Kvalita karavanů byla různá, některé měly díry v podlaze, takže bylo opravdu nutné koukat, kam šlapu. Za několik měsíců jsem se vrátil do Česka za přítelkyní a chtěl jsem si najít v Ostravě práci. Ukázalo se, že je to těžké a takřka nemožné. Přítelkyně ale měla stálou práci, a tak jsem opět vyjel do Anglie za brigádou.
Angličtinu jsem tehdy neměl dobrou, přesto jsem se telefonicky domluvil s majitelem farmy, že přijedu. Žil jsem v karavanu a zase se vrátil do Česka. S přítelkyní jsme se rozhodli, že napotřetí již odletíme společně.
Naše bydlení v Anglii |
Lákaly nás slušné peníze a také mnohem lepší klima. Jsem totiž alergický snad na vše. V Česku je v létě tak suchý vzduch, že jsem si v dětství ani nemohl hrát venku. Na ostrovech je to jiné, zde si konečně užívám krásné léto a vdechuji vůni květin.
Odjeli jsme společně na již prověřenou květinovou farmu a dostali karavan jen pro sebe. Hygiena nebyla pomalu žádná, ale co bychom chtěli za bydlení zdarma. Časem jsme získali prostředky na cestování a našli si práci a pronajali pokoj v rodinném domku v obci Hereford. Za pokoj 16 metrů čtverečních jsme platili 80 liber, v ceně bylo vše kromě potravin.
Přítelkyně ale bohužel onemocněla hned první pracovní den a o práci jsme přišli. Našli jsme si jinou práci ve firmě na saláty. Museli jsme najít i nějaké bližší ubytování a natrefili na jednoho Itala. Nikdy jsme nepoznali lepšího člověka.
Nabídl nám dočasné bydlení v jeho letním domku a slíbil, že jakmile se uvolní jeho další nemovitost, tak nás přestěhuje. Po pár měsících jsme už bydleli v jeho domě ve městě Evesham. Pak jsme se na dva roky přestěhovali do menšího domku, protože byl o 200 liber měsíčně levnější.
Nejdříve jsem pracoval na farmách a bydlel jsem v karavanu.
V karavanech byly často v podlaze díry. Bylo nutné dávat pozor, kam člověk šlape.
Tehdy jsme hodně nakupovali. Bylo opravdu zajímavé, jak se dá zvednout životní úroveň i s minimálním platem. To, co jsme si v Česku nemohli dovolit za osm let v zaměstnání, jsme zde získali během dvou let. Když se nám začalo dařit, založili jsme rodinu. Chtěli jsme si koupit dům, ale hodně kamarádů nás odrazovalo, že se máme na co těšit. Přesto jsme se do nákupu pustili. Prošli jsme několik nemovitostí, vybrali si a nastěhovali se. Až tehdy jsme zjistili, před čím nás naši známí varovali.
Domy zde nejsou zateplené, nemají drenáž, takže podlahy hnijí, elektroinstalace je v šíleném stavu, v každé zásuvce na nás čekal jinak barevný drát.
Výzva do cizinyZkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
Když jsem odstranil v domě podlahu, nevěřil jsem vlastním očím. Pod podlahou nebyl beton, jen ušlapaná hlína s několika cihlami, na kterých leželo pár trámků. Žádná izolace, nic takového. Okna jsou zasazená do zdi, uchycená šrouby a olištovaná, opět bez izolace. Nechápu, proč musí mít Angličané na každý úkon zkoušky, papíry a potvrzení, když je jejich výsledek práce k pláči.
Už jsou to dva roky, co jsme se stali majiteli rodinného domu. Vlastníma rukama jsme si postavili přístavbu. Zabrali jsme tak část zahrady, která má 250 metrů čtverečních. Narodila se nám druhá dcera a celý domek postupně opravujeme. Anglické bydlení je krásné jen na povrchu, když se podíváte pořádně dovnitř, uvidíte, že je hodně věcí špatně. Jedna věc je jistá. Do našeho domu nepustím žádného místního elektrikáře či zedníka.
