V čem se pro vás stal právě porcelán ideálním materiálem pro design bytových doplňků?
Do koupelny nebo do kuchyně se hodí díky možné omyvatelnosti. Jde o vysoce hygienický materiál. Díky složení porcelánu a tím, že je pálený na vysoké teploty, má slinutý střep, a tudíž i velkou tvrdost, proto se neobouchá podobně jako třeba výrobky z kameniny nebo poréznějších materiálů. Ty jsou v masové výrobě bytových doplňků používanější kvůli levnější výsledné ceně, ale podle mého názoru jsou méně vhodné.
Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.
Za vtipnou hříčku považuji vaše držáky na mýdlo v podobě jeřábu. Přišla nejdříve potřeba vyvinout praktickou věc na mýdlo, nebo vás inspirovalo přímo chapadlo jeřábu?
Porcelánový držák na mýdlo původně vznikal v rámci zadání firmy Laufen, která poptávala doplňky do koupelny. Chtěl jsem vyrobit takový držák, aby přitáhl pozornost dětí i dospělých. Vycházel jsem z vlastní zkušenosti. Pamatuji si, že moji prarodiče používali klasické pevné mýdlo se zamáčknutým plíškem, které viselo na plastovém držáku.
U dědy a babičky mě mytí rukou bavilo, na rozdíl od domova, kde jsme používali tekuté mýdlo nebo pevné v mističce, která se neustále musela vylévat. Chtěl jsem tedy využít osvědčeného systému zavěšení mýdla, které vysychá a nemokvá ve vodě, a přitom navrhnout lákavější verzi než plastový L-profil visící ze zdi.
Je držák na umyvadle nějak ukotvený? Nemusíme se bát, zejména kvůli dětem, rozbití?
Mým záměrem bylo vytvořit držák volně manipulovatelný a neukotvený oproti starému systému plastového držáku přišroubovanému do zdi. Myslím, že již předškolní dítě je natolik šikovné a znalé principů gravitace, že se podobně jako dospělý naučí s držákem během chvíle manipulovat.
Netradičně v porcelánu s cibulákovým dekorem jste navrhl hudební reproduktory. Co vás inspirovalo?
Reagoval jsem na zadání, které znělo „Dobré ráno, pane Böttger”. Souviselo s počátky výroby porcelánu v Evropě. Johann Friedrich Böttger byl lékárník, alchymista a zakladatel první evropské porcelánky v Míšni, která se později proslavila právě cibulákovým dekorem, který je transformací asijských motivů.
Reproduktory jsou takovým redesignem narážejícím na fenomén vystavování cibulákových talířů například v kuchyních a pokojích našich babiček či prababiček. Pokud sáhneme hlouběji do historie, podobně bychom je našli vystavené na stěnách zámků řady šlechticů v takzvaných porcelánových místnostech.
Chytil jsem se tedy tohoto fenoménu vystavování talířů ve svislé poloze a vrátil jsem jim opět funkci. V tomto případě tedy zcela odlišnou od původního předmětu určeného k podávání pokrmu.
S reproduktory slavíte úspěchy, budete svůj záměr dále rozvíjet?
Využil jsem kontaktu vedoucího ateliéru na UMPRUM Maxima Velčovského ve firmě Český porcelán v Dubí, která se zabývá výrobou cibuláků, a jel jsem tam vyrobit si vlastní cibuláky s perforovanou stěnou, aby zvuk mohl proudit k posluchačům.
Výsledkem jsou funkční reproduktory, které putovaly po různých výstavách, mimo jiné na London Design Festival v rámci výstavy Bohemian Mud. V současnosti pracuji na dalších porcelánových reproduktorech, které by měly být dvoupásmové a mít větší rozměry.
Držák na mýdlo ve formě pásového jeřábu. Hravá forma mytí rukou přináší i funkční řešení.
Jaký styl bydlení vás oslovuje?
Mám rád spíše volnější interiéry, se strohým zařízením, které kontrastuje s objekty dodávajícími osobnější charakter interiéru. Ale všeobecně mi přijde, že je těžké určit nějaký recept na pěkný interiér. Ve výsledku jde vždy o kompozici předmětů, které buď spolu fungují jako celek, nebo nefungují. Každopádně jsem zastáncem spíše přírodních materiálů.
Prozradíte nám nejbližší novinky?
Pokračuji v práci na objektech, které jsem vytvářel v rámci své bakalářské práce. Šlo o zátiší ze smyšlené automatizované robotické továrny, kde roboti vytvářejí keramiku. V určitém směru tato práce navazuje na moji stáž v Ateliéru filmové a televizní grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde jsem se zabýval animací.
Instalace ukazuje určitý výsek z továrny, zmrazený čas zachycující pulzující stroje, o kterých se můžeme jen domnívat, co přesně vytváří. Tato práce úplně nezapadá do oblasti bytových doplňků, ale jistě ji člověk může v interiéru uplatnit. Připravuji také kolekci keramických světel a pokračování v rámci porcelánových reproduktorů.
Tomáš Bárta oceňuje vlastnosti porcelánu.
Tomáš Bárta*1990 Praha Po absolvování Ateliéru keramiky a porcelánu na VŠUP v Praze se věnuje práci ve vlastním ateliéru. V roce 2017 absolvoval stáž na pražské UMPRUM v Ateliéru filmové a televizní grafiky. V roce 2016 studoval v Oslo National Academy of the Arts, Art and Craft department. Předtím docházel do soukromé školy Orange Factory, obor reklamní grafika. V letech 2009 až 2013 studoval ČVUT v Praze, Fakultu architektury, Ateliér průmyslového designu a Fakultu stavební, obor architektura a stavitelství. Pracoval jako grafický designér pro soubory a venues v oblasti současného tance a pohybového divadla (např. danceWATCH, VerTeDance), u Marit Tingleff v Oslu působil jako asistent a spolurealizoval její projekt, v Paláci Akropolis, Kokpit café zastával pozici asistenta produkce. Účastnil se mnoha společných výstav. |
Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.
