Architekt Andrew Maynard si založil vlastní studio v roce 2002. Dynamický třicátník se svými svěžími návrhy rychle zapsal do povědomí kolegů i novinářů. Umí pracovat s malými pozemky i velkými požadavky. Proto ho před čtyřmi roky oslovil mladý manželský pár bydlící v přízemním viktoriánském domku na předměstí Melbourne.
Čekali přírůstek do rodiny a rozhodli se pro radikální změnu v bydlení. Přáli si moderní, prosvětlený a barevný domov, ale nechtěli se stěhovat z oblíbené čtvrti, ve které vyrostli.
Proměna zašlého dvorku |
Maynard si společně se svým kolegou architektem Markem Austinem troufnul na odvážné řešení. Rozhodl se maximálně využít do té doby zanedbaný dvorek za domem.
K původnímu historickému domu připojil prosklenými spojnicemi jednotlivé moduly, do kterých umístil další obytné funkce domu. Interiér se prosklenými plochami přirozeně propojil, exteriér mohl vstoupit do domu a neomítnuté cihlové stěny staré části domu upomínají na historii místa. Manželé získali své vysněné moderní prosluněné místnosti, které jim v tmavém domě tolik scházely.
To nejsprávnější řešení ovšem Maynardův tým nenašel hned. Objevilo se až mezi mnoha dalšími návrhy, které pro rodinu připravili. Vybraný projekt pak Andrew s Markem nejprve vymodelovali z papíru a představili ho majitelům, aby si byli skutečně jistí, jak bude ve skutečnosti vypadat jejich nový dům.
Podle Maynarda nemá smysl pouštět se do stavby čehokoliv nového a nákladného, pokud si nejsme dopředu zcela jisti, jak bude výsledek vypadat, a víme, že nám bude sloužit bez kompromisů. Stavba, včetně nové zahrady, vyšla v přepočtu na necelých jedenáct milionů českých korun.
Dům se při pohledu z ulice nijak nezměnil.
Takto vypadal dvorek domu před přestavbou.
Poznávacím znamením přestavby jsou hravě zaoblené, ženské tvary. Díky nim nepůsobí masivně ani velká hmota hlavní přístavby, ani hmota dvou menších, nazeleno natřených boxů, připojených k rodičovské ložnici. Tam plní funkci šatny.
Celkově přibyla k původním 67 metrům čtverečním obytná plocha o rozloze 85 metrů čtverečních. Obliny se objevují i v interiéru, kde si je rodiče pochvalují nejen z designového hlediska, ale i z důvodu bezpečnosti věčně rozjívených dcerek.
Do staré části domu architekti situovali dětské pokoje, ložnici majitelů, pokoj pro hosty, koupelnu a pracovnu. Ta už je otevřená do dvora a směrem k novému traktu domu. V něm je umístěna obytná kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem. Obytný dvorek pak z druhé strany ulice uzavírá garáž s dílnou, která také má novou podobu - na její střeše lze relaxovat a užívat si výhledu na okolí.
Dům stojí na předměstí Melbourne.
Nejdůležitější roli v novostavbě sehrálo dřevo blahovičníku, australského eukalyptu. V přírodní podobě se objevuje na obložení hlavní přístavby i fasády garáže a sjednocuje prostor dvorku.
V interiéru ho Maynard použil na úložnou stěnu, na nábytku ovšem dal přednost ostrým a provokativním barvám. Použil je ale v úsporném množství a díky tomu obyvatele neobtěžují ani prostor nezahlcují. Kuchyň se pyšní dlouhým, hráškově zeleným pultem, pracovna i koupelna jsou celé bílé, pouze s akcenty rudé.
Ve společenské části domu si neustálý provoz mezi zahradou a kuchyní vyžádal jednoduché lité podlahy, které nepotřebují velkou péči a dobře se uklízí. Především na praktičnost se hledělo i při zařizování kuchyně.
Oba manželé pracují v gastronomii a nepřáli si trávit dlouhé hodiny běháním okolo plotny. Architekti proto minimalistickou a úhlednou linku doplnili velkorysou spižírnou, která neslouží jen ke skladování potravin, ale i jejich přípravě. Po náročném dni pak stačí jen zavřít dveře a nechat úklid na ráno.
