Rekonstrukce se dá pojímat několika způsoby. Jednou z možností je obnova do stavu, jaký panoval v době, kdy vznikla. To má smysl u památek, ale v takovém domě se nemusí žít zcela pohodlně.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.
Druhý způsob je radikální přestavba, kdy prakticky vznikne úplně nová stavba. A někde uprostřed mezi těmito krajnostmi leží přístup, kdy zachováte to cenné a zajímavé z původní stavby, ale stavbu doplníte tak, aby umožňovala splnění současných požadavků na komfortní užívání.
Tento přístup je ovšem nejobtížnější a vyžaduje invenčního a empatického architekta na straně jedné a osvíceného investora na straně druhé. Takových citlivých rekonstrukcí je ale bohužel málo, proto nás vždy potěší, když takovou stavbu objevíme.
Rekonstruovat, či zbourat?
Na počátku příběhu této rekonstrukce byla mladá rodina se dvěma dětmi, která se rozhodla opustit byt a bydlet ve vlastním domě. Pořídili si dům v řadové zástavbě ze třicátých let minulého století, v klidné části města. Nejprve uvažovali o možnosti starý dům zbourat a na jeho místě postavit novostavbu, ale nakonec se vydali cestou rekonstrukce.
Fotogalerie |
Hlavním impulzem pro toto řešení bylo setkání s architekty ze studia AEIOU. Investoři totiž oslovili několik architektonických kanceláří, a právě návrh tohoto studia je nejvíce zaujal.
Spolupráce byla nakonec velmi široká, protože zahrnovala celý proces od prvních skic přes autorský dozor při stavbě až po realizaci a dozor při tvorbě interiérů.
„Na začátku měli investoři zcela jinou představu, než jsme jim předložili, byli i trochu překvapeni, protože o takovém řešení neuvažovali, ale nakonec se jim naše řešení zalíbilo a sžili se s ním,“ vzpomíná jeden z autorů rekonstrukce, Ing. arch. Jan Vojtíšek.
V celku i v detailech
Proměna historického domu zahrnovala stavební úpravy a celkovou modernizaci. Výsledkem je nové dispoziční uspořádání vyhovující požadavkům moderní čtyřčlenné rodiny, navíc s možností vícegeneračního uspořádání v budoucnosti.
Největší změnu v rámci rekonstrukce představuje rozšíření domu o přístavbu směrem do dvora.
Nejvýraznější stavební změny se odehrály v zadní části. Dům zde byl rozšířen o velkorysou přístavbu, která vznikla v prostoru po zbouraných kůlnách. Další rozšíření prostoru architekti navrhli v partiích střechy, kde vyrostl vikýř.
I čelní strana z ulice doznala změn. Původní plot byl odstraněn, takže se prostor do ulice odhalil v podobě otevřené předzahrádky, jaké známe z Anglie či Nizozemska. Tím se zároveň odkryl nejcennější historický prvek domu, původní fasáda v secesním eklektickém slohu z 30. let.
Změny v dispozici
Zásadní změna nastala spojením dvou obytných místností v jeden velkorysý prostor s kuchyní, jídelním koutem, relaxačním respiriem a obývacím pokojem, a to napříč celým domem. Byl doplněn o novou kubickou vestavbu s hygienickým a technickým zázemím, která navazuje svým materiálovým pojetím na fasádu přístavku. Výrazným zásahem do původního uspořádání bylo také přemístění ložnice do přístavku domu v klidném zahradním vnitrobloku.
Koupelnu, stejně tak jako technické zázemí, architekti umístili do kubické vestavby v přízemní části domu.
Druhá ložnice a další dvě místnosti vznikly nahoře v patře. Díky tomu lze dům snadno přeměnit na dvougenerační. Podlaží se oddělí a schodiště převezme funkci domovního schodiště. Dole zůstane ložnice, pracovna a pokoj, v patře vznikne bytová jednotka 3+kk.
Dnes rodina s malými dětmi obývá patro a ložnice v přízemí zatím slouží jako pokoj pro hosty. Jakmile děti povyrostou, zůstanou nahoře a rodiče se odstěhují do přízemí.
Rekonstrukce i tvorba nového
Záměrem architektů bylo, aby propojení nového a původního bylo kontrastní a patrné na první pohled. Tento koncept vizuálního „přiznání“ nových prvků je patrný i v materiálovém pojetí nového střešního vikýře. Celá rekonstrukce se tak nese ve znamení symbiózy nového a starého.
Z hlediska času vnímají architekti ze studia AEIOU rekonstrukci jako další stavební stopu v historii domu. A tím se opět vracíme k hlavní tezi, totiž že rekonstrukce nemusí být jen uvedení do původního stavu, ale citlivá aktualizace původní kvality s výhledem do budoucna.
Všechny stavebně cenné prvky v domě zůstaly zachovány a byly pečlivě zrestaurovány či repasovány, ať už jde o původní okna a členění okenních rámů nebo teracové schodiště. Investor kladl důraz na kvalitní přírodní materiály, jako je dřevo či pálená cihla.
Jídelní a kuchyňská zóna jsou vybaveny zakázkovým nábytkem, který navrhli architekti ze studia AEIOU.
Technické údajeZastavěná plocha: původní – 192 m², nová – 196 m² Obestavěný prostor: původní 1 200 m³, nový – 1 240 m³ Užitná plocha: původní – 245 m2, nová – 256 m2 Materiál přístavby: keramické cihly Porotherm s integrovanou tepelnou izolací, obklad fasády cihelnými pásky, v interiéru páskový obklad a omítka Hlavní dodavatel stavby: LP staving, Wienerberger cihlářský průmysl Dodavatel interiéru: Dřevodílo Rousínov, Proxima interiér |
Studio AEIOUAEIOU je architektonické studio architektů Jana Vojtíška a Jakuba Staníka, zabývající se navrhováním rekonstrukcí a novostaveb domů pro bydlení, návrhy interiérů a dílčích objektů. Svou tvorbu charakterizují jako „setkání starého a nového, stejně tak vlastní realizace drobných objektů“. Zastávají názor, že „architektura, inženýring, interiér, objekty a urbanismus spolu úzce souvisejí a navzájem se prolínají a cílem je nahlížet na jednotlivá zadání komplexně a ve všech souvislostech“. Jan Vojtíšek (1983) V letech 2001 až 2008 studoval na FA VUT Brno v ateliérech Ing. arch. Karla Doležela, prof. Ing. arch. Milana Stehlíka a prof. Ing. arch. Zdeňka Fránka. Následovalo studium na Universidade Lusíada v Lisabonu, od roku 2003 spolupracoval s architektonickými ateliéry RadaArchitekti, Ateliér Štěpán, Patricie Barbas & Diogo Lopes Architects Lisbon a Ateliér Walter. V roce 2011 založil s Jakubem Staníkem studio AEIOU, 2014 se stal členem ČKA. Jakub Staník (1982) Vystudoval stavební fakultu VUT Brno, od roku 2003 spolupracuje s architektonickými ateliéry Atelier A53 a Atelier Štěpán. Je spoluzakladatelem a partnerem studia AEIOU. V roce 2016 se stal členem ČKAIT.  Architekti Jan Vojtíšek a Jakub Staník |
