Návštěva v Baťově domku, kde mají navíc půjčovnu lodí a galerii

Za první republiky nechal Tomáš Baťa postavit několik malých domků i u Baťova kanálu. Bydlela v nich obsluha plavebních komor. Ten, který stojí asi dva kilometry od Vnorov, je zvláštní tím, že ho voda obtéká ze dvou stran. Z jedné řeka Morava a z druhé Baťův kanál. Dokonce se tady tyto dva toky křižují.

K baťovskému domku přibylo přístřeší s posezením. Jana Šulcová využívá loď Rozárku jako dílnu a galerii | foto: Radek Miča, MAFRA

"V roce 1999 se začala opravovat plavební komora a kamarád se sem jel podívat, jak práce pokračují. Vzal mne s sebou, a když jsem to místo uviděl, hned se mi zalíbilo," říká Jan Šulc, který v domku už několik let bydlí se svojí rodinou.

Před deseti lety však zdaleka nevypadal jako nyní. U domku již Šulc vybudoval přístřeší, ve kterém chystá sociální zařízení pro vodáky, je tam i stánek na prodej občerstvení, pískoviště ve tvaru lodi, několik posezení a všude je pokosená tráva.

"Když jsem sem přijel poprvé, bylo to všechno celé zarostlé kopřivami. Už tenkrát jsem ale ve svých představách viděl, jak by to tady jednou mohlo vypadat," popisuje.

Baťovy domky ve Zlíně

Typický baťovský domek je skromné bydlení. Nahoře má dva pokoje, dole kuchyň a obývací pokoj. "Vlastnilo ho Povodí Moravy a my jsme si ho mohli dlouhou dobu jen pronajímat. Vždy jen na rok, což nám znesnadňovalo provozování naší půjčovny lodí. Těžko jsme přijímali objednávky na příští rok, když jsme nevěděli, jestli tady ještě budeme," vzpomíná Šulc. Už několik měsíců jsou v klidu, domek si vloni v prosinci mohli konečně koupit.

Manželku Janu do těchto míst přivedla také náhoda. "Jsem z Brna a jezdívali jsme s dětmi do nedaleké Strážnice na tábory. Jednou jsme s nimi trochu zabloudili a dostali se až do domku nedaleko odtud. Tam nám poradili, že si tady pro unavené děti můžeme koupit nějaké občerstvení, a tak jsem se poprvé setkala s budoucím manželem. Bylo to seznámení jako z románu," říká Jana Šulcová.

Fenomén Baťa: postavil první dělnické kolonie i první mrakodrap

Když se sem z města přistěhovala, v prvních měsících se i trochu bála. "Bylo to na jaře roku 2005, čekala jsem dítě a zrovna v té době se Morava rozvodnila. Všude kolem byla voda, ale Baťa zřejmě věděl, kde ten domek postavit, protože do něj se nedostala, jen do sklepa nastoupala spodní voda," říká.

Ve školství už nepracuje. Manžel jí věnoval jednu ze svých prvních lodí, říkají jí Rozárka a má v ní malou dílnu a galerii. Vystavuje v ní šperky a oděvy, které batikuje a zdobí obrázky. Město jí už vůbec nechybí. Od jara až do podzimu je tady plno vodáků a v zimě nabírají síly na další sezonu.