Už v prostorné vstupní hale velkého světlého bytu zjistíte, že čtyřicetiletému lékaři učarovala nedávná historie a kouzlo starých věcí. Obrovské nástěnné hodiny pocházejí z rušené nové scény Slovenského národního divadla.
Na prosté dřevěné lavici, která kraluje předsíni, kdysi sedaly pacientky čekárny prvorepublikové onkologické ordinace. Však tady takových unikátů najdete nepočítaně. V kuchyni stojí elegantní vyleštěný nerezový koš, který ve dvacátých letech užívali chirurgové na operačním sále. Nad zdejším stolem visí pozoruhodně elegantní svítidlo, které sloužilo jako část rentgenu.
"Dům v roce 1935 postavil architekt Heinrich Blum. Na konci druhé světové války však kompletně vyhořel brněnský archiv, a tak jediné plány toho objektu jsme našli v Brněnských vodárnách a kanalizacích," vzpomíná Štěpán Rusín.
Nábytek z 30. let. Majitel se nebál sáhnout po starém mobiliáři, ze zdravotnických objektů
Nákresy byly důležité nejen kvůli rekonstrukci inženýrských sítí. Nájemníci privatizovaného objektu se totiž rozhodli, že pětipatrové budově vrátí lesk a kouzlo právě z časů, kdy tady bydleli lidé z družstva zaměstnanců cementárny.
A podobu krásného a čistě funkcionalistického domu tady rekonstruovali třeba z útržků vzpomínek pamětníků. "Staří lidé nám prozradili, že náš dům byl obložený zvenku a ve vstupním foyeru světle zeleným opaxitem," vysvětluje lékař specializující se na komplexní léčbu bolesti.
Unikátní probarvované sklo byste však dnes marně sháněli. Už se nevyrábí. Obyvatelé domu v ulici Střední vytlučené tabulky sháněli po bazarech, řezali je třeba i z poničených dobových stolků.
V nábytku tady kralují prvorepublikové válendy a židle
V bytě lékaře se inspirují architekti
Štěpán Rusín upozorňuje, že jeho rozlehlý byt s rozlohou sto deseti metrů čtverečních je na dnešní dobu skutečně velkorysý a má jedinečného ducha originálního místa.
"Chodí se sem inspirovat i moji kamarádi architekti," směje se. V době vzniku tady podle něj bydlely střední vrstvy. To, co nám nyní připadá jako luxus, bylo v prosperující první republice určeno průměrně majetným lidem. Lékař v tomto pohodlném interiéru bydlí zhruba deset let a rozhodl se, že po částech uvede byt do původního stavu.
"Repasovali jsme v domě původní okna i dveře. Kvalita dobových materiálů hravě obstojí i dnes," komentuje otázku, proč se mu dobře bydlí právě v interiéru ze třicátých let. A tento prostor v nádherné symbióze skutečně dýchá odérem doby, kdy filmu kraloval Hugo Haas a někdejší brněnský opereťák Oldřich Nový. Přitom působí moderně.
Chodí se sem inspirovat i moji kamarádi architekti, směje se Rusín
Recept? Jakostní dlažba, nestárnoucí dubové parkety, mimořádná kastlová okna s kličkami z bílého bronzu, který se dnes už také nevyrábí. Také parapety z mramoru vytváří nezaměnitelnou atmosféru bezmála osmdesát let starého bytu.
Narážku na možný chlad, studenost a odtažitost důsledně pragmatického, málo zdobného a strohého funkcionalismu Rusín hravě shodí ze stolu: "Krása funkce vynikne, jenom když je dokonalá. A to byla tehdy norma."
Nápaditost, s jakou se promýšlel nejen dům, ale také vše kolem něj, dodnes poráží na kolena. Z malého balkonu tohoto bytu uvidíte vnitřní dvůr, na kterém jsou dobové a dnes už zase plně funkční tenisové kurty.
Lékař v tomto pohodlném interiéru bydlí zhruba deset let a rozhodl se, že po částech uvede byt do původního stavu
S nostalgií a jistou závistí tady také narazíte na šachtu pro shoz odpadků, které ve sklepě pytloval prvorepublikový domovník. Toto nepoužívané potrubí je více než praktická roztomilost.
V bytě kralují bílé zárubně dveří, stejně jako krása přírodního dřeva. Moderní je žlutohnědá kuchyňská linka, která však nijak nevraží na dobové trubkové židle Breuer a prostý dřevěný stůl.
Původní litinová vana v koupelně se zase ani trochu nehádá se svérázným umyvadlem zřízeným z masivního keramického lavoru určeného před desítkami let k omývání chemického skla.
Masivní keramický lavor sloužil před desítkami let k omývání chemického skla
V nábytku tady kralují prvorepublikové válendy a židle. Skříně tady nenajdete. Nejsou také třeba. Prostorná zděná šatna všechny svršky skryje. A nejen v nostalgických náladách si lze se sklenkou vína sednout do prosklené zimní zahrady v jednom z velkých pokojů.
Vrtule a nábytek z ordinací
Štěpán Rusín má rád staré věci, zná jejich cenu a umí podtrhnout jejich kouzlo. A někdy také humor. V jednom koutě stojí opřená jako dekorace třímetrová dřevěná vrtule ze sto let starého aeroplánu.
Mobiliář užívaný jeho někdejšími kolegy v Domě útěchy v roce 1927, tedy v prvním tuzemském a špičkovém zařízení pro léčbu onkologicky nemocných, nepůsobí v tomto bytě nijak morbidně, sterilně a nešíří ponurou nemocniční náladu. Pyšní se naopak důmyslným designem, fortelným zpracováním a dnes už nevídaným kvalitním řemeslem.
Nad kuchyňským stolem visí pozoruhodně elegantní svítidlo, které sloužilo jako část rentgenu.
Rusín, který si mnoho krásných kousků přinesl právě z rušeného špitálu a jenž pravidelně prochází bazary, nepodléhá jenom minulosti. Jeho bytu dodávají švih také moderní obrazy.
Ale zpět k meziválečné módě. "I kdybych bydlel v betonovém bunkru na předměstí, vzal bych si tam stejný nábytek ze třicátých let. Je totiž nadčasový a moderní. A navíc je krásný."
OBLÍBENÁ VĚC Nejraději mám ve svém bytě starý italský a plně funkční kávovar Elektra. Je z poloviny padesátých let a koupil jsem ho od brněnského Itala Roberta, který v Židenicích provozuje kavárnu. Na tomto přístroji, který se musí asi hodinu předem nahřívat a v italské domácnosti byl kdysi vlastně zapnutý neustále, se mi líbí nejen nádherný design. Z kávovaru se stal právoplatný člen rodiny. |
