Státní zdravotní ústav monitoruje už od roku 2006 vnitřní klima ve třídách na vybraných základních a mateřských školách, sleduje přitom také koncentraci CO2. Letos od ledna do března probíhá další měření v rámci projektu InAirQ.
Dosavadní výsledky dobré nejsou, zejména tam, kde došlo k výměně starých oken za nová a k zateplení fasády. „Vyhláška o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých stanoví, že výměna vzduchu na jednoho žáka v učebně by měla být 20 až 30 m3/h. Takovou výměnu vzduchu ovšem nedokáže zajistit příčná ventilace, ani mikroventilace či ventilační klapky,“ varuje Petr Sýs ze společnosti Inoutic vyrábějící PVC okenní a dveřní profily.
Ve školách se bojí o přestávkách větrat, aby nedošlo k úrazu.
Radí větrat třeba nárazově. Otevřít na několik málo minut dokořán celé křídlo několika oken a také dveře na chodbu a tento postup opakovat pravidelně každou přestávku, případně každou vyučovací hodinu.
Větrání o přestávkách se však školy bojí s ohledem na bezpečnost žáků. Důsledek? Pokud bude koncentrace CO2 ve třídě vyšší, než je maximální doporučená hodnota, děti bývají unavené, ospalé a hůře se soustředí. Když koncentrace hranici překročí několikanásobně, může se u žáků dostavit bolest hlavy, nevolnost a další zdravotní komplikace. Naopak kvalitní vnitřní prostředí zvyšuje až o 15 % výkonnost dospělých lidí a u dětí schopnost se učit.
Doktorka Holcátová ze Státního zdravotního ústavu upozorňuje také na to, že si lidské tělo „střádá“ to, co dýchá, problémy se mohou objevit za pět, deset, ale třeba i 40 let. To se týká i karcinogenních látek. Proto je tak důležité, co dýchají malé děti a mladí lidé. Přibývá tak například alergiků, protože oxidy dusíku mají vliv právě na jejich vznik.
Nedostatečné větrání vadí ve škole i doma
To, co se týká škol, lze ale stejně dobře aplikovat na interiéry bytů a obytných domů. Na Českém vysokém učení technickém v Praze tak vznikla z iniciativy společnosti JRD například pracovní skupina Vzduch, která se zaměřuje na zvyšování kvality tohoto důležitého parametru vnitřního prostředí v environmentálně šetrných projektech.
„Příznaky spojené s pobytem v přetopeném, nevětraném nebo vlhkém prostředí totiž mohou být velmi nepříjemné. Majitele takových bytů či domů často trápí přechodné obtíže, jako je bolest hlavy či pálení očí, i přetrvávající problémy, které mohou vyústit v alergické reakce či chronická onemocnění dýchacích cest,“ vysvětluje Jan Řežáb ze společnosti JRD.
Od 1. ledna 2020 proto nedostane povolení k výstavbě žádná nová budova, která nebude vyhovovat parametrům energeticky úsporného standardu. To se týká i všech rezidenčních staveb, od bytových až po rodinné domy.
Jaké je řešení
U nových staveb se často používá automatické nucené větrání, jehož součástí je také rekuperace. Dodatečné náklady na jednu školní třídu ovšem představují částku přibližně 80 tisíc korun. V loňském roce měla průměrná česká základní škola deset tříd, tedy náklad 800 tisíc korun. Na to však školy zpravidla nemají. Zbývá jim jediné: větrat.
Nejčastější příčinou rosení oken z vnitřní strany a vzniku plísní je nedostatečné větrání a vysoká vlhkost v místnosti.
„U moderních oken klademe vysoké požadavky na jejich tepelně-izolační vlastnosti, nutně musí téměř absolutně těsnit. Pokud rekonstruujeme starší objekt, musíme myslet na řešení větrání,“ říká Petr Sýs.
Stejná situace je domácnostech. Tak přibývá i další problém, a to vlhkost, zejména v nově zateplených domech a s novými okny. Zejména ložnice bývají často velmi malé a neposkytují dostatečnou zásobu čerstvého vzduchu na celou noc. V létě můžeme částečně spát u otevřeného okna, v zimě je dobré nechat alespoň otevřené dveře z místnosti.
Pravidelným větráním se nejen snižuje hladina CO2 a vlhkosti, eliminuje se rosení oken a vznik plísní v interiéru, ale snižuje se i obsah škodlivin, který je ve vnitřním prostředí téměř vždy vyšší než venku. Výjimku představují smogové situace.
Schematické znázornění větrání v projektu s centrální rekuperací tepla
Nejčastější příčinou rosení oken z vnitřní strany je právě nedostatečné větrání a vysoká vlhkost v místnosti. V koupelnách nebo prádelnách se s vyšší vlhkostí počítá, ale i tak by se měly při koupání zavírat dveře, aby se pára zbytečně nešířila po domácnosti.
Vlhkost zvyšuje také vaření, proto jsou tak důležité digestoře s odtahem do komína, nikoliv pouze recirkulační, ty vás páry téměř nezbaví. Není žádoucí ani sušení prádla (v tom mohou pomoci sušičky) či velké množství pokojových rostlin.
Aby vzduch mohl správně cirkulovat, zdroj tepla by měl být umístěný pod oknem nebo v jeho těsné blízkosti. Pozor na vnitřní žaluzie. „Omezují pohyb vzduchu po skle a mohou vznikat takzvané studené kapsy, v nichž dochází ke kondenzaci. V chladných dnech proto raději žaluzie vytahujte,“ radí Petr Sýs ze společnosti Inoutic.
Přestože hygienické normy tolerují vlhkost v interiéru mezi 30 a 70 %, ideální je 40 %. Dlouhodobá vlhkost vyšší než 50 % už může vyvolávat zdravotní komplikace způsobené nadměrným množením bakterií a roztočů či právě růstem plísní.
Zdravotní riziko ale není jediný negativní důsledek vyšší vlhkosti v bytě. Je třeba si uvědomit fyzikální jev označovaný jako entalpie. Vzduch nasycený vodními párami totiž potřebuje ke svému ohřátí výrazně více energie než vzduch sušší. Rozdíl potřeby tepla při vytápění místnosti s 45% vlhkostí a 70% vlhkostí může být vyšší až o 20 %.
Systémy Prestige a Eforte mají hloubku drážky na zasklení 25 mm, což znamená, že sklo je osazeno v hloubce přibližně 20 mm, rozdíl tvoří takzvaná distanční podložka.
V čem mohou pomoci okna
Zasklení s vyšší tepelnou izolací je důležité. Dvojskla jsou ke kondenzaci náchylnější než trojskla, která mají výrazně vyšší vnitřní povrchovou teplotu. Čím nižší je hodnota Uw (Uf, Ug), tím menší bude riziko rosení oken. Totéž platí pro použité komponenty jako distanční rámečky a podobně.
Zejména pro povrchovou teplotu skel má distanční rámeček použitý mezi skly velký význam. Při použití staršího typu hliníkového rámečku může být povrchová teplota na styku rámu a zasklení přibližně o 4 stupně nižší než v případě použití plastového distančního rámečku.
Proto se doporučují okenní profily, které umožňují větší hloubku zasklení. Standardem je zapuštění skla kolem 15 mm, kvalitnější systémy počítají se zapuštěním skla do 20 až 25 mm.
