Bílá kostka je pevná, otevřená do zahrady a posazená do svahu. Druhá kostka, lehčí, dřevěná, odděluje zahradu od ulice. Třetí, ve tvaru nízkého domu se sedlovou střechou, je posazená na dvě spodní a otočená ke slunci.
V meziprostoru vymezeném všemi třemi kostkami přirozeně vzniká vstup do domu. Hra různých principů a materiálů spojených s jednotlivými kostkami se přenesla i do interiéru.
V bílé se setkává celá rodina v obývacím pokoji, u jídelního stolu a v kuchyni. Dvě výškové úrovně vnitřního prostoru vysunutého do zahrady navazují na průběh terénu.
S klesající úrovní podlahy se prostor zvyšuje až do úplného otevření jižní celoprosklenou stěnou. Zvenčí charakter této části domu určuje bílá omítka a velké formáty dřevěných oken. V interiéru architekti použili dřevěné a bílé povrchy a skryté osvětlení.
Dřevěná technická a provozní část je uzavřená do sebe, zvenčí vypadá jako dřevěná „bedna“ narušená pouze garážovými vraty. Materiály a prvky použité v interiéru odpovídají jeho funkci. Podlaha je epoxidová, šedé barvy, dveře kovové, světla mají průmyslovější vzhled.
Patro architekti opláštili střešními šablonami. Tvar domu je patrný i v interiéru a to díky hlavnímu obytnému prostoru, který je otevřený do střechy. Pokoje se čtvercovými okny se otevírají jižním směrem, okna mají čtvercový formát.
Oproti bílé části domu s převažujícími dřevěnými povrchy interiéru použili architekti v patře barvy: podlaha je žlutá, okenní rámy a zárubně jsou šedé. Světla jsou přisazená a závěsná.
Sestavením jednotlivých „kostek“ vznikl dům bohatý na zvláštní atmosféru, prostory a průhledy, dům, ve kterém se snídá s východním sluncem, večeří se západním, kde si jde i za deště dát odpolední kávu na terase a pokoje jsou celý den zalité sluncem.
