Manželé se ale nechtěli myšlenky na přestavbu budovy z devatenáctého století tak snadno vzdát. Rozhodli se pro náročnou přestavbu a vytvořili dům, který by se bez nadsázky mohl stát modelem pro moderní městské bydlení 21. století.
Výstavní měšťanský dům z roku 1865 se po druhé světové válce nedočkal nejlepšího zacházení. Jednotlivá patra byla rozdělena na miniaturní byty a dům ztratil své až literární kouzlo starých časů. Majitelé se rozhodli, že přestavbou nesmí dům ustrnout v minulosti.
Projekt svěřili do rukou zkušeného dua architektů ze studia Braun & Güth Architekten. Sascha Christine Braunová a Daniel Güth společně pracují od roku 1996 a při vypracovávání studií se rádi pouští za konvenční hranice.
Na projektu tohoto domu ve Frankfurtu nad Mohanem se spojili se švýcarským architektem Dirkem Schuhmannem ze studia Dynamo z Basileje, grafiky pracujícími pod značkou Hallo Welt Design a kameníkem Danielem Kaufmannem.
Původně třípatrový dům v sobě spojuje historii s dynamikou současnosti. Tuto filozofii nejlépe vyjadřuje fasáda domu, které dominuje šedý španělský pískovec a dub. Uliční fasáda je přísná.
Mohlo by Vás zajímatToužíte po jiném, lepším bydlení? Hledáte nemovitost, kterou byste rádi přeměnili k obrazu svému? Na Reality.iDNES.cz si můžete vybrat z nabídky domů, bytů, chat i chalup z celé ČR. |
Pevně se drží předem vymezených parametrů: předvídatelně rozděluje patra, pravidelně uspořádává okna s dubovými posuvnými okenicemi a dodržuje klasickou symetrickou kompozici. Střízlivé dynamiky se drží i horizontálně strukturovaný pískovec, který má připomínat původní zdobné členění.
Zato při pohledu ze zahrady se fasáda domu zcela přeskupila. Stavba ukazuje svou druhou, privátní tvář. Je hravá, moderní a neotřelá, přidalo se velkorysé prosklení v hliníkových rámech: ať už na zábradlí terasy, na střeše či v prostoru zimní zahrady.
Na kamenné fasádě se objevuje unikátní prvek vyrobený na míru: jemné florální motivy, které vystupují z grafických kruhů. Dodávají striktně soudržné struktuře domu nepředvídatelnou křehkost, kterou zaznamená jen vskutku bedlivý pozorovatel.
V domě žije šestičlenná rodina - mladí manželé se čtyřmi malými dětmi.
Původně třípatrový dům v sobě spojuje historii s dynamikou současnosti. Fasádě dominuje šedý španělský pískovec.
Netradiční je i rozvržení soukromých a společenských zón na obytné ploše o rozloze 300 metrů čtverečních. Společné prostory najdete jak v přízemí, tak v podkroví a předposledním patře. Patra mezi nimi patří jen rodině: první patro čtyřem dětem a druhé vlastní patro mají rodiče.
V přízemí je kuchyně s jídelnou, která je umístěna pod původními klenbami. Ty si přáli manželé zdůraznit, aby jim dennodenně připomínaly bohatou historii místa. Hned za zádveřím je malá pracovna, kde rodiče přijímají pracovní návštěvy. Do zahrady lze vstoupit prostřednictvím vskutku velkoryse pojaté zimní zahrady s posezením.
Architekti do ní zakomponovali i vzrostlý strom. Po točitých schodech se dostaneme do dětského patra. Zde jsou tři dětské pokoje a sociální zázemí. Právě toto dubové schodiště je jedním z mála původních interiérových prvků, který se podařilo zachovat. Podobně se zachránilo jen několik dveří a dveřních obložek.
Pohled na dům ze zahrady
O patro výše u rodičů je prostor rozdělen na čtvrtiny. První patří koupelně, druhá bohatě dimenzované průchozí šatně, třetí samostatné ložnici, ve které je umístěno pouze velké manželské lůžko.
Poslední čtvrtina patří rodinné galerii, která vznikla na podestě schodiště. Z ní lze vyjít i ven na terasu, která je otočená směrem do zahrady. Pokoje v předposledním patře využívá rodina jako pokoj pro hosty a společenský salon. Podobně je využit i ateliér s prosklenou střechou v podkroví.
Při tvorbě interiérů prý byla majitelům i architektům největší inspirací klidná indie-folková hudba švédského kytaristy a písničkáře Josého Gonzalese. Ten bývá hudebními kritiky popisován jako autor minimalistických, lehce severských skladeb. Stejný je i interiér domu.
Děti si mohou užívat nádechu tajemství a dobrodružství v postýlkách. Ty se dají zcela snadno otevřít, stejně jako obvyklá křídla skříně.
Výmalba na stěnách má spěciální hedvábný lesk.
V krystalické jednoduchosti vynikají jednotlivé nápady, jako například dětské postýlky a kabiny zabudované v dubových masivních skříních. Děti si mohou užívat nádechu tajemství a dobrodružství skrýší. Přitom se postýlky dají zcela snadno otevřít, stejně jako naprosto obvyklá křídla skříně.
Moderní pojetí klasického měšťanského domu předznamenávají i použité materiály a barvy. Kromě kontrastů skla, kamene a dřeva, které ale zůstávají v klidné harmonii, to jsou výrazné luxusní textilní tapety a ač syté, tak stále decentní barvy na zdech se speciálním hedvábným leskem. Barevnost a vzory v celém bytě nesou rukopis paní domu.
