Projektu se ujal Jim Koopman ze studia Allen Jack+Cottier, zahradní architekt českého původu Vladimír Sitta a jeho studio Terragram a architektka a designérka Belinda Koopmanová.
Dům s ocelovým závěsem |
Největší devizou domu z 19. století byla nádherná zahrada se vzrostlými cypřiši, které u západního plotu dosahovaly výšky až osmi metrů a vytvářely společně s bohatými porosty keřů vistárie soukromou a klidnou oázu. Zahrada byla dokonce na rozdíl od samotného domu památkově chráněná.
Prostor bylo ovšem třeba rozšířit a vybudovat novou rodičovskou ložnici a zvětšit a prosvětlit hlavní obytný interiér. To se povedlo díky dvoupatrové přístavbě proskleného pavilonu, který před prudkým sluncem a přehříváním chrání netradiční obří závěs vyrobený z nerezové oceli.
Rozšířením původní verandy vzniklo i atrium, které je díky příjemnému australskému podnebí obyvatelné celoročně. Kontinuitě obytného prostoru a zahrady nahrávají i třímetrové posuvné dveře nebo třeba otevřené rohové okno v ložnici.
V přízemí je obývací pokoj a kuchyně propojená s jídelnou. V patře jsou tři dětské pokoje a rodičovská ložnice, která těsně sousedí s koupelnou a šatnou.
Zahradě dominuje betonový bazén se zídkou, ve které je instalována rybí kostra. I její přítomnost byla inspirována minulostí místa. Použití zídky jako zábrany je ovšem zcela prozaické.
"S Foxovými jsem se seznámil díky Jimu Koopmanovi. Jejich prvním požadavkem bylo vybudování bazénu. S tím jsou ale spojená bezpečnostní nařízení. Australské úřady vyžadují oplocení každého bazénu bez výjimky. Bariéra musí být minimálně 1,2 metru vysoká a nepřekonatelná pro malé děti a batolata. Vede to až k tomu, že návrh bazénu začínáme umístěním bezpečnostní bariéry. Postupuje-li se opačně, znamená to většinou vizuální katastrofu," vysvětlil iDNES.cz Vladimír Sitta.
Každý úhel pohledu je obyvatelům příjemný. Pohled do zahrady od jídelního stolu.
Kuchyň je propojená s jídelním koutem a se zahradou.
Stejně tak může dopadnout i dobrý dům, pokud není zasazen do okolního kontextu. Na to podle Sitty příliš mnoho českých investorů zapomíná. V Austrálii bývá zahradní architekt přítomen již od prvního setkání klienta se stavebním architektem, jako tomu bylo i v tomto případě.
Ani u protinožců ale není vše růžové. "Bohužel asi jen pět procent realizací pochází z rukou architektů a z těch pěti procent je jen hrstka, která skutečně umí. Navíc se zde nekonají talentové zkoušky, a tak úroveň absolventů je hodně nevyrovnaná," poznamenává Sitta.
Dům v Glebe získal ocenění magazínu Houses a umístil se i na žebříčku nejzajímavějších staveb roku 2011 World of Architecture Festival. "Ceny by neměli získávat ani tak architekti, ale osvícení investoři," říká Vladimír Sitta a klienty si v tomto případě nadmíru pochvaluje s tím, že pro projekt byli doslova požehnáním. S žertem dodává: "Ačkoliv nejsem přítelem genetického klonovaní lidí, v tomto případě bych udělal výjimku."
Kdo je Vladimír Sitta
Vladimír Sitta
Vladimír Sitta se narodil v Brně a vystudoval krajinářskou architekturu v Lednici. Na konci sedmdesátých let emigroval přes Německo do Austrálie, kde v roce 1986 založil studio Terragram.
Studio proslulo kvalitními a inovativními projekty nejen v Evropě a Austrálii, ale i v Asii a Americe. Sitta je laureátem berlínské Ceny P. J. Lenného z let 1981 a 1986 a v roce 2002 jeho práci ocenil i Australský institut krajinářských architektů (AILA).
