Pedro a Graça se na Azorech rozhodli usadit na ostrově São Miguel, který je největší z devíti ostrovů. Souostroví bývá přirovnáváno k posledním pozůstatkům bájné Atlantidy (čtěte o Azorech, největší evropské exotice). Architektu Rodriguesovi bylo od počátku jasné, že půjde o něco vskutku nezvyklého.
Za krátký čas si manželé vybrali vhodný pozemek. Nádherná parcela má výhled na prudké svahy porostlé divokými hortenziemi a moře je také na dohled.
Velkorysá střešní terasa nabízí úchvatné výhledy do krajiny.
Graça původně chtěla postavit jednoduchý, nekomplikovaný dům s klasickým souměrným půdorysem a společným atriem. Jenže na cestě bylo druhé dítě. Mladá maminka logicky začala toužit po větším prostoru. Rozhodla se také využit střechu domu, na které by mohla celá rodina nerušeně odpočívat a kochat se úchvatnými výhledy.
Rodina, s tehdy dvouletou dcerkou Mariou, začala na ostrově trávit víc času. Postupně za podpory Bernarda upustili od vize strohé stavby a rozhodli se vypozorované křivky přírody pustit až k sobě domů. Vznikl tak zcela unikátní dům, poeticky nazvaný O letu ptáků.
Oblé křivky připomínají ptačí křídla v letu. Dům ze severní strany chrání ostře červená geometrická stěna se třemi okenními otvory.
Během osmi let, kdy se pomalu a s rozmyslem stavělo, přibyla do rodiny druhá dcerka, Mafalda. Nedávno oslavila osmé narozeniny.
Dům stojí na severu ostrova, kde často silně fouká a prší. Bernardovým hlavním úkolem bylo odstínit ho od těchto nežádoucích vlivů. Oblé křivky domu, které připomínají ptáka v letu, chrání ze severní strany ostře červená geometrická stěna se třemi otvory. Nejvyšší "falešné" okno vede na otevřenou střešní terasu. Naopak na jižní straně se obě křídla domu otevírají teplu a světlu díky velkoplošným oknům.
Schodiště na střešní terasu slouží i jako místo k posezení.
V přízemí domu jsou velkoryse prosklené společné obytné prostory s kuchyní a jídelnou, kde tráví rodina nejvíce času. Pod jedním z křídel domu se choulí i částečně krytý bazén.
První patro nabízí intimnější a komornější zónu se soukromými pokoji. Oba partneři pracují ve farmaceutickém průmyslu a vyžadují kvalitní odpočinek a klid. Spokojený relax jim nabízejí právě střešní terasy.
Pro architekta Bernarda Rodriguese byla realizace ladných křivek na domu velkou výzvou. K projektu se dostal v podstatě na začátku své kariéry, kdy si po praxi v londýnských architektonických studiích otevřel vlastní kancelář v portugalském Portu. I díky tomuto odvážnému projektu na Azorských ostrovech se mu tak podařilo nastartovat samostatnou úspěšnou profesní dráhu.
Bumerangovitě tvarované okno v dětském pokoji se stalo oblíbeným místem obou děvčátek.
Průhledy a důmyslně instalované světlíky dodávají domovu atmosféru.
Většina nábytku v rodinném domě vznikla na míru v jedné spřátelené lisabonské firmě. Některé prvky stavby jsou samy o sobě nábytkovým solitérem. Například bumerangovitě tvarované okno v dětském pokoji, které se stalo oblíbeným místem obou děvčátek, nebo jednoduché schodiště na střešní terasu, které při větším počtu hostů v domě slouží i k posezení. Průhledy a důmyslně instalované světlíky dodávají domovu snovou atmosféru.
Interiéru kralují teplé a zářivé odstíny, červená, hnědá, béžová a oranžová, oblíbené barvy paní domu. Veškerá svítidla byla podle výběru architekta dodána z Itálie.
V celém domě, kromě kuchyně a koupelny, bylo na podlahy použito velmi tvrdé a vysoce trvanlivé dřevo ipé, někdy také nazývané lapacho, které je charakteristické svou olivově zelenou až tmavě hnědou barvou. Jihoameričtí indiáni mu dali jméno Strom života. Jde o listnatou dřevinu s obsahem nažloutlé látky "lapachol", která dřevo chrání.
