Co vás na mobilheimech láká?
Myslím, že mají velkou budoucnost, což se například projevuje v tom, že se do republiky valí bazarové pojízdné domy ze zahraničí, hlavně z Holandska. V nich se ale nedá žít celoročně. Naše mobilheimy nejsou na kolečkách, ale vnitřní vybavení i celkové pojetí je stejné. Na rozdíl od těch dovážených v nich lze bydlet i v zimě, přičemž k jejich vytápění stačí jen malý elektrický přímotop. Nicméně mobilheim bude vždy jen náhradní nebo dočasné bydlení. Na trvalé to příliš optimální není.
Proč si myslíte, že mají velkou budoucnost?
Spousta lidí dneska řeší alternativní bydlení. Ať už to jsou mladí lidé nebo senioři. Výhodou těch našich je, že jsou složeny z modulů, které se dají podle přání zákazníka skládat vedle sebe nebo i na sebe. Pro mladé to má výhodu, že si postaví takový dům na zahradě svých rodičů a pak si třeba vymění místo a mobilheim slouží jako vejminek. Jejich použití je vzhledem k ceně a mobilitě široké. Mohou sloužit třeba jako prodejny nebo kanceláře.
Vladimír Časár Narozen v Liberci v roce 1966. Vystudoval stavební průmyslovku. Od roku 1990 podnikal v oblasti vodohospodářských staveb, v roce 1998 se rozhodl založit firmu, která se zabývá dřevostavbami. S manželkou je spoluvlastníkem firmy Top Haus a Europanel. Je ženatý, má čtyři děti. |
Jak jste začínal. Jste stavař?
Mám stavební průmyslovku a soukromničit jsem začal hned v roce 1990. Osm roků jsem podnikal v oboru vodohospodářských staveb. Pak jsem si všiml, že roste poptávka po dřevostavbách, a založil si firmu na stavbu rodinných domů touto technologií.
Bavíme se v domě ve Strakonické ulici pod Ještědem. Ten je také ze dřeva?
Ano, je postavený ze samonosných sendvičových panelů, které vyrábí naše druhá firma Europanel. Tenhle dům je ale tzv. pasivní (dům, který má minimální spotřebu energie), a proto má ještě na plášti dvaceticentimetrovou izolační vrstvu a další technologická opatření. Panely jsou vyráběny technologií SIPS a vydrží i zemětřesení. Když bylo v devadesátých letech silné zemětřesení v japonském Kobe, tak zůstaly stát hlavně jen domy postavené z těchto panelů.
Vraťme se k mobilheimům. Když jsem si prohlížel vaše webové stránky, tak jsem si uvědomil, že vaše pojízdné domy nemají kolečka. Že jsou úplně jiné než ty, které stojí například v celých koloniích v Irsku nebo v Anglii umoře.
Když jste zmínil ty dovážené, pak jsem přesvědčen, že se vůbec do naší krajiny nehodí, ale jinak jste si všiml dobře. Naše nemají kolečka, jsou to takové stavební buňky s kompletním vybavením. Přepravují se také na nákladních autech a usazují se pomocí jeřábu. V tom je rozdíl od těch s podvozky, které na konkrétní místo dotáhne traktor nebo silný terénní vůz.
Mobilní dům
Na co se pak usadí?
Na panely, betonové patky nebo na zemní vruty, nebo na jakoukoliv zpevněnou plochu.
Jak jsou ty vaše velké?
Základní modul má 3 x 7 metrů, ale dá se spojit s dalšími. Nyní máme také 2,5 x 7 metrů. Obyčejně je dáme k sobě a vznikne prostor pět krát sedm metrů. S nábytkem, kuchyní a sociálním zařízením stojí takový dům do jednoho milionu korun.
Je o ně zájem?
Poměrně velký. Denně odpovídám na dva až tři maily, což jasně ukazuje na projevený zájem o tento typ domu. Daleko větší je ale stále o realizaci rodinných domů.
Mobilheimy se zdají lidem drahé?
Ne, ostatně, když je někde vystavujeme, tak o ně projevují velký zájem senioři. Dokonce tvrdí, že i cena je pro ně většinou přijatelná. Mají spíš výhrady k velkým proskleným stěnám. Zdá se jim to málo bezpečné. Proto jim nabízíme tyto moduly s normální velikostí oken.
V čem je zakopaný pes menšího zájmu?
V legislativě. Zatím se totiž ani neví, co to mobilní dům vlastně je. Tedy ten bez podvozku. Napsal jsem několik dotazů na ministerstvo, ale nedostal odpověď. To nás brzdí. Sice by nám mohlo být jedno, jestli naši zákazníci budou mít problémy třeba se stavebním úřadem, ale nechat je v tom by nebylo fér.
