Příběh první Rekonstrukce po odchodu dětí
Bydlíme v menším bytovém domě na okraji města, postaveném v roce 1962 ze škvárobetonových bloků. Z našeho bytu 3+1 o velikosti přibližně 60 m2 vzniklo po rekonstrukci (a odchodu dětí) příjemné 2+kk.
Byt jsme získali ještě jako služební, stěhovali jsme se do něj se dvěma dětmi v roce 1989. Později jsme byt odkoupili do osobního vlastnictví. Mám ráda změny, a tak jsme v něm často v rámci omezených finančních prostředků i mnohé předělávali.
Celou dobu jsme ale v bytě cítili všudypřítomnou stísněnost, vadila nám nesmyslně dlouhá temná předsíň a šero v celém bytě (i když je částečně orientovaný na jih). Vadila nám miniaturní koupelna a mně i to, že musím být v kuchyni, ačkoliv ostatní členové rodiny nebo i návštěvy se baví v obývacím pokoji na druhé straně bytu.
Nábytek po praprarodičích si s moderním docela dobře rozumí.
V posledních letech nám několikrát vyhořely původní hliníkové elektrické rozvody ve stěnách, a tak jsme se v loňském roce rozhodli pro kompletní rekonstrukci bytu. Chtěli jsme, aby se provedla výměna a srovnání poškozených podlah, opravily křivé stěny a stropy, provedla výměna elektrorozvodů a vodoinstalací.
S ohledem na rozsah prací jsme usoudili, že rovnou změníme dispozici celého bytu. V současné době již bydlíme bez dětí, a tak jsme si interiér chtěli uzpůsobit jen pro nás dva.
Začalo to zajištěním vhodné hypotéky. Pak následovalo dlouhé, až nekonečné vymýšlení a malování plánů. V polovině letošního března se začalo s vlastní rekonstrukcí.
Změna dispozice
Dnes ještě není byt kompletně dodělaný, ale už teď v něm cítíme to, po čem jsme tolik toužili: prostor se nádherně prosvětlil, ztratila se stísněnost. I když jsem v kuchyni, tak jsem stále ve středu dění v bytě, máme možnost různého osvětlení jednotlivých zón.
A konečně žádné prodlužovačky! Koupelna je prostorná, s velkým bezbariérovým sprchovým koutem. Povrch podlahy se sjednotil lepenými vinylovými dílci.
Po rekonstrukci se prosvětlila i vstupní část bytu.
V původním stavu (dispozičně) zůstal pouze dětský pokoj, který nyní využíváme jako ložnici. Po zavření dveří tu lze mít klid od ostatního dění v bytě.
Po změně dispozice jsme umístili obývací pokoj vedle ložnice sousedního bytu, proto jsme kvůli případnému hluku nechali společnou stěnu zvukově odizolovat. V obývací části jsme využili i starožitný nábytek po mých praprarodičích, který jsme doplnili o ryze moderní nábytek.
Nyní máme spoustu úložného prostoru, několik možností spaní pro návštěvy, úložné prostory pro knížky i mou zálibu, a to starožitnosti.
I při vaření je hostitelka v „centru dění“.
Světlé barvy zvětší prostor
Máme rádi světlé barvy, proto jsme zvolili bílou a šedou s vhodnými barevnými doplňky. Někdo se těchto barev bojí kvůli údržbě, ale je to zbytečné: například na vinylu s dekorem dřeva a na pracovní desce s dekorem světlého betonu není nic vidět, potahová látka na sedačce je omyvatelná a bílý nábytek v lesku také není náchylný na ušpinění.
Toto barevné řešení má pro malé byty velkou výhodu: opticky je nezmenší, nezaplní, ale naopak zvětší a prosvětlí. Rekonstrukce se chýlí ke konci, bohužel nám však už nevystačily finanční prostředky, hlavně na skleněnou stěnu, kterou se měla v případě potřeby (například pro klid na práci nebo pro spaní návštěvy) pracovna oddělit od rušnější obytné části.
Sádrokartonový strop je již pro umístění skleněné stěny vyztužený.
Nechtěli jsme uzavření pracovny řešit zděnou stěnou, pouze skleněnou posuvnou stěnou, aby pracovna zůstala propojená s chodbou a celým obytným prostorem, aby tato vstupní část bytu získala na světlosti a vzdušnosti.
Lenka Aulická
Malý pokoj přenechali rodiče dětem.
Příběh druhý Jak se bydlí s dětmi
Jsme rodina se dvěma malými dětmi ve věku jeden a tři roky. Byt s dispozicí 2+kk o velikosti 58 m2 na okraji Prahy jsme si pořizovali po půlroční známosti a ještě před svatbou jako startovací bydlení, protože jsme nechtěli platit zbytečně vysoký nájem.
Větší byty, alespoň 3+kk, byly pro nás v tu dobu finančně nedostupné, proto jsme se rozhodli pro menší byt, který má určitý potenciál. Rozhodli jsme se zapojit do této soutěže, protože řešíme dlouhodobě problém, jak oddělit dvě funkční plochy našeho bytu.
Malý, ale náš
Místnost, ve které bychom použili skleněné dveře, plní v současné době funkci dětského pokoje a zároveň ložnice, i když „historicky“ si tento prostor prošel všemi možnými stádii a kombinacemi. Byl už pracovnou, ložnicí i domovem pro kola, která se nadobro odstěhovala do kočárkárny.
Majitelé malého bytu musí využít každý centimetr.
Jsme si vědomi toho, že ložnice a dětský pokoj v jedné místnosti jsou snad ta nejhorší možná kombinace, ale jiné řešení zatím nemáme, proto bychom skleněnou příčku nebo dveře rádi zvolili k oddělení těchto dvou funkcí.
Pro manželskou postel jsme použili výklenek v místnosti, který by se jinak dal využít na vestavěnou skříň. Hned za postel jsme pořídili vysoké skříně, na které jsme zezadu umístili dřevěné palubky, protože skříně nebyly dostatečně vysoké. V této fázi jsme se trochu „zasekli“ a začali zkoumat různé systémy posuvných dveří.
Samozřejmě chodíme spát později než naše děti, a tak se nám často stává, že je vzbudí ranní zvonění budíku, když manžel vstává. Jak je z fotografií i půdorysu patrné, naše ložnice vlastně nemá okno, tuto situaci řešíme otevřením dveří ložnice a větráním přes obývací pokoj. Nechtěli jsme ložnici oddělovat například sádrokartonem, protože by to byla prostě taková malá a hlavně tmavá „kobka“.
Pokoj „přepažily“ skříně.
Oddělení prostoru sklem se nám jeví jako velmi elegantní řešení, a pokud by bylo možné zhotovit celou celoskleněnou stěnu, tak bychom mohli i nějaké skříně z dětského pokoje přesunout do předsíně a komory, a vytvořit tak tolik potřebný prostor pro hraní a pracovní místa našich dětí.
Zkoušeli jsme manželskou postel přesunout do obývacího pokoje, ale toto řešení jsme hned první den zavrhli, protože jsme plochou postele zablokovali veškeré možnosti pohybu a jakéhokoli smysluplného využití obývacího pokoje.
Ten využíváme k práci (dvě pracovní místa), tak jako jídelnu a místo pro odpočinek a relax. Obývací pokoj se stal i dětským koutkem pro naše potomky, kteří si soustavně přenáší hračky ze svého pokojíku do obýváku a zde si také rádi hrají.
V jídelní a obývací části pokoje převažuje bílá barva.
Náš byt jistě svojí velikostí a uspořádáním není ideální pro rodinu se dvěma dětmi, ale je umístěný v krásné lokalitě blízko parku. S manželem jsme si tu již zvykli, byt si velmi oblíbili a stěhovat se nám prozatím nechce.
Dita Švarcová
Podmínky soutěže Pískované sklo v interiéruPříspěvky do soutěže bylo nutné zaslat nejpozději do 31. srpna 2014, a to e-mailem na adresu bydleni@idnes.cz. Měla obsahovat: Výhrou v soutěži je zhotovení díla na zakázku - celoskleněných POZOR: Každý účastník musí souhlasit s podmínkami soutěže (více zde) a také se zveřejněním výsledku realizace. Porota složená ze zástupců redakce iDNES.cz a společnosti J. A. P. vybere tři vítěze z příspěvků, které budou zveřejněny na www.idnes.cz, a to do 18. 9. 2014 na základě těchto kritérií: - celkový vzhled interiéru, Upozornění: Příspěvky s nekvalitními fotografiemi či neúplnými podklady nemohou být zveřejněny, redakce si vyhrazuje i výběr příspěvků k zařazení.  Dvoukřídlé skleněná dveře posuvné do stavebního pouzdra s pískovaným motivem |
