Obrovská garáž navazuje na okrový dům podivným obloukovým přístřeškem doplněným betonovými kuželkami balustrády. Hlavní štít otočený k silnici hned vedle má působit velkolepě.
V prvním patře jej tvoří hluboká tmavá lodžie. A opět zářivě bílé zdobné zábradlí. Takový dům, stojící pět kilometrů od hranice Prahy, byl k mání za 15 milionů korun. Tak tomu bylo před několika lety.
Před lety původní vlastníky zjevně zajímalo hlavně to, jak dům vypadá zvenku.
Dnes vila vypadá úplně jinak. Noví majitelé ji změnili k nepoznání. Takových stavebníků v Česku však moc není. Za miliony koupili dům s vizáží i nesmyslnými proporcemi podnikatelského baroka a za další miliony ho radikálně přestavěli. Rozhodla lokalita blízko hlavního města.
Vzpomínky, které štvou i po letech
„Již před lety byla cena přemrštěná. Nakonec jsme dům kupovali za necelých deset milionů. A jak jsme se v něm zabydlovali, začalo nás štvát snad úplně všechno,“ říká lékařka Martina Dutnarová.
Například kvůli zmíněnému přístřešku, který kryl terasu a byl vytažen daleko před fasádu, nebylo v pokoji za ním žádné denní světlo. Stejné to bylo i v podkrovních pokojích, které prosvětlovala pouze úzká arkýřová okna. Původní majitel dal zkrátka přednost povrchní estetice před účelem. Klasický znak podnikatelského baroka.
„Toužil, aby to vypadalo honosně z ulice, a proto nechtěl, aby mu čelní fasádu hyzdil hlavní vstup. Proto si ho nechal umístit úplně na druhou stranu domu. Sám chodil přes garáž,“ podivuje se Dutnarová.
Polystyren se zlatem
Nakonec se Dutnarovi rozhodli, že vilu celou přestaví. Balustrády i oblouky přístřešku nechali zbourat. Vybourali i podřadná bílá plastová okna se zlatavými mřížkami a arkýřová okna protáhli až k podlaze. Štít vytáhli do zahrady a v novém prostoru vytvořili zimní zahradu.
Zásahy se nevyhnuly ani interiérům. „Když jsme sem přišli, vypadalo to všechno okázale, ale většinou to byly polystyrenové napodobeniny. I tady jsme museli bourat,“ ukazuje Dutnarová.
Vrcholem všeho byl krb s římsou zdobenou bohatým dekorem. Nechyběly nad ním zkřížené meče. „Ještěže jsme v něm nezatopili. Vyletěli bychom do vzduchu. Byla to jakási atrapa se zaslepeným komínem,“ říká lékařka a uznává, že s manželem koupili zajíce v pytli.
Přeměna podnikatelského baroka v normální dům nebyla levná. Nejenže se manželé na stavbě sami dost nadřeli, ale „vrazili“ do ní další čtyři miliony korun, aby v ní dokázali bydlet.
