Dům v malé obci na Rokycansku rodině štěstí nepřinesl. Přišel rozchod partnerů a v domku zůstala jen matka s dvěma dcerami (15 a 16 let) a vysokou hypotékou.
Plány se tak redukovaly na minimum. Každá dcera má sice vlastní pokoj, ale na nové zařízení už nezbylo. Navíc ani dispozice není ideální, situaci ztěžuje i to, že jsou místnosti průchozí.
Designéři pořadu Jak se staví Zuzana Jančušková a Jaroslav Richter si s tím poradili. Muselo jim na to stačit 48 hodin (Prima 30. listopadu v 21:20).
Zazdít dveře bylo nutné
Když si dívky zařizovaly své pokoje, hledaly, co dům dal. Zatímco Magda si vzala hned dvě šatní skříně (takže jí v pokoji nezbylo skoro žádné volné místo), sestra Lucie se musela smířit s jednou válendou a drátěným stojanem nahrazujícím skříň.
Obě dívky daly autorům proměny volnou ruku všechno vyhodit. Do kontejneru navíc přibyla ještě podlahová krytina a také stavební suť, protože se měnilo umístění dveří.
Propojovací dveře mezi oběma pokoji byly uprostřed dlouhé stěny, což značně omezovalo její využití - nevešla se sem postel, ani velká skříň. Během proměny se tak dveře zazdily a nové vytvořily o pár desítek centimetrů dál.
Ani v jednom pokoji není moc místa, proto se použily dveře posuvné, které nepotřebují další prostor při otevírání.
Designéři se rozhodli položit do obou místností i novou podlahu. Volba sice padla opět na laminát, ale klasický dezén dřeva nahradila bělená bříza. V malém prostoru vypadá světlý odstín lépe.
Bylo také nutné předělat rozvody elektřiny, protože prostor osvětlovaný malým oknem si rozhodně nevystačil s jediným centrálním lustrem a lampičkami.
Na zdech visí originály
Lucie je - na rozdíl od své sestry Magdy – akční, sportovně a realisticky založená dívka. Designéři Zuzana Jančušková a Jaroslav Richter to proto zohlednili i při zařizování jejího pokoje.
Základem se stala krémová barva stěn a bílá podlaha. Tu doplnil jednoduchý bílý nábytek – velká šatní skříň a široká postel.
Designéři si přáli, aby nábytek dobře sloužil, ale moc nepoutal pozornost.
Dominantním prvkem v místnosti jsou originální tapety, které autoři nechali zhotovit na zakázku. Použili na ně rodinné fotografie, jež měla Lucie pověšené na nástěnce ve svém starém pokoji.
Svislé pruhy tapet se střídají s jednobarevnou malbou. Designéři se však rozhodli prostor rozčlenit i po vodorovné ose, umístili sem proto originální police.
„Atypické police probíhají celým prostorem a stávají se určitým protikladem vůči velkým kusům nábytku,“ říká Zuzana Jančušková. Byly nutné, protože oblečení si Lucie uloží do skříní, ale jako studentka ještě potřebuje prostor na knihy, učebnice, kosmetiku a spoustu dalších drobností.
Další nízké police vedou u stěny s oknem. A kde je okno, tam je i radiátor. Ten řemeslníci překryli shora děrovanou policí, aby teplý vzduch mohl postupovat směrem nahoru. Zpředu jej mimo topnou sezónu kryje závěs.
Šatní skříň až ke stropu byla umístěna blízko posuvných dveří do druhého dívčího pokoje. Ty mají z obou stran zrcadlo, které mladá dívka nejvíce ocení právě při oblékání. Další zrcadlo je v rohu místnosti a má jediný úkol – prostor opticky rozšířit.
Romantika pro princeznu
Magda, obývající „zadní“ pokoj, je romantička, proto je její pokoj laděný do růžové a fialové. Tyto barvy tlumí krémová výmalba i shodná bílá podlaha a nábytek jako v první místnosti.
I zde se dominantním prvkem stala fototapeta přes celou zeď, jen fotografie členů rodiny nahradil abstraktní motiv.
Svislé pruhy čalouněných panelů kolem postele slouží nejen k pohodlnému opírání, ale i jako nástěnky. Lze do nich připíchnout různé obrázky, plakáty a vzkazy. V původním pokoji neměla Magda nic, maminka se bála poničení stěn, a to platilo i pro nový pokoj. Designéři proto přišli s tímto řešením.
Kontrast k čalounění tvoří vodorovné a atypické police, které v jednom místě slouží také jako kosmetický kout. Ten doplňuje zrcadlo a originální stolička. Také v druhém pokoji stojí u zrcadlových dveří šatní skříň.
Obě místnosti jsou rozdělené na dvě zóny, odpočinkovou a pracovní se skleněným stolem. Dívky už nejsou malé, aby u něj několik hodin denně psaly úkoly a učily se rovnice, proto argument o škodlivosti studeného skla na zápěstí neobstojí. Dnešní teenageři „sbírají informace“ s notebookem v posteli.
Variabilita především
„Oba pokoje jsou navržené tak, aby oběma slečnám sloužily více let. Tedy i v době, kdy třeba odejdou na studia a k mamince se budou vracet jen na víkendy. Pokoj je proto variabilní a nemusí zde být pouze náš rukopis, ale mohou si jej - samozřejmě s výjimkou dispozic – sami dotvořit,“ říká Zuzana Jančušková
Zatímco „dospěláci“ mohou mít výhrady, reakce obou děvčat byla více než nadšená. Designéři se stoprocentně trefili do jejich vkusu. „Takhle bydlí princezny v dvacátém prvním století,“ hodnotily dívky jejich výkon. A jejich názor je nejpodstatnější.