Skromná rezidenční čtvrť, ležící jihovýchodně od Tel Avivu, zažívá v poslední dekádě stavební rozmach. V ulicích, kde stojí prosté řadovky, dvojdomky a dvougenerační patrové vilky, pomalu vyrůstají moderní stavby, jejichž majitelům záleží na prostředí, ve kterém žijí.
David Lebenthal, který posledních pět let vede vlastní architektonickou kancelář DZL Architects, si pro svou rodinu vybral polovinu starého dvojdomku, který zboural a na jeho místě postavil novou, jednoduchou a nadčasovou stavbu. Dům má rozlohu 200 metrů čtverečních, a to je podle Lebenthala ve spojení s malou zahradou perfektní velikost domova pro čtyřčlennou rodinu.
Bílá fasáda stavby se střídá v horizontálních pruzích s dominantním prosklením. Velkoformátová okna propojují interiér s miniaturní, ale o to divočejší zahrádkou, která dům obklopuje. Zdánlivě nesvázaný styl zahrady se odvíjí od rostlin a staré palmy, které na původním zanedbaném dvoře zbyly.
Pocit plně otevřeného přízemí domu umocňují obrovské prosklené plochy. Okna s tenkými černými hliníkovými rámy a velkorysé centrální okno v celé šíři domu působí luxusním dojmem.
Může se hodit Viladům Mramorka - jedinečné bydlení ve viladomech na Praze 5. Více domů k prodeji na Reality.iDNES.cz. |
Na zádveří navazuje kuchyňský kout s jídelnou a obývacím pokojem. Přímo od vchodových dveří lze pokračovat také dolů do společenského obytného suterénu, který majitelé využívají především jako pracovnu a místo vhodné pro pracovní schůzky.
Nahoru vede jednoduché kovové schodiště do privátní zóny domu. Zde jsou tři ložnice a dvě koupelny. Dětské pokoje jsou prozatím propojené. V budoucnu se dají přepažit jednoduchou příčkou, která zajistí oběma dětem soukromí. Schodiště ústí na střešní terasu s posezením.
Lebenthal osobně pečlivě vybíral všechny použité materiály. Podlahu zvolil praktickou, odolnou a klasickou. Pro nejvíce namáhané přízemí vybral tvrdý a takřka bezúdržbový materiál teraco v šedém odstínu. Teraco, které tvoří mramorová drť spojená s portlandským cementem, bývalo poznávací značkou kvalitních stavebních realizací. V dalších pokojích je podlaha z masivních dřevěných prken.
Bílým hladkým stěnám konkuruje struktura syrového pohledového betonu, který lemuje schodiště a upozorňuje na sousední polovinu dvojdomku. Industriální šeď doplňuje černé kované schodiště, které díky své subtilní konstrukci a efektnímu zábradlí kraluje celému domu. Bílá omítka ve spojení s betonem a teracem je podle Lebenthala nejběžnější telavivskou stavební kombinací, a proto ji využil.
David Lebenthal tvrdí, že novostavby často trpí ztrátou osobitosti. Lidé se během stěhování do nového zbavují starého nábytku v domnění, že bude lepší začít od nuly.
Základní barevná kompozice interiéru je velmi jednoduchá. Bílou a černou doplňují přírodní odstíny béžové a šedé. Ty se objevují na sedacím nábytku a vestavěném zařízení. Šatní skříně jsou neutrálně bílé, kuchyňská linka je v dekoru břízy. Menší solitéry a doplňky oživují prostor barevnými akcenty červené barvy.
Použití barev ovšem není jedinou cestou, jak se vyvarovat strohosti. Podle Davida Lebenthala novostavby často trpí ztrátou osobitosti. Za největší chybu považuje zdánlivou maličkost - zařízení domu.
Lidé se během stěhování do nového zbavují starého nábytku v domnění, že bude lepší začít od nuly. Interiéry se pak víc podobají prodejním showroomům než skutečnému domovu.
Ten podle Lebenthala vyžaduje špetku nostalgie, proto si část vybavení s manželkou přinesli z předchozího bytu a některé kousky dokonce používali už jejich rodiče. Došlo ale i na nákupy: nový jídelní stůl pochází od dánské nábytkářské firmy Hay, pohovka je od francouzského výrobce Ligne Roset.
Lebenthalovi mají hotovo. Sousední polovina dvojdomu na svou proměnu ještě čeká. Rodiny se ale už navzájem znají. Podobně staré děti, společné zeleninové záhonky a vynikající vzájemné vztahy slibují spokojené bydlení.
