Mrazivé počasí a studený vítr rozhodně nepřipomínají začátek jara. I tak se autobus před Baťovým institutem plní téměř do posledního místa a vyráží na dvouhodinové putování po vybraných zlínských stavbách.
„Zlín jsme zvolili k celorepublikovému slavnostnímu zahájení jako jedno z nejvýraznějších center meziválečné architektury v českých zemích,“ vysvětluje Eva Henkrichová z pořádající agentury.
„Je to jediné důsledně budované funkcionalistické město v Evropě. Jako urbanisticko-architektonický celek bylo fenoménem, který nemá v evropském měřítku obdoby,“ upřesňuje.
Ředitelská vila slouží ohroženým dětem
Autobus mezitím přijíždí k první zastávce. Ve vile na kopci na Burešově bydlel ředitel Baťových závodů Dominik Čipera.
„Tady jsem třeba nikdy nebyl,“ konstatuje jeden z návštěvníků, zlínský architekt Ivan Bergman.
Kurátorka výstavy krajských staveb století Karolína Juřicová z Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně vysvětluje, že šlo v té době o poměrně honosnou stavbu. Architekt Vladimír Karfík na začátku 40. let navrhoval i vily pro ředitele Huga Vavrečku nebo Josefa Hlavničku, nebyly ale tak velké.
„Tomáš Baťa chtěl, aby i jeho ředitelé bydleli skromně a nijak se nad ostatní nevyvyšovali. Po jeho smrti to ale přestalo platit a ve Zlíně začaly vznikat první ředitelské vily. Čiperova ale není pro Zlín typická,“ upozorňuje.
Putování po stavbách století republikyAkci pořádá Kotěrovo centrum architektury a agentura Foibos Books ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Českou komorou architektů. Fotografie vybraných zlínských staveb jsou součástí výstavy v 15. patře Baťova mrakodrapu. |
Na strategickém místě s výhledem na město mu Karfík postavil dům se sedlovou střechou a zahradní domek, který má například z každé strany jinak inspirovanou fasádu. To proto, že architekt chtěl, aby funkce místností byla vidět i na fasádě. Dnes vila slouží ohroženým dětem.
Už tehdy měl Karfík za sebou stavby dělnických čtvrtí na Zálešné a Podvesné, které začaly vznikat mezi válkami. Kolem nich ale autobus jen projíždí a zastavuje až u krajské nemocnice.
U jejího zrodu stál budoucí ředitel Bohuslav Albert a architekt František Lýdie Gahura.
„Zvolili systém jednotlivých pavilonů, které přinesly velice efektivní léčbu. Mezi pacienty s různým onemocněním se díky tomu nešířily bakterie a bacily,“ připomíná Juřicová, která skupinu přivádí k bývalé Albertově vile.
Ta už připomíná spíše tradiční baťovské půldomky. Stojí v areálu nemocnice, která budovu využívá jako šatny pro úklid.
Kolektivní dům by se Baťovi moc nelíbil
Autobus pak pokračuje kolem Podvesné s diagonálně stavěnými domky k věžovým a Morýsovým domům.
„To je moje místo dětských her, tady jsme s kamarády prožili mládí,“ vypráví starší muž dvěma dívkám.
Oba osmipodlažní bytové domy pocházejí z let 1946 až 1947. Po válce je navrhl architekt Miroslav Drofa a tvář Zlína se poté přiblížila velkoměstské. I v tomto případě ale stavebníci vycházeli z tradičního baťovského rozměru, použili na fasádu režnou cihlu a na rovné střeše postavili uprostřed volně přístupné zázemí pro tělocvičnu, sušení prádla a další činnosti.
Poslední zastávku věnuje kurátorka vile Jana Antonína Bati, v níž dnes sídlí Český rozhlas, a sousednímu Kolektivnímu domu.
„Baťovi by se to moc nelíbilo, protože chtěl, aby lidé bydleli individuálně. Toto byl vůbec první dům tohoto typu v Československu, který kromě bydlení nabízel také přístupnou terasu, jesle, restauraci nebo klubovny,“ dodává Juřicová.
Vzhledem k počasí už návštěvníci odmítají prohlídku Kongresového centra, které do staveb století také patří.
Další komentované putování je naplánované na čtvrtky 29. března a 5. dubna.