Architekt Gaudin sice vyhrál výběrové řízení na postavení nového pařížského stadionu v Charléty (zde fungoval starý stadion už od roku 1938), ale přesto se projekt zastavil na rok a půl.
Autor totiž soustředil stavby na jednu stranu pozemku o ploše osm hektarů a ve zbývající části naplánoval zahradu. Tím však překročil kvóty zeleně pro tuto zónu! Bylo jí najednou moc.
Letecký pohled na komplex v Charléty: budova olympijského výboru připomíná loď.
Naštěstí předsedu olympijského výboru návrh nové budovy sídla nadchl a rozhodl se zahájit stavbu. Ta se totiž hradila ze zisků zimních olympijských her v Albertville, zatímco stadion platilo město. Celý komplex tak nakonec dostal zelenou.
Příběh sportovního komplexu v Charléty, jehož první část byla dokončena v roce 1994, přináší další epizoda francouzského seriálu Architektura (ČT2 v sobotu 4. února v 13:45).
Od námořnictva ke kostrám
Umění postavit stadion, kde se uprostřed plochy odehrává děj a kolem níž je nutné vytvořit co největší množství tribun s dobrou viditelností pro diváky, řešili architekti už od starověku.
Inspiraci proto hledal Henri Gaudin u římských staveb, ale také u kostelních staveb a dokonce u koster savců.
Právě propojenost jednotlivých částí koster se promítla zejména do konstrukce mimořádně strmých tribun. Díky tomu však vidí diváci vše, co se odehrává na stadionu.
Tribuny však mají i další úkol: musí chránit atletickou dráhu před nápory větru, zejména v místech, kde se běhá královská atletická disciplína, běh na 100 metrů.
Na Henriho a Bruna Gaudinovy tak čekala velká výzva i v podobě výpočtů, aby betonové pilíře udržely kovová ramena střechy, k jejímuž zavěšení slouží systém stožárů a lan připomínající lodní lanoví. Ačkoliv střecha vypadá velmi vzdušně a lehce, váží řadu tun.
Tribuny stadionu
Detail konstrukce
Konstrukce tribun připomíná plachtoví lodi.
Mramor a sklo
Za stadionem stojí budova olympijského výboru, která vypadá jako velká loď, která zakotvila v přístavu. Možná i díky tomu, že architekt Gaudin sloužil kdysi v námořnictvu. Fasáda z mramoru a skla střídá tvary i materiály, aby nevznikl nudný kvádr kanceláří, ty se totiž táhnou v délce 200 metrů.
Henri Gaudin* 25 září 1933 v Paříži Prosadil se i v zahraničí díky projektu v Maurepas (1975–1981), vytvářel novou koncepci bytové výstavby. Je autorem budovy Pařížského archivu či Univerzitního ústavu v Amiensu. |
Charléty však slouží i pro Pařížský univerzitní klub, jemuž vlastně starý stadion patřil.
Dnes tu mají mladí sportovci k dispozici tenisové kurty, víceúčelovou halu pro dva a půl tisíce diváků i tréninkové hřiště.
Zařízení klubu se rozkládají podél obvodového bulváru a směřují k předměstí. Členové klubu a sportovci vcházejí do areálu mohutným portálem proraženým mezi kancelářemi, v linii ulice probíhající podél zadního traktu budov univerzitního klubu.
Budova olympijského výboru je z mramoru a skla, směrem k městu má tvar lodní přídě.
"Štěstí je, že všechna žádaná zařízení jsou kolem stadionu, že jsme postavili skutečný kousek města. To vše funguje mnohem lépe, než kdybychom budovali pouze izolovaný stadion," říká autor o dokončeném projektu.
