České nájemní bydlení. Výstava ukazuje, že se s vaničkou vylilo i dítě

Různé podoby nájemního bydlení v Česku, ale především zahraniční inspirace v této oblasti architektury ukáže výstava v Galerii Jaroslava Fragnera. Potrvá do 16. června a podle pořadatelů chce otevřít téma, které bylo v tuzemsku v předešlém čtvrtstoletí opomíjené.

„Hromadná privatizace bytového fondu po roce 1989 byla dobově historicky podmíněným aktem, ale s odstupem času vidíme, že se s vaničkou vylilo i dítě,“ říká k důvodu uspořádání výstavy ředitel Galerie Jaroslava Fragnera Dan Merta.

„Stát nevěnoval dostatečnou pozornost aktualizaci legislativního rámce, promýšlení alternativních vlastnických forem ani organizaci finanční podpory, jak tomu bylo u vlastnického bydlení. Obce často nedokázaly zajistit odpovídající přípravu území, současně ale masivně privatizovaly svůj bytový fond namísto toho, aby ho systematicky budovaly a modernizovaly jeho správu,“ shrnuje uplynulá léta.

Pošlete svůj příběh

Majitelé a nájemníci. Jak se jim žije?

S nájemníky bývá problém, stejně jako s majiteli nemovitostí. Zajímá nás, jaké máte zkušenosti a zda jste někdy museli řešit nějaké nepříjemné situace a jak jste se bránili. Budeme rádi i za případné rady a zkušenosti, jak se vyhnout či předejít konfliktům. Těšíme se i na pozitivní příběhy. E-mail: [e-mail].

Obce podle něj až na drobné výjimky prakticky rezignovaly na svou roli významného stavebníka i nositele inovací, v minulosti zcela běžnou. V některých vyspělých zemích Evropy představuje nájemní bydlení až 80 procent bytového fondu, z toho 30 procent je sociální, nebo regulované. Například v Amsterodamu dosahuje bydlení s fixní horní částkou až 57 procent, uvádí Merta. Nájemní bydlení na Západě přitom podle něj představuje kvalitní urbanismus, vysokou úroveň architektury a vysoký standard veřejného prostoru.

V českých zemích se v posledních zhruba 150 letech bydlení realizovalo formou vlastnickou, nájemní či družstevní. Nájemní bydlení se však dostalo po roce 1989 díky historickým konotacím a leckdy neuvážené a chaotické privatizaci bytového fondu na okraj zájmu. Nyní se však stává znovu oblíbenějším.

I vyspělé evropské země mají v současnosti poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením vyvážený. Výstava nazvaná Nájemní bydlení - zapomenutý segment české architektury tak vedle relativně mladé historie oboru v Česku představí fenomén nájemního a sociálního bydlení v Evropě, různé přístupy z hlediska legislativy a strategie a nejzajímavější příklady jak po stránce architektonické a urbanistické, tak sociální.

Výstavu připravil kurátorský tým UNIT architekti, Galerie Jaroslava Fragnera a historik architektury Hubert Guzik. Po dobu jejího trvání se uskuteční dva debatní večery o potřebnosti nájemního bydlení a jeho historii a specifikách, jichž se zúčastní odborníci z oblasti architektury, sociologie, developmentu, samosprávy, akademické půdy i praxe.

Vizualizace projektu Luka Living

Koupelnářská dynastie staví v Praze nájemní bytovku

Rodina Valových si od koupelnového byznysu (Siko), který je a stále bude jádrem podnikání, odskočila také k realitním investicím, kam směřuje část rodinných úspor.

Vítězslav Vala, který před lety v tuzemsku prosadil prodej formou franšíz, rozjel neobvyklý realitní projekt Luka Living. Bytový nájemní dům je půl roku před otevřením z velké části rezervovaný.

„Máme pronajato už 170 bytů z 215. Je o to obrovský zájem, předčilo to naše očekávání,“ shrnul Tomáš Vala. Dům je v českém prostředí unikátní. Jde totiž o novostavbu určenou nikoliv k prodeji, ale k pronájmu.

Celý dům je navíc v pasivním standardu, bude vybaven recepcí pro hosty, v přízemí obchodní zónou a v každém patře bude shoz odpadu, takže se nájemníci nemusí zdržovat vyhazováním tříděného odpadu do kontejnerů (viz článek Koupelnářská dynastie jde proti zvyklostem).