Kromě samotného domu a hospodářských budov se po otevření vrat před vámi rozprostře nekonečná zahrada. Stejná jako v Trnkově pohádce Zahrada.
Majitelé odjakživa patřili k Pražákům, kteří se sice přes týden v metropoli cítí jako ryby ve vodě, ale bylo by pro ně nemyslitelné trávit v ní i víkendy. To museli utéct do zeleně, ticha a pohody, ale i k záhonům, které je třeba vyplít, k trávě čekající na posečení a spoustě další práce, kterou život na vsi přináší.
Koutek se zahradním krbem nabízí příjemné posezení.
První chalupu si manželé pořídli v malé vesnici v Brdech. Když si ji vlastníma rukama dali do pořádku, zjistili, že je pro ně malá. "Manžel tam nemohl realizovat své zahradnické ambice," s úsměvem vzpomíná Eva. Chalupa na návsi rodině neposkytovala ani dostatek soukromí. Stavení se proto rozhodli prodat a pořídit si nějaký jiný rekreační objekt.
Další chalupa byla na samotě ve východních Čechách. Těsno v ní určitě nebylo. Šlo o starý statek s chlévy a stodolou. Zahrada, která statek obklopovala, měla několik tisíc metrů čtverečních a protékal jí čistý potok. Její součástí byl i malý lesík. Prostě idyla. "Manžel to tam vlastníma rukama opravil, společně jsme vymysleli a založili zahradu. Měli jsme to tam moc rádi," říká Eva a vysvětluje, proč na samotě nezůstali dodnes:
Ke stavení patří dvě hospodářské budovy.
"Po listopadu 1989 nám chalupu několikrát vykradli. Nešlo jen o to, že zloději spoustu věcí ukradli a další rozbili. Horší bylo, že jsme se tam začaly s dcerou samy bát, a když manžel zrovna nemohl jet s námi, raději jsme zůstávali všichni v Praze." S těžkým srdcem proto i svou druhou chalupu prodali a opět hledali náhradu.
Do třetice všeho dobrého
Další rekreační objekt, který splňoval představy, co se týče rozlohy, dostatečného soukromí, a po získaných zkušenostech i bezpečí, manželé objevili v jižních Čechách na samém okraji střediskové obce. U klasické venkovské chalupy odhalili při přestavbě na půdě letopočet 1835, ale od té doby již objekt musel absolvovat nejednu rekonstrukci.
Chalupu obklopovala zahrada o rozloze 8 000 metrů čtverečních. Kromě ovocného sadu ve svahu šlo však většinou o značně mokrou louku. Zachovalá architektura samotné chalupy a hospodářských budov (chléva a seníku) společně s nekonečnou zelení zahrady zasazené do rámu ze vzrostlých stromů měly své kouzlo.
Rybníček byla původně jen větší louže.
"Moc se nám tam líbilo, i když jsme věděli, že rekonstrukce a všechny opravy a úpravy budou stát hodně peněz," říká Eva. Manželé se zároveň rozhodli, že si z chalupy v rámci úsporných opatření udělají trvalé bydliště a do Prahy budou dojíždět.
Rekonstrukce od podlahy
Stavení koupili ve velmi špatném stavu. Kromě střechy bylo třeba v podstatě opravit téměř vše. Venkovní i vnitřní zdi otloukli až na zdivo a opatřili novými omítkami.
Tím však rekonstrukce samozřejmě nekončila. Byly třeba nové podlahy. Původní dřevěné nešly totiž zachránit. PVC, jímž je poslední majitelé překryli, dřevo zcela zničilo. Výměna byla nezbytná. Samozřejmě se opět zvolila venkovská klasika, prkenná podlaha.
Stejně tak bylo třeba provést výměnu oken, která byla rovněž naprosto shnilá. "Nechali jsme je udělat na zakázku, se stejným členěním, jaké měla ta původní," říká Eva.
Další stavební úpravy se odehrávaly v podkroví, to se z klasické venkovské půdy proměnilo v obytnou plochu.
"Manžel tentokrát už neprováděl úpravy svépomocí, ale našel šikovnou stavební firmu. Sám dělal stavební dozor, aby vše bylo podle jeho představ," vzpomíná Eva. Nemalé úpravy absolvovala i hospodářská stavení. Chlév slouží jako garáž a dílna. Ze seníku se stal dřevník.
Z jídelny je přístup do prostorné kuchyně. Její vybavení tvoří stará kredenc a kuchyňská sestava vyrobená na zakázku.
Zbourala se pouze jedna příčka
Sama dispozice stavení se kromě zmíněné přestavby podkroví příliš nezměnila. V přízemí došlo pouze k odstranění jedné příčky, a tak ze dvou malých místností vznikl prostorný obývák. Jinak se vchodovými dveřmi vstupuje do venkovské síně.
Po pravé straně je situována jídelna, z níž mají majitelé vstup do kuchyně. Přímo naproti dveřím je koupelna s WC. Obytné prostory v podkroví slouží jako prostorná ložnice a pracovna, která se v případě potřeby využívá jako hostinský pokoj. Třetími dveřmi na patře se vstupuje do šatny dveřmi z WC.
Na vybavení interiéru na první pohled poznáte, že majitelé mají rádi starožitnosti, věci, které něco pamatují a dokážou vyprávět. Zbytek zařízení, jako například kuchyňskou sestavu, si nechali udělat na zakázku.
Co se týče vytápění, majitelé uvěřili, že přímotopům patří budoucnost a svěřili jim vytápění celého domu. Že šlápli v tomto směru vedle, zjistili, když cena elektřiny začala prudce stoupat. S vytápěním objektu naštěstí hodně pomohou krbová kamna Jotul umístěná v obýváku.
Pohled z jídelny do vstupní síně
Dveřmi po pravé straně síně se vstupuje do jídelny.
Proměna zahrady
Obrovskou proměnu prodělala zahrada, kterou si manželé sami navrhli a založili. Její dominantu tvoří zahradní keře, které se vhodně doplňují jak barvami listí, tak tvarem koruny a tak vytvářejí dokonalou kompozici. Mezi vzrostlou výsadbou panuje dokonalá pohoda.
V sadové části zahrady manželé vykáceli většinu starých proschlých stromů a vysadili nové, zbývající plochu rozdělili na několik částí. Hned u domu je plácek s venkovním krbem, u kterého lze najít příjemné posezení. Pohodu hlídá trpaslík z pálené hlíny, vkusná parodie na nevkusné sádrové nebo plastové tovary.
Největší obdiv budí okrasná část zahrady. Kromě zmíněných keřů je její součástí malý rybníček, který měl svého času i šupinaté obyvatele. V době, kdy manželé stavení se zahradou kupovali, měl podobu pouhé větší louže. Organickou součástí zahrady jsou i nejrůznější skalky, zídky postavené z kamenů nejrůznějších velikostí i tvarů, přírodního materiálu, kterého je v kamenitém kraji víc než dostatek.
Za okrasnou zahradou, schovanou za hradbou z keřů, najdete užitkovou zahradu. "Manžel sem z rybníčku zavedl vodu, říkal tomu aqua systém, takže alespoň zalévání nedá práci," říká Eva. Největší část zahrady tvoří louka, ale na rozdíl od původního stavu je odvodněná a přivyklá na pravidelný sestřih.
Při vstupu do zahrady máte pocit, že je nekonečná.
Poslední léto
Když bylo všechno hotovo, chalupa a hospodářské budovy opraveny a vysazené ovocné stromy začaly dávat první plody stejně jako ořešáky dosazené do rámu zahrady, když byla radost podívat se na keře a hladinu rybníčku brázdily hřbetní ploutve tolstolobiků a sivenů, zemřel Evě manžel.
Většina lidí si tenkrát myslela, že Eva chalupu prodá. Takové latifundie nemůže přece zvládnout jedna ženská, která ještě navíc musí chodit do práce. Dokázala to. Jenže síly časem začaly přesto docházet: zvládat práci, dům, rozlehlou zahradu, k tomu všemu alespoň trochu pomoci dceři s vnučkou, to prostě nešlo.
"Nedá se nic dělat, musím ji prodat a koupit si něco malého, na co stačím. Tohle je asi poslední léto, které tu trávím."
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Pěkné bydlení č. 8/2012.
