"Spojení kuchyně s obývákem, to je trend, který se dnes vrací, vždyť v sednici se vždycky sedělo u pece, vařilo a povídalo," říká. "Mám tady několik artefaktů, které pro mě i pro rodinu tuhle místnost zpříjemňují a zateplují. Samozřejmě základem je dobrý bar, kde se sedí. Když přijde návštěva, první, kdo u něj vezme místo, vlastně vyhrál."
U baru v místě zazděných dveří je vitrína s rozličným alkoholem, dole za sklem vinotéka. Bar odděluje kuchyň od obýváku, vedle stojí velký jídelní stůl.
"U něj se schází rodina, bohužel nám společná snídaně vyjde tak jednou dvakrát za týden. O víkendu. Snídáme ale pozdě, takže snídaně rovná se oběd a oběd skoro večeře," vysvětluje. To, co vyhlíží jako obří bankomat, je moderní lednice s mrazákem.
Příjemné barvy. Teplé odstíny linky i nábytku vytvářejí domácí atmosféru
V kuchyni nechci lítat
Kuchař, jehož plněné kachny před časem nadchly i kapelu Kabát, v sobě nezapře experta na gastronomii, neboť jeho království má pevný řád, účelnost i logiku pásové výrobny Fordových závodů.
"Kuchyň by měla splňovat takzvané ergonomické požadavky, což znamená, že má být postavená tak, aby se v ní člověk nenalítal. Aby měla svou logiku od chvíle, kdy přinesete nákup. Ten postavíte na odstavnou plochu, vybalíte ho, co je potřeba umýt, dáte do dřezu, co vyhodit, do odpadků, které samozřejmě třídíme," ukazuje a přitom se takřka nehne z jednoho místa.
Žádné zbytečné kroky a účelný prostor pro přípravu surovin. Maso opláchne v dřezu, nakrájí na velkém prkénku, dva kroky a je u sporáku.
Co by v kuchyni podle něj nemělo chybět? "Určitě kvalitní dvoudřez, a to z materiálu, na němž není moc vidět svinstvo. Když máte třeba nerezový, musíte ho stále udržovat. Baterii jsem si pořídil poloprofesionální, kde u klasického kohoutku je i efektní sprcha, ta se mi moc líbí, i drtič odpadků," říká.
Na celé kuchyni je vidět, že její majitel není jen amatérský kuchař, ale bere gastronomii opravdu vážně
Na dosah hlavní přípravny jídla má ve skřínce s roletami koření a další ingredience, účelnost mají skřínky a šuplíky na náčiní i otočný karusel na hrnce či pánve se zabudovaným prkénkem.
Talíře a hrnky má ve skřínkách nad kuchyňským stolem, kde jsou i další suroviny, od mouky přes těstoviny po rýži. Vše má dobré osvětlení i výkonnou klimatizaci.
Řada moderních nožů, vidliček, naběraček i obracečů visí podél zdi kuchyně, což je praktické i pěkné pro oko. S tím příjemně kontrastuje starý selský hrnec, z něhož trčí dřevěné vařečky a kvedlačky. "Tohle spojení hezkého starého s modernou mám moc rád," podotýká.
Nechybí ani robot. "Už mám asi desátý, ale pořád nejsem spokojený!"
Mám rád své trouby
Pyšný je na svůj impozantní dvousporák se dvěma troubami. "Má plynový hořák, protože plyn je lepší než sklokeramika a elektrika. Tu bych já nechtěl, to by hned letělo z baráku. Trouba však musí být elektrická, protože plyn vysušuje. Takhle můžete nastavit teplotu dle svého přání.
Ivan Vodochodský v sobě nezapře experta na gastronomii
Musím však říct, že poslední dobou už pokukuju po nové technologii, což je indukční vaření. Je rychlejší a stojí na bázi elektromagnetického vlnění. Sporák zůstane studený a rozpálí se jen hrnec. Když na plotnu něco kápne, nepřipálí se to," plánuje.
Když byt upravoval, na architekta dal, jen co se týkalo stavebních úprav. Kuchyň si vymyslel sám a se svou ideou obcházel kuchyňská studia.
"Může se zdát, že to vypadá jako drahá záležitost, ale musím říct, že nás vyšla docela levně. Měl jsem několik nabídek od studií a kupodivu se od sebe lišily, ač šlo o stejnou velikost i materiál, třeba až o tři sta tisíc korun," říká kuchař, který se kloní k moderním materiálům, k lisovaným deskám potaženým fólií, jež připomíná dýhu. "Hodně vydrží a na rozdíl od dřeva nepracuje," podotýká.
Na celé kuchyni je vidět, že její majitel není jen amatérský kuchař, ale bere gastronomii opravdu vážně
Přes týden vaří manželka
Přes týden, když zkouší nebo hraje v Divadle Kalich, kraluje kuchyni paní Vodochodská, o víkendu je tam carem on.
"Manželka vaří pro sebe a děti taková ta obyčejná jídla, já tvořím pokrmy, na nichž se, jak se říká, stavějí dějiny. Zrovna nedávno jsem z Prahy přivezl tříkilové kuře a pomaličku ho pekl na másle a bylinkách, k tomu jsem dělal rýži a cuketu. Peníze hned rozházím, ale v kuchyni jsem šetřivý, takže využiju všechno na dvakrát. Kuře jsem obral a z kostí bude ještě polévka nebo vývar na další vaření," říká.
Jeho gastronomie plná specialit mívá úspěch u manželky, u dětí je to už horší. "Pak nastane tradiční kolečko. V sobotu to uvařím, v neděli se pozve návštěva a v pondělí to vezu do divadla, kde se to konečně všechno dojí. Prostě neumím vařit dvě porce, uvažuju od deseti porcí výš. Mám to asi v hlavě nalajnované ještě od bolševika, kdy vládly normy," usmívá se absolvent hotelové školy a na bar pokládá černý kufřík jak pro soubojové pistole. V něm leží dva japonské nože.
"Vyčítám si, že je nepoužívám častěji, ale šetřím si je. Je to dárek. Jsou z devatenáctiplátkové damascenské oceli, ostré jako čert, musíte je brousit na speciálním kameni. Jeden je na zeleninu, druhý na maso. Vždycky je vytáhnu, když si chci udělat radost, ale mám k nim velký respekt. Musíte se s nimi sžít," říká.
