Primabalerína, která miluje Holešovice. Tramvají to má 10 minut do centra

Když se před pěti lety vracela primabalerína Andrea Kramešová do Národního divadla, hledala byt blízko centra a zároveň nedaleko přírody. Okouzlil ji činžák v pražských Holešovicích. „Po letech v zahraničí jsem věděla, že nechci bydlet v paneláku,“ vzpomíná.

„Starý opravený činžovní dům si mě svou atmosférou podmanil hned při první návštěvě. Byt jsem sice zrekonstruovala, ale myslím, že genius loci zůstává,“ říká Andrea Kramešová.

Zajímavostí jejího bytu je kromě chytře navrženého pódia, také rozkládací jídelní stůl se spoustou variant: při neúplném vysunutí poslouží jako jídelní pult pro dva nebo jako pracovní plocha, po úplném (a po přesunu do obývací části) u něj mohou stolovat čtyři strávníci. A až šest lidí, byť trochu stísněně, zvládne stůl při rozložení. Stolek lze také kolmo přistavět k lince a zvětšit tak pracovní plochu.

„Ukrytím ve skříňové sestavě vznikl i příjemný detail dřeva v kompozici úložné stěny. Záměrně jsme u stolu i u dalších prvků používali pouze standardní kování. Můžete navrhnout velmi promyšlené řešení, ale právě atypické kování a detaily mohou skončit velmi luxusní cenou a my chtěli dodržet rozpočet,“ vysvětluje architekt Stach. Byt Andrey Kramešové si prohlédněte zde.

Většina lidí se stěhuje jen po okolí, které dobře znají. Andrea Kramešová to výběrem bytu potvrzuje. Po devíti letech, které strávila mimo republiku, si ji Holešovice přitáhly podmanivou kombinací starých domů a moderních bister, blízké Stromovky i Národní galerie.

Dnes v této čtvrti obdivujeme souhru historických událostí a pár prozíravých nápadů pražských urbanistů na sklonku 19. století. Holešovice se k Praze připojily v roce 1884 - jako první obec, která nebyla městem.

Levý břeh meandru Vltavy byl tehdy neúrodným územím, který často zaplavila stoupající řeka a zanechala po sobě jen kamení a písek. Odtud prý Holešovice získaly jméno.

Po přičlenění k hlavnímu městu se z nevelké zemědělské obce stala významná dělnická čtvrť. Na volných pláních poblíž řeky vznikla ústřední jatka, dnes Pražská tržnice, plynárna, nádraží v Bubenči a Výstaviště z důvodu konání zemské výstavy v roce 1891.

Letnou se Stromovkou propojila tramvaj a lanová dráha a zároveň ještě těsněji spojila Holešovice s centrem města a Pražským hradem. Za první republiky se dělnická čtvrť stala výspou pražského obchodu. V roce 1927 vznikla u Vltavy nejmodernější budova tehdejší doby - sídlo Elektrických podniků a nedaleko od ní unikátní prezentace soudobých výrobků českého průmyslu ve funkcionalistické stavbě Pražských vzorkových veletrhů (dnes Veletržní palác - Národní galerie).

Stromovka se stala vyhledávaným místem víkendového odpočinku Pražanů a v Holešovicích se stavěly podobné nájemní domy jako na Vinohradech. Byt v jednom z nich okouzlil i Andreu Kramešovou.

Za kulturou i na steak

„Dodnes cítím vůni vařeného piva z holešovického pivovaru, kolem kterého jsem chodila s babičkou. Dnes jsou z něj luxusní apartmány. Podobně se proměnilo okolí starého přístavu, kam jsme si chodili hrát, ale změna je určitě k lepšímu. Čtvrť roste a stává se z ní moderní živé místo. Příkladem je třeba holešovická tržnice. Ráda navštěvuji taneční představení nezávislých skupin v Jatkách 78. S manželem jsme si oblíbili restauraci SaSaZu, kam chodíme na oslavu narozenin. Asijskou kuchyni tu upravují zajímavým způsobem a atmosféra je tak působivá,“ prozrazuje Andrea Kramešová.

Častěji zajdou na sushi do Sušírny nebo do protější Stejkárny. „Podle hospodského vzhledu by mě ani nenapadlo, jak výborné steaky v ní servírují. Maso dovážejí z Jižní Ameriky a umí ho perfektně upravit. Naštěstí mi to prozradila kamarádka,“ dodává Andrea Kramešová.

Svůj kout Holešovic na druhé straně považuje za nejzapadlejší, ale i zde se domy rekonstruují a náměstíčka ožívají kavárnami, vinárnami, bistry nebo různými společenskými centry, ať už pro matky s dětmi, nebo knihovnami či vintage obchody.

Ty si zatím Andrea Kramešová moc neužívá, ale těší se, že bude mít teď na objevování víc času. „Holešovice se stávají čím dál oblíbenější i u kolegyň z divadla, které se sem v poslední době stěhují,“ směje se Andrea. Není divu, podle portálu The Independent je považují cestovatelé za 15. nejvíc cool čtvrť v Evropě.

Relaxační pódium je centrem obytné místnosti - byt Andrey Kramešové.

Přírodě na dosah

Z posledních premiér Baletu Národního divadla tančila Andrea Kramešová v představení Timeless nebo v inscenaci Petra Zusky Sólo pro nás dva. Podle programu vystupuje zhruba čtyřikrát až osmkrát do měsíce, mezitím zkouší nový kus nebo nejbližší repertoár.

To jsou Holešovice

K Praze byla obec Holešovice připojena v roce 1884 a do roku 1960 nesla jméno Holešovice-Bubny.

• Nachází se tu šedesát nemovitých kulturních památek, ve spodní části Holešovic (pod Letnou u Stromovky) jsou to především obytné činžovní domy a Veletržní palác.
• Dnes slouží hlavně k bydlení, v přízemí činžovních domů funguje množství hospod, barů, kaváren, obchůdků a společenských center. Byznys se koncentruje zejména na druhou stranu Holešovic v okolí holešovické tržnice, zde do budovy Bubenská 1.
• Rozloha a využití Královské obory se v průběhu let měnily, dnes se rozkládá na 95 ha a kromě sportu a odpočinku v přírodě slouží i jako arboretum. Její součástí je i Výstaviště a planetárium.

V deset hodin ráno začíná povinný trénink pro celý soubor, který připraví tělo na celý den. Od 11:15 do 18 hodin jsou zkoušky na nejbližší představení. Pokud večer vystupuje, zkouší dopoledne večerní kus a trénink končí ve 14 hodin.

„Vyhovuje mi, že bydlím deset minut tramvají od divadla. Když se zkouší zrovna něco, v čem nehraji, stihnu vyvenčit pejska. Před představením mám dost času na regeneraci, před náročnějším baletem, jako je třeba Labutí jezero nebo Šípková Růženka, se potřebuji natáhnout, a to mají Holešovice nedocenitelnou polohu,“ říká Andrea Kramešová.

Okolí si užívá hlavně o víkendu, pokud nedává soukromé hodiny studentkám baletu nebo není s manželem, který hraje v orchestru Královské švédské opery.

Hodně času tráví doma a rádi chodí pěšky na výlety. „Zoologická a botanická zahrada jsou úžasné. Výhled na Prahu je z terasy viničního domku okouzlující, navíc se sklenkou vína a francouzským sýrem. Teď se chystáme zkusit to přívozem.“

Nedávno tu otevřeli i rostlinné bistro se sezonní nabídkou raw dobrot Botanická na talíři. „Jednu dobu jsem uvažovala o adopci zvířete v zoo, ale nemohla jsem se rozhodnout jaké, tak jsem nakonec adoptovala ze slovenského útulku psa Jacka a s ním se rozhodně nenudím. Objevujeme spolu hlavně Stromovku. Miluje vodu a před dvěma lety honil kachny v jednom z jezírek, ale po chvíli už mu docházely síly. Už jsem se viděla, jak ho jdu zachraňovat do chladné vody, ale k mému údivu se vedle mě začal svlékat pán a skočil pro něj,“ vzpomíná Andrea Kramešová.

Královskou oboru, kterou založil Přemysl Otakar II. již v roce 1268 a František I. Rakouský ji v roce 1804 zpřístupnil veřejnosti jako anglický park, si užije teď dosyta - po čtrnácti letech přerušuje kariéru kvůli mateřství.

V bytě české baleríny Andrey Kramešové

6. února 2013

Andrea Kramešová

Narodila se v Praze, první dva roky života strávila v Holešovicích, pak se s rodiči přestěhovala na Černý Most. V devatenácti letech se opět vrátila do Holešovic. Vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, v roce 2000 získala 1. cenu na baletní soutěži v Brně a cenu za umělecký projev.

Ač je jí bližší klasický balet, je všestrannou tanečnicí, což prokázala spoluprací se světovými choreografy, jako je Jiří Kylián, George Balanchine, Nacho Duato nebo Mats Ek.

Po škole nastoupila do Baletu Národního divadla v Praze, tančila v Tulsa Ballet v Oklahomě, jako sólistka Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu a ve Švédském královském baletu ve Stockholmu. Má Jack Russell teriéra Jacka.