Bauhaus založil Walter Gropius 1. dubna 1919 ve Výmaru. Kvůli zemské vládě podporující nastupující nacismus však musela levicově a pokrokově orientovaná škola po několika letech odejít.
V roce 1925 tak čekalo Bauhaus stěhování do Desavy. Tady jen něco přes rok trvalo, než v roce 1926 postavili komplex určený jak pro Vysokou výtvarnou školu, tak pro "technickou", obdobu dnešních učňovských škol. Tu si vyžádali sociální demokraté, kteří vedli radnici v průmyslovém městě, kde v té době žilo sedmdesát tisíc lidí, a také dali peníze na její výstavbu.
V Desavě fungovala škola jen šest let, v roce 1932 se musela přestěhovat do Berlína a v roce 1933, jen pár měsíců po nástupu nacistů, byla rozpuštěna pro svou "bolševickou rozvratnou činnost".
Díla, jež zde vznikla, a autoři, kteří v Bauhausu pracovali a tvořili, však ovlivňují dodnes vkus lidí po celém světě. Mnohá z děl patří k designovým ikonám a stavby k tomu nejlepšímu, co přinesla moderní architektura.
Bauhaus, Vysokou výtvarnou školu, postavil Walter Gropius v roce 1926 v Desavě.
Osudům Bauhausu je věnován další díl francouzského cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 14. dubna v 13:55).
Budovy plné světla
Walter Gropius navrhl školu jako propojený komplex budov s prosklenými fasádami, pravými úhly a rovnými střechami. Dodnes se řadí tato stavba postavená v duchu Gropiova hesla "Stavět znamená vytvářet události" k nejslavnějším budovám moderní architektury.
A to přesto, že se musely časem přidat zastiňující závěsy, protože v létě bylo v ateliérech příliš horko, či vyměnit rezavějící ocelové rámy prosklené fasády za hliníkové.
Hlavní myšlenka Waltera Gropia však byla zachována: fasáda nese pouze vlastní váhu a funguje jako záclona, je nepropojená s podlahou. Úlohu nosného prvku přebírají oproti fasádě ustupující pilíře.
Komplex školy tvoří budova patřící vysoké výtvarné škole s ateliéry, část vyhrazená administrativě, společné prostory s divadlem a jídelnou. Další budova byla navržena pro bydlení studentů. Dvacet čtyři garsoniér ve čtyřech podlažích doplnily balkonky, které dovolovaly pohodlný kontakt studentů stejně jako široké chodby a schodiště. To byl Gropiův záměr.
Budova Bauhausu patří k nejslavnějším stavbám v dějinách architektury 20. století.
Samostatná budova patřila technické škole pro výuku učňů, jak požadovala městská rada.Několik set metrů od školního areálu pak postavil domy pro sebe a profesory, opět na stejných principech.
Malíř Kandinskij mu to ovšem trochu "pokazil", bílé stěny uvnitř svého domu přemalovat hned 170 různými odstíny barev. A velké prosklené stěny nechal přetřít bílou barvou, na rozdíl od Gropia nesnášel transparentnost.
Domy profesorů
Cíle o osud Bauhausu
Bauhaus neboli umění stavět si kladl za cíl sjednotit umění a řemesla, vytvořit novou průmyslovou estetiku neboli design. Architektura se tu spojuje s kovoprůmyslem, truhláři, tkalcovstvím, malířstvím, přidalo se i divadlo a tanec.
S barvou se studenti seznamují v ateliérech, které vedli Paul Klee a Vasilij Kandinskij.
Gropiovi jde o totální architekturu, až po kliky u dveří či vypínače. "V duchu idey, že mezi domem a nábytkem má existovat rozumný a účelný vztah, snaží se Bauhaus určit tvar každého předmětu v závislosti na jeho funkci a přirozených limitech, to vše díky systematickému teoretickému a praktickému výzkumu v oblasti tvaru, techniky a úspornosti," vysvětluje Gropius.
Bauhaus, nejslavnější umělecká škola moderní doby, označená jako dekadentní, bolševická a kosmopolitní, se v roce 1933 musela přestěhovat i se svými žáky a profesory do Berlína, Gropius odjíždí do Spojených států, kde umírá v roce 1969. Za svůj život zde vytvořil řadu pozoruhodných moderních staveb.
Přednášková aula školy
Nacisté chtěli dokonce budovy přestavět, vadili jim hlavně ploché, "málo německé střechy", naštěstí na to nedošlo. Na konci války je zničen během náletu dům, kde bydlíval Gropius.
Ani další léta nebyla pro stavbu snadná. Desava totiž ležela na území bývalé NDR, ta se v padesátých letech k budovám nechovala právě nejlépe. Komunisté tvrdili, že tato škola "vede přímo k destrukci architektury," ale zbořit se ji neodvážili.
Dnes po rekonstrukci slouží komplex budov jako škola i muzeum, domy profesorů jako výstavní prostory. Bauhaus je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
