Po dohodě s majitelem bytu jsme mu nechaly v jednom pokoji jeho věci, které si ještě nestihl odstěhovat. Slíbil, že je odveze co nejdříve a celý byt nám pak bude samozřejmě k dispozici.
Ráno druhého dne mě probudilo kopnutí do hlavy. Cizí muž mi stojí na polštáři a přijde mu to zcela normální. Později se dozvím, že to byl pan majitel a že bude v bytě ještě nějaký čas bydlet. Než si prý odstěhuje věci, tak tu občas přespí, aby nemusel jezdit v noci do Německa, kde má domek. Prý vše ale do týdne vyřeší.
Každý den to bylo stejné. Odpoledne přišel "domů", omluvil se, že ještě nic neodvezl, ale že na tom pracuje. Pak si šel na záchod zakouřit a následně se vždy opřel o zárubně dveří a dvě hodiny telefonoval. Nakonec vzal pár krabic, které jsme mu přes víkend zabalily, a nanosil je do auta. Opět si zakouřil, omluvil se, že je toho opravdu hodně a že se tedy staví opět další den.
Říkaly jsme si, že se přece nic neděje, zítra je taky den. Alespoň ho požádáme o další klíče od vstupních dveří. Byly jsme v bytě tři a klíč máme jen jeden.
Pošlete svůj příběhMajitelé a nájemníci. Jak se jim žije? S nájemníky bývá problém, stejně jako s majitelem nemovitosti. Zajímá nás, jaké máte zkušenosti a zda jste někdy museli řešit nějaké nepříjemné situace a jak jste se bránili? Budeme rádi i za případné rady a vaše zkušenosti, jak se vyhnout či předejít konfliktům. Příběhy posílejte na e-mail: bydleni@idnes.cz. |
"Jo klíče? Sem vám jedny dával. A že jste tři? Přece vám nedám svoje. Ha, ha, ha," zněla odpověď. Prý ale zítra zajde osobně na družstvo a klíče nechá přidělat. Následující den se ale neukázal.
Obcházely jsme tedy jeho krabice a snažily se alespoň trochu zabydlet. Koupily jsme záclony, závěsy, kobereček do předsíně a nad katalogem jsme si vybíraly bytové doplňky a skříňky. Já jsem chtěla novou postel, můj pokoj je ale stále zamčený, tak mám smůlu. Ve 22 hodin majitel konečně dorazil. Na hodinu zalezl do vany, je přece doma. Je mu jedno, že jsme mu daly 17 tisíc za nájem. O půlnoci bez zaklepání vtrhl do pokoje, že si jde na internet, že stejně kecáme. Upozorníme ho, že jsme chtěly spát. Podařilo se nám ho vyhnat až v půl druhé ráno.
Druhý den slíbil, že bude celou sobotu stěhovat a nejpozději v neděli nám předá celý byt k volnému užívání. Budeme se scházet jen dvakrát do roka při pravidelných kontrolách. Samozřejmě nám přinese slíbené klíče a přiveze pračku, kterou máme ve smlouvě.
V sobotu se opravdu majitel pustil do vyklízení mého zamčeného pokoje. Zároveň ale začalo mizet i zařízení, které bylo součástí nájemní smlouvy. Začal stěhovat stoly, židle, skříně a postele, tedy téměř veškeré vybavení bytu. To bylo poněkud zarážející. Zavolaly jsme do realitní kanceláře. Jejich rada zněla: podejte trestní oznámení a vyměňte zámky. Obávaly jsme se, že by to mohlo být protiprávní jednání, a proto jsme šly na policii, zde nám bylo řečeno, že se máme obrátit na soud, že jde občanskoprávní spor.
Naštěstí nám zůstaly alespoň matrace a poslední pokoj zůstal otevřený. Linul se z něho ale šílený cigaretový zápach, všude bylo obrovské množství oděvů, kuliček proti molům a fleků pochybného původu. Většinu věcí jsme zabalily do krabic a vše jsme umyly a vydezinfikovaly.
Matka majitele udělala všemu rázný konec
Majitel opět dorazil v jednu hodinu ráno a uložil se ke spánku "do svého pokoje". V pět ráno obsadil na hodinu koupelnu a vystěhoval ještě některé další věci. Na konci měsíce nám oznámil, že byt vlastně vůbec není jeho, ale patří mamince. Ta si prý nepřeje, aby ho pronajímal a už vůbec ne nějakým třem holkám.
Druhý den přišla maminka osobně. Sdělila nám, že smlouva je neplatná, protože na byt má práva jen ona a my se máme hned vystěhovat. Kauci nám nevrátí, protože na zdi v obýváku je flek od vany a instalatér je drahý.
Reakce z realitky byla taková, že oni nám zprostředkovali smlouvu na byt a není jejich starostí a povinností zjišťovat, jestli je údajný majitel skutečně majitel a má na to právo, takže ani provizi zpět nedostaneme. Tím jsme za měsíc přišly o 32 tisíc korun a ze dne na den sháněly nové bydlení.
