pronajímáme vilku právě na výše zmíněném golfovém hřišti, kde se nachází městečko Pristine Bay. Dům se skládá z velkého obývacího prostoru s kuchyní, dvou ložnic, dvou koupelen a terasy s vlastním bazénem a výhledem na moře. Vzhledem k dlouhodobému pronájmu nám dali majitelé, kteří jsou z Anglie, cenu 1 400 dolarů (31 920 korun) měsíčně plus režie.
Běžně se krátkodobě podobné vily pronajímají i za 300 dolarů (6 840 korun) na noc. Uvnitř najdete kvalitní mahagonový nábytek a granitové desky v kuchyni i koupelnách.
Jak se bydlí v zahraničíBydlíte nebo jste bydleli v zahraničí? Pošlete nám svůj příběh, ve kterém popíšete své zkušenosti s bydlením v cizině na e-mail: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Za zaslané příběhy předem děkuji. |
Dům je kompletně vybavený, nemuseli jsme vůbec nic dokupovat. Vestavěný nábytek byl vyroben místními truhláři z kvalitních tropických dřev, ale vtipné je, že kusový nábytek je z Ikey v Miami a dovezený přepravní společností na ostrov. V kuchyni je mnoho porcelánových čajových setů, v knihovně štosy anglické beletrie a v obývacím pokoji doplňky dovezené z Londýna.
Asi největší výhodou této lokality je blízkost města French Harbor, jež se nachází ve středu ostrova a najdete tady úplně všechno, co potřebujete k životu – obchody, banky, nemocnici Cemesa, restaurace a nejrůznější služby.
Zároveň jsme ale obklopeni přírodou a díky všudypřítomným golfovým chodníčkům, které jsou přístupné i pro veřejnost, tady můžeme chodit na procházky s kočárkem.
Obyvatelé Roatánu se dělí v podstatě na tři hlavní skupiny. Tou první jsou typičtí Hondurané, kteří sem přišli z pevniny za lepším životem. Druhou jsou tzv. Garifunas, to jsou černoši, potomci původních otroků, jež sem byli dovlečeni Angličany, kteří původně ostrov kolonizovali. Stále si tady udržují své tradice, tančí a bubnují, hrají na mušle a oblékají se do typických afrických krojů.
Tou třetí skupinou, která se neustále zvětšuje, jsou tzv. expati – tedy “náplava” z USA, Kanady a Evropy. V této skupině je největší podíl lidí trávících zde svůj důchodový věk.
