Obnova domu trvala dvanáct roků a 82letý Michal Brummel z Prahy upozorňuje, že většina vybavení je původní a jen výjimečně se muselo sáhnout po replikách.
Měl jste hned po vrácení domu v restituci jasno, že chcete budově dát původní podobu?
To ne, k takovým rozhodnutím se člověk dostává plynule a vyplývají ze situace nebo diskuzí. Dům byl sice stavebně zachráněn, protože dříve mu hrozilo rozpadnutí i likvidace. Ale interiéry byly změněny. Něco se zachránilo, ale spousta věcí... No, zkrátka to nebyl Loos. A rodina stála před rozhodnutím, co s tím.
Kdy rozhodnutí přišlo?
S manželkou jsme v roce 2001 navštívili v Praze podle Adolfa Loose postavenou Müllerovu vilu, která byla zrekonstruovaná. Vznikala na konci 20. let, tedy ve stejné době jako dům v Husově ulici v Plzni - a investoři, kterými byli můj strýc a František Müller, při tom spolupracovali a pomáhali si. Když jsme viděli, jak je Müllerova vila krásně zrekonstruovaná, tak vznikla myšlenka obnovit i dům v Husově ulici. Seznámil jsem se s odborníky a začalo se to postupně připravovat. Na rekonstrukci se potom pracovalo prakticky dvanáct let. Dnes bych řekl, že je hotová tak z 97 procent. Zbývá dokončit ještě práce na polovině jedné místnosti a na zadní fasádě domu.
Dům v Husově ulici 58 |
Dohlížel jste osobně na průběh prací v budově?
Samozřejmě. Nebylo to ale proto, že bych ty lidi, kteří tam pracovali, musel hlídat. Byli to odborníci. Ale oni se často ptali a bylo třeba odpovídat na mnoho dotazů, jako například - kam patří která zásuvka. Vzpomínky z dětství si člověk uchová a já mám smysl pro detail. Pamatuji si, co kde bylo, takže i židle stojí tam, kde mají být.
Věci, které se do domu vrátily, jsou odkud? Bylo zapotřebí je složitě hledat?
Ty předměty jsme naštěstí měli v rodině. Tedy většinou. Některé se ztratily a byli jsme nuceni udělat jejich repliky. Já nejsem příznivcem replik, ale někdy to jinak nešlo, protože bylo naším cílem vytvořit v domě atmosféru třicátých let - vytvořit interiér tak, jak vypadal tehdy. Pokud bylo nutné přikročit k vyrobení replik, postupovali jsme podle dobových fotografií. Naštěstí se zachovala řada fotografií ve vídeňském muzeu Albertina, které má ve správě Loosův archiv. A pak máme ještě řadu rodinných fotografií i se členy rodiny a návštěvníky.
Loosovy interiéryOd dubna Plzeň nabízí dva prohlídkové okruhy zaměřené na Loosovy interiéry. První zájemce zavede do apartmá v Brummelově domě v Husově ulici. V rámci druhého okruhu si prohlédnou interiéry v bývalém bytě manželů Krausových v Bendově ulici a také někdejší byt doktora Vogla na Klatovské třídě. |
Jak vypadá byt, ve kterém žijete? Je podobný těm od Loose?
Podobný? Ne, to by bylo přehnané. Ale většinu věcí z mobiliáře v domě v Husově ulici jsem měl ve svém pražském bytě a na chalupě v Krkonoších. Některé kusy nábytku cestovaly po celé Evropě a ukazovaly se v Londýně, Paříži, v Itálii. Já jsem je totiž půjčoval, ale když se vrátily, tak se ten nábytek používal a moji vnuci
na něm třeba snídali. Kvůli domu jsem jim vlastně sebral židli pod zadkem. Pár věcí, které používám v Praze s manželkou, a několik židlí na chalupě jsem tam nechal, ale zbytek je v plzeňském domě. Jsou tak v něm i věci, ke kterým mám osobní vztah, ale nechybí mi. Tím, že to tam nyní vypadá, jak to znám z dětství, tak mně to vyhovuje.
Co se vám na Loosově stylu líbí?
Jako laik bych řekl, že jeho styl je zvláštní v tom, že je aktuální dnes jako před třiceti lety. Myslím, že nestárne. Byla tu secese, art deco... Ale to všechno stárne. Je to hezké, ale vidíte, že je to z minulé doby. U Loose, pokud se vám líbí, jsou podle mého názoru jeho věci stále stejně moderní. Myslím, že i v tom je jeho genialita. On o sobě tvrdil, že není architekt. Byl to vlastně myslitel, filozof, kritik... Je trochu paradox, že on v podstatě nic nového nevynalézal, nic nevymýšlel. Jezdil po světě, a kde viděl něco, co se mu líbilo, tak to použil, případně přetvořil.
Dům v Husově ulici v Plzni navrhl Adolf Loos (27. 3. 2015)
28. března 2015 |
