Manželé se do bytu nastěhovali už v roce 1975. Tehdy změnili dispozici bytu tak, aby odpovídala požadavkům čtyřčlenné rodiny. Kuchyň musela ustoupit dětskému pokoji a přestěhovat se do komory.
Když se dospělé děti postavily na vlastní nohy, proměna začala znovu. Dětský pokoj ustoupil pracovně zařízené světlým nábytkem, na které je na první pohled patrné, že patří ženě s citem pro barvy, nebojí se kombinovat a poradí si i s malým prostorem.
Moderní dotyk
Dětský pokoj se sice změnil na pracovnu, ale dětem patří tak trochu dál. Paní Helena totiž pracuje v mateřské škole a svou práci má opravdu ráda. Ve funkci ředitelky má celou řadu povinností a na práci a na děti asi nezapomíná ani doma.
Pracovnu si zařídila v optimistických svěžích barvách a velmi prakticky: obrazová tapeta se žlutými tulipány, světlý nábytek a jemná zelená s bílou na závěsech ve stylu japonské stěny tvoří příjemný celek.
Chodba, která prošla proměnou před Vánoci, je poměrně malá, ale majitelům se podařilo maximálně efektivně využít stávající prostor a přitom zachovat místnosti vzdušnost.
Způsob, jaký zvolili při zavěšování skříněk, zamezí vytvoření kompaktních bloků, které by prostoru ubíraly na jemnosti. Použití zrcadlových ploch prospělo světlosti. V chodbě samotné okna nejsou, takže všechno světlo do ní proniká prosklenými dveřmi z ostatních místností.
Rodinné dědictví
Jídelna a obývací pokoj si zachovávají svou důstojnou tvář už desítky let a byla by velká škoda na nich něco měnit.
Jídelně dominuje velký kulatý stůl s nádhernými čalouněnými židlemi po prababičce paní Heleny. S čalouněním židlí ladí i květované závěsy na oknech.
Obývací pokoj je zařízen čínským kabinetem, který věnoval Helenině tchyni její pacient. U něho ve stodole pak našli manželé ještě zaprášený, poškozený a pod haldou sena ukrytý psací stůl, který zrenovovali. Slouží dodnes.
Jídelna a obývací pokoj jsou nepochybně duší bytu. Jádrem, které nese vzpomínky rodiny a vyvolává pocit jistoty a stability. Je příjemné, že majitelé zachovali krásný starý nábytek.